29 Cdo 289/2013 – Nejvyšší soud

29 Cdo 289/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce RAJA, spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Březinova 497/10, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47051949, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 K 40/2007, o dovolání Mgr. Karla Touschka, advokáta, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 722/26, PSČ 150 00, správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2012, č. j. 1 Ko 45/2012-839, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2012, č. j. 1 Ko 45/2012-839, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 23. července 2012, č. j. 59 K 40/2007-802, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 15. února 2012 (dále též jen „konečná zpráva“), s tím, že: 1/ Příjmy konkursní podstaty činí 13.522.567,35 Kč. 2/ Výdaje konkursní podstaty činí 13.534.733,50 Kč. 3/ Odměna správce konkursní podstaty činí 1.884.540 Kč + 20% daň z přidané hodnoty ve výši 376.908 Kč 4/ K rozvrhu zbývá 0 Kč. Konkursní soud vyšel z toho, že: 1/ Konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce konkursního soudu od 11. dubna 2012 do 26. dubna 2012 a oznámení o jejím vyvěšení vyšlo v Obchodním věstníku 4. dubna 2012. 2/ Proti konečné zprávě podali námitky konkursní věřitelé LEASING - STAR spol. s r. o. Teplice (dále jen „konkursní věřitel L“) a Jatka Vodňany a. s. (dále jen „konkursní věřitel J“). 3/ Dopisem ze dne 15. listopadu 2007, adresovaným členům věřitelského výboru, žádal správce konkursní podstaty úpadce Mgr. Karel Touschek (dále též jen „K. T.“) o souhlas s výběrem dražebníka FIST Praha s. r. o. (dále jen „dražebník“), s tím, že odměna dražebníka bude činit 6 % z výnosu dražby. 4/ Ve dnech 3. prosince 2007 a 19. ledna 2008 proběhly dvě neúspěšné dražby úpadcova majetku, za něž dražebník obdržel (z prostředků konkursní podstaty úpadce) částky 473.400 Kč a 307.400 Kč, vždy jako odměnu ve výši 2 % z vyvolávací ceny a náklady neúspěšné dražby. 5/ Dne 18. února 2008 proběhla třetí dražba, při které byl úpadcův majetek zpeněžen, za což dražebník obdržel částku 678.100 Kč jako odměnu ve výši 6 % z dosažené ceny a náklady dražby. 6/ Usnesením ze dne 17. srpna 2009, č. j. 2 Ko 38/2009-376, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení, jímž konkursní soud zamítl návrh tehdejších členů věřitelského výboru, aby K. T. byl odvolán z funkce správce konkursní podstaty úpadce. Odvolací soud tamtéž uvedl, že správce konkursní podstaty nepotřebuje souhlas věřitelského výboru ani souhlas soudu, zpeněžuje-li majetek ve veřejné dražbě, že ve spise není založen souhlas věřitelského výboru s odměnou dražebníka a že nebudou-li výdaje zaplacené správcem konkursní podstaty (dražebníku) shledány důvodnými, bude nucen nést je ze svého. 7/ Rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, č. j. 14 C 19/2010-104, zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 (ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2012, č. j. 30 Co 391/2010-125) žalobu, kterou se správce konkursní podstaty úpadce domáhal proti dražebníku vydání bezdůvodného obohacení z titulu předražených nákladů dražby, s tím, že vyúčtované náklady i odměna dražebníka odpovídají uzavřené smlouvě a jsou rovněž v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 a § 19 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách a s běžnými zvyklostmi. 8/ Valná hromada úpadce dne 2. dubna 2009 odvolala dosavadního likvidátora úpadce JUDr. Jiřího Černého (dále jen „J. Č“). 9/ Rozsudkem ze dne 20. dubna 2009, č. j. 59 Cm 1/2009-27, vyhověl Krajský soud v Praze (ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 335/2009-92) žalobě, kterou se správce konkursní podstaty úpadce domáhal po J. Č. toho, aby do konkursní podstaty vrátil částku 800.000 Kč, kterou si ponechal jako odměnu likvidátora (na kterou ale J. Č nevznikl nárok). J. Č. tuto částku zaplatil, ale podal si dovolání. 10/ J. Č. posléze začal v konkursním řízení zastupovat dva tehdejší členy věřitelského výboru (včetně konkursního věřitele L), za což byl (jako advokát) Českou advokátní komorou kárně postižen. Na tomto základě konkursní soud - vycházeje z ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - po projednání konečné zprávy při jednání konaném 23. července 2012 dospěl k následujícím závěrům: 1/ Námitky konkursních věřitelů L a J, týkající se především odměny a nákladů dražebníka, nejsou důvodné. V nalézacím řízení soud tyto částky shledal souladnými s běžnými zvyklostmi, se smlouvou i se zákonem o veřejných dražbách. 