29 Cdo 1467/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1467/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 6. 2016 Spisová značka:29 Cdo 1467/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1467.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 196a odst. 3 obch. zák. ve znění do 19.07.2009 § 196a odst. 4 obch. zák. ve znění do 19.07.2009 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1467/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. V., identifikační číslo osoby 14559536, zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem, se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, PSČ 541 01, proti žalované TREDO s. r. o., se sídlem v Praze 4, Libušská 190/100, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 64825337, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, PSČ 120 00, o zaplacení 347.928 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 172/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. 96 Co 190/2015-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 55 C 172/2012-95, uložil žalované zaplatit žalobci 347.928 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v plném rozsahu“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení, a druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval. Dovolatelka v dovolání brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, podle něhož na ústní kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dovolatelkou v období od listopadu 2008 do března 2009 nedopadají omezení zakotvená v § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 19. července 2009 (tj. naposledy ve znění zákona č. 230/2008 Sb.), neboť se jednalo o smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku ve smyslu § 196a odst. 4 obch. zák. Činí tak však prostřednictvím námitek vůči skutkovému stavu zjištěnému soudy obou stupňů a proti hodnocení důkazů (věrohodnosti svědeckých výpovědí), k čemuž nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, resp. před soudem odvolacím, nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn. Taktéž hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (k tomu srov. v poměrech do 31. prosince 2012 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Poukazuje-li dovolatelka na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2009, pod číslem 118, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2009, pod číslem 170, a rozsudek ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 3463/2008, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), namítajíc, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům přijatým v uvedených rozhodnutích, přehlíží, že jí citovaná judikatura na projednávanou věc nedopadá. Rozsudky sp. zn. 29 Cdo 3463/2008 a 29 Cdo 1780/2008 se zabývají výkladem § 196a odst. 1 obch. zák. (ve vztahu ke smlouvám o půjčkách), nikoli § 196a odst. 3 a 4 obch. zák. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4315/2008 Nejvyšší soud vysvětlil účel § 196a odst. 3 obch. zák., k významu pojmu „běžný obchodní styk“ dle § 196a odst. 4 obch. zák. se však ani v tomto rozhodnutí nijak nevyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je naproti tomu plně v souladu s rozsudky ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, a ze dne 19. prosince 2012, sp. zn. 23 Cdo 608/2011, v nichž Nejvyšší soud vyložil § 196a odst. 4 obch. zák. a pojem „běžný obchodní styk“. Ve vztahu k ostatním námitkám (podle nichž žalobce uzavíráním smluv porušoval zákaz konkurence dle § 84 obch. zák. a závazky z těchto smluv jménem dovolatelky uznal v rozporu s § 196a obch. zák. a odvolací soud se odchýlil od právního posouzení věci učiněného ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, aniž by tak učinil na základě doplnění dosavadního dokazování) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 8. června 2016 JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu