29 Cdo 4150/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4150/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2011 Spisová značka:29 Cdo 4150/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4150.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Dotčené předpisy:§ 334 obch. zák. § 243b odst. 2 o. s. ř. § 243b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4150/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce D. M., zastoupeného JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou, se sídlem v Plzni – Bolevci, Pod Jezerem 2, PSČ 323 00, proti žalovaným 1) J. S. V. a 2) S. W. S., zastoupenými Mgr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pražská 15, PSČ 301 00, o zaplacení 449.423,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 111/2007, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 9 Cmo 287/2008-110, ve znění usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 287/2008-143, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 9 Cmo 287/2008-110, ve znění usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 287/2008-143, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2008, č. j. 49 Cm 111/2007-82, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 6. srpna 2007, č. j. 63 Sm 127/2007-10 (dále jen „směnečný platební rozkaz“), tak, že jej ponechal v platnosti. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil podané námitky z hlediska jejich obsahu. Žalovaní v námitkách výslovně uvedli, že zaplatili svůj dluh (315.000,- Kč a 8.423,- Kč), který měl být vůči žalobci zajištěn směnkou, ze které se domáhá plnění (dále jen „směnka“). Rovněž namítali, že pokud byl dluh, který měl být zajištěn směnkou, zaplacen, nemohl ani vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč, ve smyslu bodu 2.2. listiny nazvané mimosměnečné ujednání (dále jen „mimosměnečné ujednání“). Dle názoru odvolacího soudu je z obsahu podaných námitek třeba především dovodit, že žalovaní namítali, že se jednalo o směnku zajišťovací. Nelze dospět k závěru, že by uvedenými tvrzeními namítali, že zaplatili směnečnou pohledávku. Pokud tedy soud prvního stupně vyhodnocoval námitku zaplacení směnky (v rozsahu částky 315.000,- Kč), dopustil se v tomto směru pochybení. Pokud pak tento soud dovozoval námitku nesprávného vyplnění směnky (ve své podstatě by se muselo jednat o blankosměnku) ve vztahu k částce 126.000,- Kč, představující smluvní pokutu, pak dle mínění odvolacího soudu žalovaní ve svých námitkách netvrdili vyplnění směnky (blankosměnky) v rozporu s vyplňovacím prohlášením, resp. vůbec netvrdili, že by se jednalo o blankosměnku. Ostatně, že by šlo o blankosměnku, ani nevyplynulo z provedeného dokazování. Pokud jde o znění námitky vážící se ke smluvní pokutě, není jednoznačně zřejmé, co ve vztahu ke směnečnému platebnímu rozkazu žalovaní namítají tvrzením, že nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč, „který byl vázán dle bodu 2.2“ mimosměnečného ujednání. Nešlo o blankosměnku, kdy by přicházela v úvahu námitka neoprávněného vyplnění směnečné sumy v rozsahu částky představující smluvní pokutu. Pokud snad žalovaní uvedenou námitkou hodlali namítat, že směnka, dle jejich přesvědčení zajišťovací, zajišťovala též smluvní pokutu, na kterou však žalobci nevznikl nárok, důvodnost takové případné námitky je vyvrácena prokázaným platebním charakterem směnky. Platba směnkou je plnění na závazek jako každé jiné v tom směru, že v případě plnění na neexistující závazek, resp. bez právního důvodu, nastupuje režim bezdůvodného obohacení podle obecné úpravy, ale to jen v rámci vztahu, v němž se bezdůvodné plnění uskutečnilo. Jak se uvádí shora, žalovaní v námitkách především namítali, že zaplatili závazek ve výši 315.000,- Kč a 8.423,- Kč směnkou zajištěný. Za účelem posouzení dané námitky odvolací soud zopakoval dokazování některými z listin, obsažených ve spisu. Z listiny označené jako mimosměnečné ujednání ke směnce vystavené dne 26. května 2004 na 449.423,- Kč, sjednané účastníky (dále jen „mimosměnečné ujednání“) se mimo jiné podává (odst. I. bod 1.3), že na základě tohoto mimosměnečného ujednání