29 Cdo 1694/2022

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. 7 C 259/2019-41, zastavil řízení (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (bod III. výroku).

K odvolání žalobce potvrdil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. dubna 2020, č. j. 21 Co 61/2020-85, usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 2. července 2020 dovolání (datované dne 1. července 2020), jímž požadoval, aby Nejvyšší soud zrušil „rozsudky“ soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 16. července 2021, č. j. 29 Cdo 2627/2020-117, Nejvyšší soud vyrozuměl účastníky řízení, že dovolací řízení je přerušeno, neboť usnesením Krajského soudu v Praze jako soudu insolvenčního ze dne 25. ledna 2021, č. j. KSPH 72 INS 25421/2020-A-9, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením.

Podáním datovaným dne 12. května 2022 vzal žalobce své dovolání zpět s tím, že s ohledem na probíhající insolvenční řízení vedené vůči žalovanému, v němž je nereálné předpokládat „relevantní uspokojení“ jeho pohledávky, „nemá zájem“ na dalším vedení řízení.

Nejvyšší soud tudíž dovolací řízení zastavil v souladu s § 243c odst. 3 větou druhou a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když probíhající insolvenční řízení vedené vůči žalovanému nebrání rozhodnutí o zastavení (dovolacího) řízení včetně rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, uveřejněné pod číslem 43/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větou první o. s. ř., když dovolací řízení bylo zastaveno z procesního zavinění na straně žalobce a žalovaný tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby [vyjádření k dovolání podané na výzvu soudu prvního stupně dne 7. srpna 2020 (datované dne 5. srpna 2020), č. l. 108]. Účelně vynaložené náklady žalovaného v dovolacím řízení tak sestávají z: - mimosmluvní odměny jeho advokáta ve výši jedné poloviny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), určené podle ustanovení § 7 odst. 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), částkou 5 650 Kč, - paušální náhrady hotových výdajů jeho advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a - náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř.) ze shora uvedených částek ve výši 1 249,50 Kč, celkem 7 199,50 Kč.

Žalobce je povinen nahradit náklady dovolacího řízení žalovaného ve výši 7 199,50 Kč k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (14. dubna 2020) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s § 3 odst. 2 větou první a § 10 odst. 3 větou první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátil dovolateli (žalobci) poměrnou část zaplaceného soudního poplatku za dovolací řízení; přitom nepřehlédne, že správná výše soudního poplatku za dovolací řízení činí 4 000 Kč (položka 23 bod 2. sazebníku soudních poplatků), neboť žalobce podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nikoliv ve věci samé.