29 Cdo 3029/2021 – Nejvyšší soud

29 Cdo 3029/2021-2389 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce Vojenské stavby CZ a. s., se sídlem v Praze 9, Sokolovská 278, PSČ 180 44, identifikační číslo osoby 25684965, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 45/2000, o dovolání konkursního věřitele J. P., zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, se sídlem v Praze, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2021, č. j. 2 Ko 37/2020-2310, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 3. září 2020, č. j. 99 K 45/2000-2284, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen „konečná zpráva“), podle které: [1] Příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.298.623.177 Kč. [2] Výdaje konkursní podstaty činí celkem 1.107.048.958 Kč. [3] Částka určená k rozvrhu věřitelům činí celkem 152.128.144 Kč. 2. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že: [1] Správce konkursní podstaty Mgr. Pavel Klán předložil dne 31. března 2020 konečnou zprávu. Konkursní soud tuto konečnou zprávu po přezkoumání dle § 29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), vyvěsil dne 27. dubna 2020 na úřední desce a uvědomil o této skutečnosti úpadce a konkursní věřitele. [2] Proti konečné zprávě podal dne 11. května 2020 námitky konkursní věřitel J. P. (dále též jen „J. P.“). Zejména namítal, že jeho pravomocně přiznaný pracovněprávní nárok z titulu odstupného nebyl v konkursním řízení plně uspokojen. V řízení, jež zahájil proti správci konkursní podstaty (poté co mu konkursní správce tuto pohledávku odmítl uspokojit) byla správci konkursní podstaty pravomocným a vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 19 Cm 143/2003-259, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, č. j. 13 Cmo 214/2009-290, uložena povinnost uhradit J. P. odstupné ve výši 368.056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 10. ledna 2001 do 27. srpna 2009 (dále též jen „sporný úrok z prodlení“). Správce konkursní podstaty však uhradil toliko jistinu této pohledávky a věřitel má tedy za konkursní podstatou pohledávku v podobě sporného úroku z prodlení. [3] J. P. dále podroboval kritice postup správce konkursní podstaty, který odmítl jeho pohledávku ve výši 268.272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 10. ledna 2001 do zaplacení, z titulu náhrady mzdy za práci vykonávanou pro úpadce za období 13. října 2000 do 31. prosince 2000 (dále jen „pohledávka z titulu náhrady mzdy“) zařadit mezi pohledávky za podstatou dle § 31 ZKV, když mu již od vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 21 Cdo 735/2014, muselo být zřejmé, že jde o „zapodstatovou“ pohledávku. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku převzal argumentaci obsaženou v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2013, č. j. 19 Cm 143/2003-399, podle které byl pracovní poměr mezi J. P. a úpadcem dohodou ze dne 19. září 2000 změněn tak, že od této chvíle J. P. nebyl vedoucím zaměstnancem, nýbrž toliko „běžným zaměstnancem“ (poradcem výkonného ředitele) a pohledávka z titulu náhrady mzdy, je tak pohledávkou „zapodstatovou“, nikoliv pohledávkou rozvrhovou (jakou by byla, kdyby šlo o pohledávku vedoucího zaměstnance). [4] J. P. navrhl vrácení konečné zprávy konkursnímu správci k přepracování tak, aby do konečné zprávy korektně zahrnul jeho shora uvedené pohledávky (sporný úrok z prodlení a pohledávku z titulu náhrady mzdy). [5] Správce konkursní podstaty ve vyjádření k námitkám J. P. zdůraznil, že požadavek na zahrnutí výše uvedených pohledávek do konečné zprávy, jako pohledávek náležejících k uspokojení z konkursní podstaty, není důvodný. Pohledávku z titulu náhrady mzdy zamítl z důvodu úspěšného uplatnění námitky promlčení Městský soud v Praze pravomocným rozsudkem ze dne 13. května 2009, č. j. 19 Cm 143/2003-259 (konkrétně výrokem III.), jenž potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. září 2010, č. j. 13 Cmo 214/2009-290, (konkrétně výrokem I.) a pohledávka představující sporný úrok z prodlení je dle závazného právního názoru vyplývajícího z odůvodnění tohoto rozsudku ze dne 15. září 2010 vyloučena z uspokojení v konkursu ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV. 3. Konkursní soud zcela přitakal skutkové i právní argumentaci správce konkursní podstaty, jde-li o posouzení promlčené pohledávky z titulu náhrady mzdy, jakož i sporného úroku z prodlení. Postupuje dle § 29 odst. 3 ZKV, schválil správcem konkursní podstaty navrženou konečnou zprávu. 