§ 91 zákon o rodině – Vyživovací povinnost mezi manžely
Zákon o rodině · 94/1963 Sb. · účinné od 1. 4. 2000 · Rodinné právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 91 zákona o rodině stanoví, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, jejíž rozsah má zajistit zásadně stejnou životní úroveň obou manželů a která předchází vyživovací povinnosti dětí. Manželé si musí navzájem zajišťovat prostředky pro život, pokud jeden z nich není schopen se sám uživit. (§ 91 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, znění účinné od 1. 4. 2000)
Klíčová fakta
- Týká se: manžel, soud, dítě
- Judikatura: na § 91 odkazuje 20 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Vyživovací povinnost mezi manžely“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 94/1963 Sb.
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Manželé si musí navzájem zajišťovat prostředky pro život, pokud jeden z nich není schopen se sám uživit.
- Pokud se manželé nedohodnou na rozsahu výživného, může o něm rozhodnout soud, který zohlední i péči o společnou domácnost.
- Soud při stanovení výživného usiluje o to, aby oba manželé měli v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň.
- Vyživovací povinnost mezi manžely má přednost před vyživovací povinností dětí.
Na co si dát pozor
- Soud může určit rozsah vyživovací povinnosti i v případě, že se manželé starají o společnou domácnost.
- Cílem je dosáhnout zásadně stejné životní úrovně obou manželů, nikoli pouze zajištění základních potřeb.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 91
Jak soudy aplikují § 91
… společnostech S. A. a S. I. To platí také o argumentaci odvolacího soudu co do „nepravdivých“ informací žalovaného, že na něm jsou (finančně) závislé osoby blízké (manželka a dcera); potud obstojí vysvětlení žalovaného, podle něhož k označeným osobám má (v dané době měl) vyživovací povinnost (srov. ustanovení § 85 a § 91 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2013).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením § 91 odst. 2 zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
… soudu prvního stupně, který byl dalším rozsudkem ve věci a jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeném v předchozím zrušovacím usnesení, přičemž jde o rozhodnutí ve věci upravené zákonem o rodině, t. j. ve věci výživného manželky podle § 91 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu § …