Nejvyšší soud 29 Cdo 2920/2025 – Návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného

Rozsudkem ze dne 13. února 2025, č. j. 5 C 301/2023-178, Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl, že žalovaný (Z. L. Z.) je povinen zaplatit žalobkyni (D. T.) částku 1 118 381,38 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu co do částek 843 070,50 Kč s příslušenstvím a 21 351,29 EUR s příslušenstvím (bod II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a „vyzval“ žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku za žalobu (bod IV. výroku).

K odvolání žalobkyně i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2025, č. j. 70 Co 231/2025-226, změnil bod I. výroku rozsudku obvodního soudu tak, že zamítl žalobu co do částky 1 118 381,38 Kč s příslušenstvím (první výrok), potvrdil bod II. výroku rozsudku obvodního soudu (druhý výrok) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 350 494,50 Kč (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to proti všem jeho výrokům) podala žalobkyně dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost třetího výroku dovoláním napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, neboť jí neprodleným výkonem rozhodnutí či exekucí hrozí závažná újma. Návrh, který 12. listopadu 2025 doplnila o přílohy, odůvodnila tím, že nedisponuje likvidním majetkem, v důsledku jednání žalovaného přišla téměř o všechny úspory a zbytek úspor vynaložila na soudní poplatky v tomto řízení. Příjmy dovolatelky pochází z advokacie, přičemž nehrazení závazků advokátky a exekuce proti ní vedená by byla důvodem pro vyškrtnutí z advokátní komory. V případě exekuce by rovněž nemohla splácet hypotéky, banky by je zesplatnily a přišla by o bydlení i o možnost si bydlení pořídit (z důvodu záznamu v registrech dlužníků). Vylíčila své majetkové poměry, životní náklady a zdravotní obtíže (související s jednáním žalovaného).

Žalovaný ve vyjádření ze dne 19. listopadu 2025 považuje návrh na odklad vykonatelnosti za nedůvodný.

Podáním ze dne 20. listopadu 2025 dovolatelka sdělila, že jí žalovaný stanovil lhůtu pro úhradu nákladů řízení do 30. listopadu 2025; poté začne svůj nárok vymáhat.

Podle § 243 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (pro věc rozhodném), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

Judikatura Nejvyššího soudu týkající se odkladu vykonatelnosti je ustálena (mimo jiné) v závěru, že vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 písm. a/ o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je včasné dovolání, jež nemá vady bránící pokračování v dovolacím řízení, subjektivně i objektivně přípustné [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2019, pod číslem 5 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává)].

Návrh na odklad vykonatelnosti třetího výroku dovoláním napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, neboť tomu, aby bylo možné posuzovat odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku o nákladech řízení, brání okolnost, že proti tomuto výroku není dovolání objektivně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

Proto Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti zamítl.