4. K odvolání J. P. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 31. března 2020, tak, že: [1] Příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.298.623.177 Kč. [2] Výdaje z konkursní podstaty (již uskutečněné a budoucí) činí celkem 1.146.821.570 Kč, z toho: a/ již uskutečněné výdaje uvedené v bodě IV. konečné zprávy ve výši 1.097.739.466 Kč spolu s výdaji na splnění částečného rozvrhu pohledávek první třídy ve výši 39.455.076 Kč dle bodu VII. konečné zprávy činí celkově 1.137.194.542 Kč, b/ budoucí dosud neuskutečněné výdaje z konkursní podstaty uvedené v bodě V. konečné zprávy ve výši 9.309.491 Kč spolu s pravomocně přiznaným nárokem konkursního věřitele J. P. na zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 368.056 Kč od 10. ledna 2001 do 27. srpna 2009, tj. ve výši 317.537 Kč, co do pohledávky za podstatou, činí celkově 9.627.028 Kč. [3] Částka určená k rozvrhu pro věřitele pohledávek druhé třídy činí 151.810.607 Kč. 5. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení § 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1, § 32 a § 33 odst. 1 ZKV, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněného pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2004“), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2004, uveřejněného pod číslem 90/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 90/2005“) – uzavřel, že uspokojení pohledávky z titulu náhrady mzdy jako pohledávky za podstatou nepřichází v konkursu v úvahu, když žalobu J. P. ve vztahu k této pohledávce zamítl Městský soud v Praze výrokem III. rozsudku ze dne 13. května 2009, potvrzeným výrokem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, přičemž tuto skutečnost nezpochybňoval ani sám J. P. 6. Ve vztahu ke spornému úroku z prodlení konstatoval, že s ohledem na pravomocný výrok II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že správce konkursní podstaty má povinnost uhradit J. P. i sporný úrok z prodlení, měl být sporný úrok z prodlení v konečné zprávě zahrnut. To, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění rozsudku ze dne 15. září 2010 uvedl, že konkursní věřitel byl dle § 31 odst. 3 ZKV oprávněn požadovat zaplacení své pracovní pohledávky za podstatou i s jejím příslušenstvím (sporným úrokem z prodlení), třebaže se tyto úroky s ohledem na § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV v konkursu neuspokojí, nemůže ničeho změnit na tom, že tyto úroky byly přisouzeny konkursnímu věřiteli pravomocným rozhodnutím a správce konkursní podstaty tak byl povinen i tento nárok věřitele splnit. Nadto, pokračoval odvolací soud, vzhledem k tomu, že úroky z prodlení náleží k „zapodstatové“ pohledávce vzniklé až po prohlášení konkursu, odkaz Vrchního soudu v Praze na § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV, není správný. Odvolací námitky J. P. tak jsou důvodné ohledně pohledávky z titulu sporného úroku z prodlení. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal J. P. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že k promlčení jeho pohledávky z titulu náhrady mzdy nedošlo, neboť uplatnil tento nárok u soudu již žalobou ze dne 13. února 2002, nikoliv až podáním doručeným dne 11. ledna 2005. Dovolatel podal dne 13. února 2002 proti správci konkursní podstaty žalobu, prostřednictvím které se domáhal úhrady „svých nároků na mzdu, odstupného a za dovolenou“, jelikož žaloba obsahovala vady, byl J. P. vyzván k jejímu doplnění respektive opravě, což učinil podáními ze dne 5. ledna 2005 a ze dne 25. dubna 2008, a v žalobě uplatněný nárok rozdělil na žalovanou pohledávku z titulu náhrady mzdy, odstupného ve výši 368.056 Kč se sporným úrokem z prodlení a pohledávku z titulu „čisté mzdy za období od 1. října 2000 do 12.