2/ Přestože tyto náklady byly vyšší než v jiných případech (což ovlivnily zejména dvě neúspěšné dražby), konkursní soud nedospěl k jinému závěru než soudy obecné; akceptoval tedy náklady dražebníka jako oprávněné. 3/ Kromě tvrzení jednatele konkursního věřitele L o závazném pokynu věřitelského výboru pro správce ohledně odměny dražebníka nebyl založen žádný písemný pokyn věřitelského výboru ohledně této skutečnosti, ani nebylo prokázáno, že by takový pokyn byl vydán. 4/ Nebylo též prokázáno, že by společnost, která majetek vydražila, byla jakkoliv propojena s úpadcem; v době dražby již existovala a byla zapsána v obchodním rejstříku. 5/ Ostatní námitky vyplývaly z „téměř osobního sporu“ správce konkursní podstaty s J. Č a jeho klienty a netýkaly se podstaty věci. Neskončené řízení o dovolání J. Č. ani osobní spor konkursního věřitele L se správcem konkursní podstaty nemají vliv na konkursní řízení. K odvolání konkursního věřitele L a konkursního věřitele J Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. října 2012, č. j. 1 Ko 45/2012-839, změnil usnesení konkursního soudu tak, že schválil konečnou zprávu ve znění, podle kterého: 1/ Příjmy konkursní podstaty činí 13.522.567,35 Kč. 2/ Výdaje konkursní podstaty činí 12.994.181,50 Kč. 3/ Odměna správce konkursní podstaty činí 1.884.540 Kč + 20% daň z přidané hodnoty ve výši 376.908 Kč. 4/ K rozvrhu zbývá 528.385,85 Kč. Odvolací soud - jenž rovněž vyšel z ustanovení § 29 ZKV - se ztotožnil se závěry konkursního soudu o nedůvodnosti těch námitek, jež konečné zprávě vytýkaly věcnou nesprávnost, jimiž byl zpochybňován průběh veřejných dražeb a jež poukazovaly na spory mezi správcem konkursní podstaty a J. Č nebo to, že dosud probíhají některá soudní řízení. Shodně s konkursním soudem měl odvolací soud za to, že tyto výhrady jsou bez vlivu na věcnou správnost konečné zprávy, s tím, že k případným změnám v majetkových poměrech konkursní podstaty se přihlédne při rozvrhu. Odvolací soud nicméně jinak hodnotil námitky ohledně odměny dražebníka účtované na vrub konkursní podstaty za dvě neúspěšné dražby ve výši 2 % z nejnižšího podání, jež nikdo neučinil (300.000 Kč a 240.000 Kč). K tomu dále uvedl, že: 1/ Tyto výdaje neschválil věřitelský výbor (ani dodatečně). 2/ Z návrhu správce konkursní podstaty z 15. listopadu 2007 a ze zápisu z jednání věřitelského výboru z 22. září 2008 shodně plyne, že věřitelský výbor souhlasil (dle návrhu správce konkursní podstaty) jen s odměnou dražebníka ve výši 6 % z výnosu dražby. 3/ Jelikož nemovitosti byly zpeněženy ve veřejné dražbě za 10 miliónů Kč, je zjevné, že maximální výše dražebníkovy odměny, kterou bylo lze účtovat na vrub konkursní podstaty, činí 600.000 Kč, bez ohledu na to, kolik neúspěšných dražeb předcházelo, nebo na to, jak se správce konkursní podstaty pro takový případ dohodl s dražebníkem. 4/ Proběhly-li dvě neúspěšné dražby (na nichž nikdo neučinil nejnižší podání), za něž se správce konkursní podstaty zavázal zaplatit dražebníku (na vlastní riziko) odměnu, kterou neměl (předem) schválenou věřitelským výborem, nemůže tuto odměnu zásadně účtovat k tíži konkursní podstaty a musí tento náklad nést ze svého (jak odvolací soud naznačil již v důvodech usnesení č. j. 2 Ko 38/2009-376). 5/ V situaci, kdy dražebníkem uplatněné náklady všech dražeb (včetně odměny) činily 1.458.900 Kč (tj. 14,5 % z vydražené ceny) a kdy věcné náklady obou neuskutečněných dražeb činily 173.400 Kč a 67.400 Kč, není odměna dražebníka za dvě neúspěšné dražby (ve výši 300.000 Kč a 240.000 Kč) účelně vynaloženým výdajem, jenž by měl být zapraven z prostředků konkursní podstaty přes nesouhlas věřitelského výboru. 6/ Na tomto závěru ničeho nemění ani rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 14 C 19/2010-104, a rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 30 Co 391/2010-125, neboť ty se nezabývaly přeúčtováním (jinak platně sjednaných) odměn na účet podstaty (ani se tím nemohly zabývat, neboť jde o činnost, jež přísluší výhradně konkursnímu soudu při projednání a schválení konečné zprávy). Srov. též „současnou moderní úpravu úpadkového práva“, dle níž