29 Cdo 1342/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1342/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2024 Spisová značka:29 Cdo 1342/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.1342.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Soupis Správce konkursní podstaty Žaloba vylučovací (excindační) Podmínky řízení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 243b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 44 odst. 2 ZKV § 19 odst. 2 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.09.2024III.ÚS 2553/24 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1342/2024-1256 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované JUDr. Evě Mlčochové, se sídlem ve Svitavách, U Stadionu 994/26, PSČ 568 02, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Vladimíry Sládkové, identifikační číslo osoby 10 48 16 81, zemřelé XY, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věcí, eventuálně vydání z výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši 5 miliónů Kč ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2023, č. j. 16 Cmo 10/2016-1093, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) rozsudkem ze dne 12. února 2016, č. j. 43 Cm 1/2002-1016, zamítl žalobu (ve znění změn připuštěných konkursním soudem (viz usnesení ze dne 23. ledna 2015, č. j. 43 Cm 1/2002-880), kterou se žalobce (J. H.) domáhal vůči (původní) žalované Ing. Marcele Heršálkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně (V. S.) [následně vůči Ing. Jiřímu Nováčkovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně a konečně vůči žalované JUDr. Evě Mlčochové, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně] vyloučení (označených) věcí z konkursní podstaty úpadkyně a jejich vydání, eventuálně vydání výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši 5 miliónů Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. září 2023, č. j. 16 Cmo 10/2016-1093, zrušil rozsudek konkursního soudu ze dne 12. února 2016 a řízení zastavil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud ‒ vycházeje z § 104 odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z § 29 a § 44 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – uzavřel, že v průběhu odvolacího řízení zanikly účinky konkursu vedeného na majetek úpadkyně, když konkursní soud usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 48 K 36/2001-3942, které nabylo právní moci 24. června 2023, rozhodl o zrušení konkursu pro úmrtí úpadkyně (dne 27. prosince 2010), v důsledku čehož nastal neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k řešení následujících otázek procesního práva: 1) Může konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „vyloučení z konkursní podstaty a náhrada škody“, zastavit řízení pro úmrtí úpadkyně, aniž by rozhodl „o vstupu nových účastníků na straně žalované“? 2) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „mj. vyloučení z konkursní podstaty“, který trvá již více než 21 let a úpadkyně zemřela před 12 lety, rozhodnout „alespoň deklaratorně o vyloučení věcí z konkursní podstaty“? 3) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „mj. náhrada škody“, který trvá již více než 21 let a úpadkyně zemřela před 12 lety, alespoň vyloučit náhradu škody k samostatnému řízení“? Dovolatel namítá, že v průběhu řízení navrhl „rozšíření“ žaloby o další žalované (Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky), kteří mu (podle jeho názoru) způsobili škodu, přičemž konkursní soud „toto rozšíření nepřipustil“. Následně tento návrh [rozšířený o (původní) správkyni konkursní podstaty úpadkyně a o dědice úpadkyně] zopakoval ve vztahu k odvolacímu soudu, který nijak nereagoval. Dále konkursní soud ‒ pokračuje dovolatel ‒ nevyužil „nástroje“ k tomu, aby (původní) správkyni konkursní podstaty (a následně ustavené správce konkursní podstaty) donutil předložit úplný a správný soupis konkursní podstaty; „množství položek tak nebylo možno identifikovat, případně není zřejmé, jak ze soupisu zmizely“. Konečně zdůrazňuje, že rozhodl-li by soud o rozšíření žaloby o náhradu škody o další žalované a následně ve vztahu k nim vyloučil žalobu o náhradu škody k samostatnému řízení, mohlo by řízení v této části pokračovat přes úmrtí úpadkyně. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná shledává dovolání nepřípustným, popřípadě nedůvodným. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání žalobce, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (a současně bezpředmětné) podle § 243b odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 823/2006, uveřejněném pod číslem 69/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jakmile nastal účinek zrušení konkursu na majetek úpadkyně (§ 44 odst. 2 ZKV), pominuly účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu. Skončení konkursního řízení má za následek neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (řízení, které spor vyvolalo, zde již není) vyvolávající v této věci nutnost postupu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K argumentaci dovolatele týkající se (tvrzeného) pochybení konkursního soudu ohledně (ne)připuštění rozšíření žaloby o náhradu škody proti dalším osobám a (ne)možnosti pokračovat (přes úmrtí úpadkyně) v řízení o náhradu škodu Nejvyšší soud dodává, že žalobce (a jeho zástupce) u jednání konkursního soudu dne 9. října 2015 (č. l. 965 a násl.) výslovně prohlásili, že doplnění žaloby ohledně částky 5 miliónů Kč bylo myšleno tak, že jde o „případný event. petit ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV“. Jinak řečeno, i ohledně tohoto požadavku šlo o incidenční spor, v němž nemohlo být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení pokračováno. Konečně Nejvyšší soud poukazuje (i) na závěry usnesení ze dne 29. dubna 2014, č. j. 29 Cdo 3904/2013, 29 Cdo 3908/2013-812, které vydal v témže řízení, jakož i na závěry usnesení ze dne 30. dubna 2024, sp. zn. 29 Cdo 1040/2024, vydaného v jiném incidenčním sporu v rámci téhož konkursního řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. dubna 2024), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4