29 Cdo 3623/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3623/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3623/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3623.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poplatky soudní Směnky Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.07.2013 § 138 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3623/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, proti žalovanému Ing. P. T., zastoupenému Mgr. Marianem Babicem, advokátem, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 13/13, PSČ 746 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 473/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. 7 Cmo 173/2013-95, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. 7 Cmo 173/2013-95, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 27 Cm 473/2012-44, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. června 2012, č. j. 27 Cm 473/2012-16, ve znění usnesení ze dne 4. července 2012, č. j. 27 Cm 473/2012-28, jimž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,864.639,- Kč s 6 % úrokem od 29. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.548,80 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 143.710,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, domáhaje se jeho změny a zrušení směnečného platebního rozkazu. Jelikož odvolatel neuhradil soudní poplatek za odvolání [splatný vznikem poplatkové povinnosti, tj. podáním odvolání – srov. ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], soud prvního stupně ho usnesením ze dne 3. ledna 2013, č. j. 27 Cm 473/2012-52, vyzval, aby do pěti dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 143.710,- Kč. Současně ho poučil o tom, že: 1) nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno a 2) soud řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit. Výše uvedené usnesení bylo žalovanému (jeho zástupci) doručeno 4. ledna 2013. Žalovaný podáním ze dne 7. ledna 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků, s tím, že majetkové poměry mu neumožňují uhradit tak vysokou finanční částku. K výzvě soudu prvního stupně následně předložil „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „prohlášení“), která následně podáním datovaným 18. února 2013 dále doplnil. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. března 2013, č. j. 27 Cm 473/2012-86, žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal, maje za to, že u něho nebyly splněny předpoklady vyžadované ustanovením § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Přitom zdůraznil, že žalovaný „soud nepřesvědčil, že na výsledky svých majetkových poměrů neměl vliv, neboť výši dluhů si zavinil sám svým podpisem na směnce ze dne 1. února 2005, která je předmětem tohoto řízení a kryje závazky z podnikání. Podnikání je třeba chápat jako samostatnou činnost, při níž podnikatel podstupuje riziko, že na jedné straně může být jeho úsilí završeno dosažením zisku, na straně druhé však může skončit ztrátou. Pokud není podnikatel při své činnosti úspěšný, pak v řízeních, jejichž předmětem je právě závazek z podnikání, není tato skutečnost důvodem pro osvobození od soudních poplatků“. V daném případě žalovaný svým ručitelským závazkem za společnost FORECAST INT. s. r. o. (dále jen „společnost F“), jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, „převzal na sebe větší břemeno, než byl zřejmě schopen unést. Nebylo by však v takovém případě spravedlivé, aby důsledky podnikatelského rizika byly přenášeny na jiného účastníka řízení nebo na stát“. Osobu mající „angažmá“ v obchodních společnostech [žalovaný je společníkem a jednatelem společnosti SHOT AERO, s. r. o. (dále jen „společnost S. A.“) a členem představenstva společnosti SAPEN INT. a. s. (dále jen „společnost S. I.“)] „nelze považovat za osobu sociálně slabou, která by naplňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Navíc, věcí každého občana je, aby nakládal se svými finančními prostředky tak, aby měl peníze i na případnou úhradu soudních poplatků, pokud se rozhodne uplatnit nebo bránit některá ze svých práv u soudu. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného nelze ani přehlédnout, že v řízení je zastoupen advokátem. Soud tedy předpokládá, že zvolený advokát vykonává svou právní službu v souladu se zákonem o advokacii, tedy že žalovaný bezpochyby za služby advokáta musí platit odměnu. Žalovaný neprokázal (ani ze spisu to nevyplývá), že by mu zvolený advokát služby poskytoval za sníženou odměnu nebo bezplatně“. Podle soudu prvního stupně se tak žalovanému se nepodařilo prokázat, že jeho poměry jsou natolik nepříznivé, že odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 30. května 2013, č. j. 7 Cmo 173/2013-95, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Vycházeje z obsahu spisu a odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud akcentoval, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku i k povaze uplatněného nároku. U fyzických osob bere v úvahu nejen majetkové a osobní poměry, ale i jejich poměry sociální a zdravotní stav, a jedná-li se o podnikatele, zohledňuje rovněž jeho podnikatelskou činnost, stav a strukturu majetku, platební schopnost a podobně. Právě celkové zhodnocení všech těchto okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se posléze promítá do závěru soudu o tom, zda účastník je schopen zaplatit soudní poplatky a případně nést další výdaje spojené s řízením. „Dospěje-li soud na základě provedeného zhodnocení k závěru, že poměry žadatele mu nedovolují nést náklady řízení, osvobození od soudních poplatků, ať již zcela či z části přizná. Je však třeba zdůraznit, že je to právě a jen účastník, kdo je povinen soudu, a to zcela věrohodným způsobem, prokázat všechny své poměry, které jsou pro posouzení jeho žádosti rozhodné“. V poměrech dané věci shledal odvolací soud tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů nevěrohodnými. V této souvislosti poukázal především na „nepravdivá“ sdělení žalovaného v žádosti o osvobození od soudních poplatků, kdy z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 4. prosince 2012, kterým byla žalovanému přiznána podpora v nezaměstnanosti, zcela nepochybně vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti RASCO ENG a. s. (dále jen „společnost R“) v době od 1. listopadu 2010 do 31. října 2012; u stejného zaměstnavatele byla zaměstnána i jeho manželka. Tuto skutečnost – pokračoval odvolací soud – osvědčují rovněž listiny předložené žalovaným (označené jako „okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem“). „Nepravdivé“ sdělení ohledně toho, že jediným příjmem žalovaného byl příjem ve společnosti F, „vnášejí pochybnosti“ i ohledně dalších tvrzení žalovaného, a sice že jako společník a jednatel společnosti S. A. a člen představenstva společnosti S. I. „nemá z činnosti v těchto firmách žádný příjem“. Stejně nepravdivě „vyznívá“ i tvrzení žalovaného, že „jak manželka, tak i dcera jsou na něm závislé, a to nejen proto, že rovněž jeho manželka pobírá podporu v nezaměstnanosti, ale je vlastnicí několika nemovitostí, které vzhledem k tomu, že dosud s ní žije žalovaný ve společné domácnosti, užívá ke svému užitku také on“. Proto odvolací soud uzavřel, že „žalovanému se nepodařilo prokázat, že jeho poměry jsou natolik nepříznivé, že by přiznání osvobození od poplatkové povinnosti, k němuž soud může přistoupit pouze ve výjimečných případech, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, bylo po právu“. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., zdůrazňuje, že neexistuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu ve vztahu k posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 o. s. ř. Otázkou procesního práva, která by