29 Cdo 3510/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3510/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2018 Spisová značka:29 Cdo 3510/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3510.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční správce Úpadek Konkurs Majetková podstata Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 8 odst. 2 ZKV § 30 ZKV § 32 ZKV § 44 ZKV § 249 odst. 2 IZ. § 559 obč. zák. § 324 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3510/2017-72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Mgr. Jany Luštíkové, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 574/13, PSČ 500 02, jako insolvenční správkyně dlužnice J. V., zastoupené Mgr. Martinem Luštíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 574/13, PSČ 500 02, proti žalovanému J. Ch., o zaplacení částky 114.723 Kč, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 105 C 7/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2017, č. j. 47 Co 46/2017-59, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 3. října 2016, č. j. 105 C 7/2016-34, uložil žalovanému (J. Ch.), aby zaplatil žalobkyni (jako insolvenční správkyni dlužnice J. V.) částku 114.723,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. září 2012, č. j. KSHK 45 INS 10889/2012-A-11, zjistil úpadek dlužnice a insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni. Následným usnesením ze dne 20. listopadu 2012, č. j. KSHK 45 INS 10889/2012-B-8, zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs. 2) Usnesením ze dne 12. března 2001, sp. zn. 41 K 4/2001, prohlásil Krajský soud v Hradci Králové konkurs na majetek úpadce J. V. (manžela dlužnice) a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného. Dne 4. prosince 2012 vydal Krajský soud v Hradci Králové rozvrhové usnesení, č. j. 41 K 4/2001-522, jímž správci konkursní podstaty uložil, aby z konkursní podstaty úpadce vyplatil (mimo jiné) dlužnici (J. V.) částku 114.723,- Kč. 3) Výše uvedenou částku žalovaný vyplatil dlužnici dne 29. února 2013, tj. v době, kdy „na její majetek byl prohlášen konkurs“; dlužnice uvedenou částku nevyplatila insolvenční správkyni do majetkové podstaty. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje ustanovení § 246 odst. 1 a § 249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že prohlášením konkursu na majetek dlužnice (dnem 20. listopadu 2012) přešlo na žalobkyni (jako insolvenční správkyni dlužnice) oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností souvisejících s majetkovou podstatou. „Jak vyplývá z časové souslednosti věcí, žalovaný měl povinnost plnění z rozvrhového usnesení poskytnout žalobkyni, nikoli přímo dlužnici. Zvláště pak v případě, kdy žalovaný sám připustil, že si mohl být vědom, že na majetek dlužnice již v té době byl prohlášen konkurs a žádné skutečnosti nenasvědčovaly tomu, že dlužnice předmětnou částku vyplatí do majetkové podstaty. Závazek žalovaného tak nadále trvá, a jelikož jej nesplnil dobrovolně, uložil mu tuto povinnost soud“. Současně doplnil, že „na věc nelze aplikovat ustanovení o náhradě škody, neboť žalobkyně se domáhá splnění povinnosti plynoucí žalovanému ze zákona a na její straně žádná škoda nevznikla, tudíž promlčení pohledávky nemohlo nastat“. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. dubna 2017, č. j. 47 Co 46/2017-59, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a poukazuje na závěry formulované v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, a ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008 (uveřejněných pod čísly 88/2003 a 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 726/2010, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003 (uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – zdůraznil, že za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce odpovídá správce konkursní podstaty podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Současně připomenul, že v konkursním řízení (v řízení vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“) jsou správce konkursní podstaty i konkursní soud vázáni zjištěním pohledávky, a nedošlo-li v průběhu konkursu po zjištění pohledávky k jejímu zániku, např. tím, že ji splnil úpadcův dlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka při rozvrhu vypořádána. Žalovaný tak, jsa vázán pravomocným rozvrhovým usnesením, řádně splnil svoji povinnost vyplatit na přihlášené pohledávky částky uvedené v rozvrhovém usnesení všem věřitelům, včetně dlužnice. Jakkoli vyplacením peněžité pohledávky dlužnici v průběhu konkursu na její majetek, namísto její insolvenční správkyni, vznikla škoda na majetkové podstatě dlužnice, jelikož dlužnice přijatou částku do majetkové podstaty nevydala, nelze – pokračoval odvolací soud – dospět k závěru, že žalovaný porušil (vyplacením plnění dlužnici) povinnost postupovat při výkonu funkce konkursního správce s odbornou péčí podle ustanovení § 8 odst. 2 ZKV; není tak naplněn jeden z předpokladů vzniku jeho odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. Konečně odvolací soud doplnil, že žalobkyně (jako insolvenční správkyně dlužnice) „se mohla bránit rozvrhovému usnesení podle § 30 odst. 2 věty za středníkem ZKV“; mohla též podat řádný opravný prostředek proti usnesení o zrušení konkursu na majetek manžela dlužnice po splnění rozvrhového usnesení. Navíc se žalovanému nedostalo na úkor majetkové podstaty dlužnice žádného majetkového prospěchu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že spočívá na řešení otázek hmotného práva dosud judikaturou Nejvyššího soudu nezodpovězených, a to: a) „Účinků plnění osoby zavázané vůči dlužníku, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, přímo k rukám dlužníka za předpokladu, že se toto plnění následně nedostane do majetkové podstaty“. b) „Právní povahy důsledku takového jednání ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka, kterou odvolací soud chybně posoudil jako škodu“. Dovolatelka akcentuje, že žalovaný (jako správce konkursní podstaty úpadce J. V.) nesplnil povinnost pro něj plynoucí z rozvrhového usnesení, když řádným splněním mohlo být „pouze vydání částky 114.723,- Kč do majetkové podstaty dlužnice, tedy k rukám žalobkyně“. „Závazek žalovaného“ tak ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nadále trvá a žalovaný je s jeho splněním v prodlení. V této souvislosti dovolatelka poukazuje jednak na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 726/2010, které podle jejího názoru odvolací soud nesprávně interpretoval, jednak na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 21 Cdo 4794/2008. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, respektive aby zmíněný rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek dovolatelkou otevřených, dosud Nejvyšším soudem v daných souvislostech beze zbytku nezodpovězených. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 8 odst. 2 ZKV správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou