29 Cdo 3029/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3029/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:29 Cdo 3029/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3029.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vázanost rozhodnutím soudu Konkurs Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 159a o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 29 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3029/2021-2389 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce Vojenské stavby CZ a. s., se sídlem v Praze 9, Sokolovská 278, PSČ 180 44, identifikační číslo osoby 25684965, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 45/2000, o dovolání konkursního věřitele J. P., zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, se sídlem v Praze, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2021, č. j. 2 Ko 37/2020-2310, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 3. září 2020, č. j. 99 K 45/2000-2284, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen „konečná zpráva“), podle které: [1] Příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.298.623.177 Kč. [2] Výdaje konkursní podstaty činí celkem 1.107.048.958 Kč. [3] Částka určená k rozvrhu věřitelům činí celkem 152.128.144 Kč. 2. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že: [1] Správce konkursní podstaty Mgr. Pavel Klán předložil dne 31. března 2020 konečnou zprávu. Konkursní soud tuto konečnou zprávu po přezkoumání dle § 29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), vyvěsil dne 27. dubna 2020 na úřední desce a uvědomil o této skutečnosti úpadce a konkursní věřitele. [2] Proti konečné zprávě podal dne 11. května 2020 námitky konkursní věřitel J. P. (dále též jen „J. P.“). Zejména namítal, že jeho pravomocně přiznaný pracovněprávní nárok z titulu odstupného nebyl v konkursním řízení plně uspokojen. V řízení, jež zahájil proti správci konkursní podstaty (poté co mu konkursní správce tuto pohledávku odmítl uspokojit) byla správci konkursní podstaty pravomocným a vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 19 Cm 143/2003-259, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, č. j. 13 Cmo 214/2009-290, uložena povinnost uhradit J. P. odstupné ve výši 368.056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 10. ledna 2001 do 27. srpna 2009 (dále též jen „sporný úrok z prodlení“). Správce konkursní podstaty však uhradil toliko jistinu této pohledávky a věřitel má tedy za konkursní podstatou pohledávku v podobě sporného úroku z prodlení. [3] J. P. dále podroboval kritice postup správce konkursní podstaty, který odmítl jeho pohledávku ve výši 268.272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 10. ledna 2001 do zaplacení, z titulu náhrady mzdy za práci vykonávanou pro úpadce za období 13. října 2000 do 31. prosince 2000 (dále jen „pohledávka z titulu náhrady mzdy“) zařadit mezi pohledávky za podstatou dle § 31 ZKV, když mu již od vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 21 Cdo 735/2014, muselo být zřejmé, že jde o „zapodstatovou“ pohledávku. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku převzal argumentaci obsaženou v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2013, č. j. 19 Cm 143/2003-399, podle které byl pracovní poměr mezi J. P. a úpadcem dohodou ze dne 19. září 2000 změněn tak, že od této chvíle J. P. nebyl vedoucím zaměstnancem, nýbrž toliko „běžným zaměstnancem“ (poradcem výkonného ředitele) a pohledávka z titulu náhrady mzdy, je tak pohledávkou „zapodstatovou“, nikoliv pohledávkou rozvrhovou (jakou by byla, kdyby šlo o pohledávku vedoucího zaměstnance). [4] J. P. navrhl vrácení konečné zprávy konkursnímu správci k přepracování tak, aby do konečné zprávy korektně zahrnul jeho shora uvedené pohledávky (sporný úrok z prodlení a pohledávku z titulu náhrady mzdy). [5] Správce konkursní podstaty ve vyjádření k námitkám J. P. zdůraznil, že požadavek na zahrnutí výše uvedených pohledávek do konečné zprávy, jako pohledávek náležejících k uspokojení z konkursní podstaty, není důvodný. Pohledávku z titulu náhrady mzdy zamítl z důvodu úspěšného uplatnění námitky promlčení Městský soud v Praze pravomocným rozsudkem ze dne 13. května 2009, č. j. 19 Cm 143/2003-259 (konkrétně výrokem III.), jenž potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. září 2010, č. j. 13 Cmo 214/2009-290, (konkrétně výrokem I.) a pohledávka představující sporný úrok z prodlení je dle závazného právního názoru vyplývajícího z odůvodnění tohoto rozsudku ze dne 15. září 2010 vyloučena z uspokojení v konkursu ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV. 3. Konkursní soud zcela přitakal skutkové i právní argumentaci správce konkursní podstaty, jde-li o posouzení promlčené pohledávky z titulu náhrady mzdy, jakož i sporného úroku z prodlení. Postupuje dle § 29 odst. 3 ZKV, schválil správcem konkursní podstaty navrženou konečnou zprávu. 4. K odvolání J. P. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 31. března 2020, tak, že: [1] Příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.298.623.177 Kč. [2] Výdaje z konkursní podstaty (již uskutečněné a budoucí) činí celkem 1.146.821.570 Kč, z toho: a/ již uskutečněné výdaje uvedené v bodě IV. konečné zprávy ve výši 1.097.739.466 Kč spolu s výdaji na splnění částečného rozvrhu pohledávek první třídy ve výši 39.455.076 Kč dle bodu VII. konečné zprávy činí celkově 1.137.194.542 Kč, b/ budoucí dosud neuskutečněné výdaje z konkursní podstaty uvedené v bodě V. konečné zprávy ve výši 9.309.491 Kč spolu s pravomocně přiznaným nárokem konkursního věřitele J. P. na zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 368.056 Kč od 10. ledna 2001 do 27. srpna 2009, tj. ve výši 317.537 Kč, co do pohledávky za podstatou, činí celkově 9.627.028 Kč. [3] Částka určená k rozvrhu pro věřitele pohledávek druhé třídy činí 151.810.607 Kč. 5. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení § 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1, § 32 a § 33 odst. 1 ZKV, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněného pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2004“), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2004, uveřejněného pod číslem 90/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 90/2005“) – uzavřel, že uspokojení pohledávky z titulu náhrady mzdy jako pohledávky za podstatou nepřichází v konkursu v úvahu, když žalobu J. P. ve vztahu k této pohledávce zamítl Městský soud v Praze výrokem III. rozsudku ze dne 13. května 2009, potvrzeným výrokem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, přičemž tuto skutečnost nezpochybňoval ani sám J. P. 6. Ve vztahu ke spornému úroku z prodlení konstatoval, že s ohledem na pravomocný výrok II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2010, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že správce konkursní podstaty má povinnost uhradit J. P. i sporný úrok z prodlení, měl být sporný úrok z prodlení v konečné zprávě zahrnut. To, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění rozsudku ze dne 15. září 2010 uvedl, že konkursní věřitel byl dle § 31 odst. 3 ZKV oprávněn požadovat zaplacení své pracovní pohledávky za podstatou i s jejím příslušenstvím (sporným úrokem z prodlení), třebaže se tyto úroky s ohledem na § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV v konkursu neuspokojí, nemůže ničeho změnit na tom, že tyto úroky byly přisouzeny konkursnímu věřiteli pravomocným rozhodnutím a správce konkursní podstaty tak byl povinen i tento nárok věřitele splnit. Nadto, pokračoval odvolací soud, vzhledem k tomu, že úroky z prodlení náleží k „zapodstatové“ pohledávce vzniklé až po prohlášení konkursu, odkaz Vrchního soudu v Praze na § 33 odst. 1 písm. a/ ZKV, není správný. Odvolací námitky J. P. tak jsou důvodné ohledně pohledávky z titulu sporného úroku z prodlení. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal J. P. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním po