29 Cdo 1310/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1310/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:29 Cdo 1310/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1310.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnka Veřejná listina Dotčené předpisy:čl. I. § 1 předpisu č. 191/1950Sb. § 134 předpisu č. 99/1963Sb. § 6 předpisu č. 358/1992Sb. § 64 předpisu č. 358/1992Sb. § 74 předpisu č. 358/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1310/2019-275 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) E. V., narozenému XY, bytem XY, 2) E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, a 3) M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 34/2007 o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 34/2007-213, zrušil ve vztahu ke druhé žalované (E. M.) a ke třetímu žalovanému (M. H.) [dále též jen „žalovaní“] směnečný platební rozkaz ze dne 17. března 2006, č. j. 33 Sm 239/2005-9, jímž původně uložil žalovaným (a E. V.), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (J. D.) směnečný peníz ve výši 1.000.216,- Kč s 6% úrokem od 30. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.334,- Kč a na nákladech řízení částku 95.665,- Kč (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu (výroky II. až IV.). Přitom šlo v pořadí o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když první rozsudek ze dne 3. července 2012, č. j. 33 Cm 34/2007-93, jímž soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2013, č. j. 12 Cmo 47/2013-125, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. října 2017 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a oběma žalovanými (druhý a třetí výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Dne 4. ledna 2002 vystavil žalobce v Ústí nad Labem směnku cizí, kterou přikázal I. V., E. V. a žalovaným, aby zaplatili bez protestu dne 29. prosince 2002 výstavci směnečnou sumu 1.000.216,- Kč (dále jen „směnka“). Všichni směnečníci (označení jménem a příjmením, datem narození a bydlištěm) směnku akceptovali. Na rubové straně směnky jsou vyznačeny (mimo jiné) ověřovací doložky notáře Mgr. Petra Michala (dále jen „ověřovací doložka“ a „notář“) běžných čísel ověřovací knihy O II 83/2002 a O II 84/2002, podle nichž žalovaní (označení jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm), jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem, směnku vlastnoručně před notářem podepsali. Ověřovací doložky dále obsahují údaje ̶ dne 9. ledna 2002 v Teplicích, razítko Mgr. T. N., notářská koncipientka, nečitelný podpis a razítko notáře. 2) Podle ověřovací knihy byl dne 9. ledna 2002 učiněn (pod pořadovými čísly 34 až 106) zápis obsahující údaje o tom, že byly (mimo jiné) ověřeny podpisy žalovaných (s uvedením jejich rodných čísel a adres). U těchto údajů je nečitelný podpis, přičemž „předmětem osvědčení“ byla mimo jiné směnka. Podpisy ověřovala notářská koncipientka. „U ověřovacích zápisů jsou činěny opravy formou škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, není zřejmé, který podpis patří ke které ověřované listině, ani neodpovídají pořadová čísla v ověřovací knize číslům uvedeným na směnce, neboť na rubu směnky jsou uvedena pořadová čísla 82 - 85, u třetího žalovaného je v ověřovací knize na rubu strany pět číslo 34 se šipkou 105, 106 a u jeho jména jsou označeny jiné směnky, na rubu čísla listu 6 je označena i směnka, avšak bez označení osoby. U jednotlivých ověřovaných podpisů chybí podpis ověřovatele, je zde pouze parafa u prvního ověřovaného podpisu pod č. 34, nikoli již u podpisu žalovaných“. 3) Ve znaleckém posudku ze dne 16. listopadu 2009, č. j. 36/516/08, vypracovaném Mgr. Lenkou Plzákovou, znalkyní z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, znalkyně poté, co vyloučila technické padělání podpisů žalovaných na směnce, rozborem a vzájemným porovnáním podpisů na směnce a srovnávacích podpisů dospěla k závěrům, podle nichž: a) je pravděpodobnější, že podpis na směnce, který „má znít“ na jméno „M.“, je pravým podpisem druhé žalované, než jím není, a b) je pravděpodobnější, že podpis na směnce, který „má znít“ na jméno „H.“, není pravým podpisem třetího žalovaného, než jím je. 4) Podle znaleckého posudku ze dne 17. ledna 2012, č. j. 8/P-2011, vypracovaného Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy Karlovy Vary, o. p. s., znalec poté, co vyloučil možnost technického padělání, dospěl k závěru, podle něhož je pravděpodobnější, že podpisy na směnce jsou pravými podpisy žalovaných psané za zhoršených podmínek, než že by šlo o jejich napodobeniny. 5) Podle závěrů revizního znaleckého posudku ze dne 26. října 2016, č. j. KÚP-8238-1/ČJ-2015-2301GR, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie České republiky, je podpis na směnce pravděpodobně pravým podpisem druhé žalované; u podpisu třetího žalovaného na směnce je pravděpodobnější, že jde o pravý podpis, než že by šlo o padělek. Současně se revizní znalec vyjádřil ke znaleckému posudku Mgr. Plzákové, přičemž se: a) ztotožnil s jeho závěry ohledně podpisu druhé žalované, s tím, že výsledek zkoumání mohl být dále upřesněn vzhledem k většímu množství srovnávacího materiálu, a b) nesouhlasil s jeho závěry ohledně podpisu třetího žalovaného a podrobně vysvětlil důvody, které k tomu vedly. Dále plně souhlasil se závěry znaleckého posudku Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy Karlovy Vary; i zde však připustil „mírné“ upřesnění ve vztahu k podpisu druhé žalované. Konečně připomenul, že v oboru písmoznalectví se v České republice používá stupnice závěrů: padělek, s vysokou pravděpodobností padělek, pravděpodobně padělek, pravděpodobnější padělek než pravý, nelze rozhodnout, pravděpodobnější pravý než padělek, pravděpodobně pravý, s vysokou pravděpodobností pravý a pravý. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 74 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu) – zdůraznil, že na rubové straně směnky se nachází legalizační doložky, vyhotovené koncipientkou notáře, podle kterých směnku podepsali (mimo jiné) žalovaní, jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem. Jelikož zápisy (ohledně ověření podpisů žalovaných) obsažené v ověřovací knize, na které ověřovací doložky odkazují, vykazují zásadní vady, v jejichž důsledku (mimo jiné) nelze ztotožnit údaje s ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize, měl za vyvrácenou domněnku pravdivosti ověřovacích doložek; proto z nich při posouzení pravosti podpisů žalovaných nevycházel. Za stavu, kdy ani další v řízení provedené důkazy neumožňují spolehlivě uzavřít, že podpisy žalovaných na směnce jsou pravé (i revizní znalec vyhodnotil podpisy žalovaných na směnce jako pravé jen v úrovni střední pravděpodobnosti a tvrzení žalobce ohledně skutečnosti, že žalovaní směnku podepsali, nebylo podpořeno žádným dalším důkazem), odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobce důkazní břemeno v tomto směru neunesl, včetně toho, že se svou nepřítomností u jednání před soudem prvního stupně zbavil i možnosti být poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené), zda „ověřovací doložka vydaná notářem při ověřování podpisu na směnkách pozbývá významu, platnosti a charakteru veřejné listiny v případě, že obsahuje pochybení způsobené pracovníky notáře při notářské činnosti