29 Cdo 3749/2022

Městský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2017, č. j. 5 Cm 94/2014-163, uložil žalovanému (M. B.) zaplatit žalobci (Step TRUTNOV a. s.) částku 2 109 718 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2019, č. j. 13 Cmo 25/2018-223, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 12. dubna 2019 dovolání (datované dne 8. března 2019), jímž požadoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 11. července 2019, č. j. 5 Cm 94/2014-241, soud prvního stupně vyrozuměl účastníky řízení, že dovolací řízení je přerušeno, neboť Městský soud v Praze jako soud insolvenční usnesením ze dne 22. března 2019, č. j. MSPH 91 INS XY, zjistil úpadek žalovaného.

Městský soud v Praze jako soud insolvenční usnesením ze dne 18. července 2022, č. j. MSPH 91 INS XY, (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení zbytku pohledávek.

Podáním ze dne 9. listopadu 2022 vzal žalovaný dovolání zpět.

Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil z důvodu zpětvzetí dovolání podle § 243c odst. 3 věty druhé ve spojení s § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku (16. ledna 2019) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).