a vystavené směnky zajistí směnečný věřitel pro směnečného dlužníka financování druhé splátky ve výši 315.000,- Kč podle čl. IV smlouvy o dílo č. 367/02 ze dne 25. března 2004. „Za účelem úhrady tohoto zajištěného financování“ zavazuje se směnečný dlužník uhradit věřiteli jeho směnečnou pohledávku. Z uvedeného ujednání odvolací soud dovodil, že jde o platební směnku, což tvrdil i žalobce. K tomu odvolací soud dodal, že vystavením platební směnky a předáním majiteli za účelem splnění jiného závazku, dojde k platbě na tento jiný závazek a zůstává zde závazek ze směnky. V daném případě tedy dluh vůči žalobci, vzniklý z financování stavby, byl žalovanými uhrazen směnkou. V případě platební směnky nelze úspěšně vznášet kauzální námitky, přicházejí prakticky v úvahu pouze směnečné námitky, a to buď konkrétně formulovaná námitka neplatnosti směnky, či případné jiné formální zpochybnění závazku směnečných dlužníků, případně námitka, že směnka byla zaplacena. Za dané situace již pojmově nemůže být důvodná jakákoliv námitka postavená na tezi, že šlo o směnku zajišťovací. Žalovaní ve včas podaných námitkách netvrdili, že zaplatili směnečnou pohledávku, tedy že zanikl závazek z této směnky splněním. Pokud až následně v průběhu námitkového řízení tvrdili, že plnili na směnku, jedná se o námitku podanou po lhůtě, ke které již nebylo možno přihlédnout. Odvolací soud tak uzavřel, že se žalovaní povinnosti plnit ze směnečného platebního rozkazu podanými námitkami neubránili. Dle mínění odvolacího soudu z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaní žalobci na směnku cokoli plnili. Z ničeho nevyplynulo, že by společnost Ekonomické stavby, s. r. o., na jejíž účet žalovaní plnili, byla zmocněna k jakémukoliv jednání za žalobce, navíc hypoteční úvěr (ze kterého měl být dluh uhrazen) je z povahy věci účelově vázaným úvěrem, pojmově nepřichází v úvahu placení směnky bez dalšího čerpáním hypotečního úvěru. Za důkaz zaplacení směnky žalovanými nelze považovat ani sdělení čísla účtu Ekonomických staveb, s. r. o., s variabilním symbolem 367/02, odpovídajícím číslu smlouvy o dílo, k zaslání sumy 315.000,- Kč z hypotečního úvěru, adresované žalobcem (který byl současně jednatelem Ekonomických staveb, s. r. o.) České spořitelně, a. s. Obsahem spisu je též faktura na částku 315.000,- Kč, vážící se ke smlouvě o dílo č. 367/02, vystavená Ekonomickými stavbami, s. r. o. Okolnost, že dané listiny se týkají smluvního vztahu žalovaných a Ekonomických staveb, s. r. o. je dle závěru odvolacího soudu nepochybná. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Co do jeho důvodů odkázali na ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelé podrobují kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož nenamítali zaplacení směnky, za situace, kdy soud učinil závěr ze skutkových tvrzení uvedených v námitkách, že směnka není zajišťovací nýbrž platební, a kdy žalobce a ostatně ani odvolací soud nezpochybnili, že k platbám, které byly přesně popsány v námitkách, došlo. Jsou-li do včas podaných námitek jednoznačně a úplně pojata skutková tvrzení o platbách s označením důkazu – mimosměnečného ujednání – (z něhož dovodil soud platební povahu směnky), která jsou důvodem pro zánik směnečného závazku, nelze rozšiřovat procesní princip směnečné přísnosti v tom směru, že námitky nelze upřesnit co do pouhého hodnocení těchto skutkových tvrzení, zda jde o tzv. směnku zajišťovací nebo platební, resp. co do výslovného uvedení, že byl zaplacen směnečný dluh. Odvolací soud tak dle názoru dovolatelů rozšířil právním posouzením věci procesní princip směnečné přísnosti, aniž by v tom měl oporu v zákoně. Dovolatelé mají za to, že z podaných námitek jednoznačně vyplývá, že namítli zaplacení svého jediného dluhu žalobci, a to, že v důsledku zaplacení jejich dluhu žalobci ve výší 315.000,- Kč (a 8.423,- Kč jako smluvního úroku) nevznikl ani nárok na smluvní pokutu ve výši 126.000,- Kč a že odkázali na mimosměnečné ujednání. Nadto v námitkách není výslovně uvedeno, zda se jedná o tzv. zajišťovací směnku nebo platební směnku – uvedený závěr je jen dedukcí odvolacího soudu. Ani od