29 Cdo 2930/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2930/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2026 Spisová značka:29 Cdo 2930/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.2930.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2930/2025-668 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, proti žalované L. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, PSČ 128 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 Cm 241/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, č. j. 12 Cmo 66/2024-613, takto: I. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, č. j. 12 Cmo 66/2024-613, se zamítá. II. Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, č. j. 12 Cmo 66/2024-613, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 27. 11. 2020, č. j. 30 Cm 241/2020-18, uložil žalované zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 2.072.000 Kč s 6% úrokem od 1. 1. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.907 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 155.310,50 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 30 Cm 241/2020-539, Krajský soud v Českých Budějovicích směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze ve výši 1.422.000 Kč s 6% úrokem z této částky za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 4.740 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 155.310,50 Kč zrušil; ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III. a IV.). 3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 2. 7. 2025, č. j. 12 Cmo 66/2024-613, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v rozsahu částky 1.422.000 Kč s 6% úrokem z této částky za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 4.740 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 155.310,50 Kč směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu (případně v dotčeném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost a právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí. 5. K návrhu na odklad právní moci dovolatelka uvedla, že 31. 8. 2021 podala žalobu, jíž se domáhá po žalobci zaplacení částky 1.936.000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi otcem dovolatelky a žalobcem dne 15. 12. 2015. Řízení je vedeno u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 C 171/2021. Žalobce nárok uplatněný dovolatelkou neuznal a pro případ, že by jej okresní soud shledal důvodným, vznesl námitku započtení, když proti nároku dovolatelky (ze smlouvy o zápůjčce) započetl pohledávku ze směnky, jejíhož zaplacení se domáhá v projednávané věci. Jestliže by okresní soud akceptoval kompenzační námitku, došlo by k zániku vzájemných pohledávek a tento stav by již nebylo možné později (i kdyby byla v dovolacím řízení úspěšná) napravit. 6. K návrhu na odklad vykonatelnosti pak uvedla pouze to, že neprodlenou exekucí napadeného rozhodnutí by jí hrozila závažná újma. 7. Žalobce ve vyjádření navrhuje návrh na odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí zamítnout. Podle žalobce není dovolatelka závažně ohrožena na svých právech, lze navíc předpokládat, že řízení u okresního soudu nebude skončeno dříve, než Nejvyšší soud rozhodne o podaném dovolání. 8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 9. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 10. Návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud zamítl, když s přihlédnutím ke kritériím formulovaným pro odklad vykonatelnosti v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž R 144/2018 výslovně vychází), nemá v dané věci předpoklady pro odklad vykonatelnosti za splněné. Ze spisu neplyne, že by ve smyslu § 243 písm. a/ o. s. ř. neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolatelce „závažná újma“ a dovolatelka potud v návrhu na odklad vykonatelnosti ničeho netvrdí. 11. Zbývá posoudit, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí. 12. Předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad právní moci, se Nejvyšší soud podrobně zabýval rovněž v R 144/2018. Tyto předpoklady má Nejvyšší soud – přihlížeje k argumentaci dovolatelky a s ohledem na závěry formulované v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, za splněné. V situaci, kdy u Okresního soudu v Táboře probíhá (výše označené) řízení, ve kterém může být (s ohledem na vznesenou námitku započtení) nezbytné posoudit, zda pohledávka ze směnky (jejíhož zaplacení se žalobce domáhal v projednávané věci) je ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, způsobilá k započtení (jinak řečeno, zda pohledávka ze směnky, o níž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným rozhodnutím, je „nejistá“), je zřejmé, že dovolatelka může být účinky dovoláním napadeného rozhodnutí závažně ohrožena na svých právech; současně se odklad právních poměrů nedotkne jiné osoby než účastníka řízení. 13. Proto Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu