29 Cdo 456/2023 – Nejvyšší soud

29 Cdo 456/2023-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce BDSTAV MORAVA s. r. o., se sídlem v Bruzovicích 88, PSČ 739 36, identifikační číslo osoby 26807947, zastoupeného JUDr. Brigitou Bilíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 1515/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Moravskoslezskému kraji, se sídlem v Ostravě, 28. října 2771/117, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 70890692, zastoupenému Mgr. Davidem Marešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 131 C 55/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2022, č. j. 8 Co 203/2022-177, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 15.246 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 17. května 2018, č. j. 131 C 55/2017-34, Okresní soud v Ostravě: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BDSTAV MORAVA s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Moravskoslezskému kraji) zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 29. července 2017 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce i žalovaného (u toho jen co do výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. prosince 2018, č. j. 8 Co 291/2018-73: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. K dovolání žalobce Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 27. října 2021, č. j. 29 Cdo 1675/2019-94 (dále jen „zrušující rozsudek“). 4. Rozsudkem ze dne 28. července 2022, č. j. 131 C 55/2017-151, okresní soud: [1] Žalobu (opět) zamítl (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 5. Okresní soud – vycházeje z § 28 odst. 1 písm. h/, § 39 odst. 1, 2 a 4, § 41 odst. 1, 6 až 8, § 48, § 50, § 113, § 114, § 122 a § 123 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 6. Žalobce se po žalovaném domáhal vrácení jistoty. Mezi stranami nebyla sporná skutková stránka věci, nýbrž (její) právní posouzení [to, zda žalovaný postupoval vůči žalobci jako účastníku zadávacího řízení při hodnocení nabídek v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb. (ve znění účinném do 31. prosince 2017) a zda právem uplatnil nárok na plnění z jistoty poskytnuté ve formě bankovní záruky]. 7. Zadavatel se může rozhodnout (ve smyslu § 39 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb.), zda při výběru dodavatele bude nejdříve posuzovat splnění podmínek účasti účastníků zadávacího řízení nebo zda nejdříve provede hodnocení a následně posoudí splnění podmínek účasti. Vždy však musí posoudit splnění podmínek účasti u vybraného dodavatele. Zákon též neukládá zadavateli předem ohlásit nebo si dokonce vyhradit, jaký procesní postup zvolí, respektive, zda využije možnosti přeřazeného hodnocení podle § 39 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb. 8. Podle § 113 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. je zadavatel povinen vždy provést posouzení nabídkových cen účastníků zadávacího řízení z pohledu případné existence mimořádně nízké nabídkové ceny. V zásadě je oprávněn tak učinit kdykoli během zadávacího řízení, vždy však před odesláním oznámení o výběru dodavatele. Je tedy možné provést posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny např. po hodnocení nabídek nebo před posouzením kvalifikace či v jakémkoliv jiném okamžiku zadávacího řízení v období od odeslání otevření obálek listinných nabídek do odeslání oznámení o výběru dodavatele. 9. Žalobce byl v souladu s § 122 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb. vyloučen ze zadávacího řízení jako vybraný dodavatel, tj. dodavatel, jehož nabídka byla vyhodnocena jako nejvýhodnější dle § 122 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. Jako vybraný dodavatel byl žalobce vyzván k doložení dokladů a informací dle § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb. a na tuto výzvu nereagoval. Následně žalovaný uplatnil právo z jistoty - bankovní záruky ve výši 1 milión Kč. Šlo o postup souladný s § 41 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., podle kterého má zadavatel právo na plnění z jistoty, včetně úroků zúčtovaných peněžním ústavem, pokud účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po vyloučení podle § 122 odst. 5 nebo podle § 124 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb. 10. Fakt, že žalobce nereagoval ani na výzvu žalovaného dle § 113 zákona č. 134/2016 Sb. (§ 46 zákona č. 134/2016 Sb.) a neodůvodnil mimořádně nízkou nabídkovou cenu, takže byly splněny podmínky pro to, aby žalovaný zvážil, zda žalobce vyloučí ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb., na tomto závěru nic nemění; nejde o nepřípustné rozšiřování zákonných důvodů pro čerpání kauce. Pro případ souběžného naplnění více důvodů vyloučení téhož dodavatele zákon žádná pravidla nestanoví. 11. V návaznosti na otázku položenou zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu tak soud uzavírá, že inkaso jistoty je opodstatněné i tehdy, jsou-li dány dva důvody pro vyloučení ze zadávacího řízení, přičemž vznik práva na plnění z jistoty podle § 41 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb. se pojí pouze s jedním z nich. Oprávněným čerpáním jistoty se tedy žalovaný bezdůvodně neobohatil na úkor žalobce (§ 2991 a násl. o. z.). 12. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 4. listopadu 2022, č. j. 8 Co 203/2022-177: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 13. Odvolací soud – vycházeje z § 39, § 41 odst. 1 až 3 a 8 a § 122 zákona č. 134/2016 Sb., a z § 2991 o. z. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 14. Odvolací soud se ztotožňuje s úsudkem okresního soudu, že průběh zadávacího řízení vymezuje zákon a zadávací podmínky stanovené v dané věci žalovaným. Z § 39 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb. vyplývá, že zadavatel se může rozhodnout, zda při výběru dodavatele bude nejdříve provádět posouzení plnění podmínek účasti účastníků zadávacího řízení, nebo zda nejdříve provede hodnocení a následně posouzení splnění podmínek účasti. 15. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce podal do výběrového řízení nabídku s nejnižší cenou (pro žalovaného ekonomicky nejvýhodnější). Komise posoudila nabídky dle § 119 zákona č. 134/2016 Sb. podle hodnotících kritérií, tj. podle nabídkové ceny, a na prvním místě se umístil žalobce. Komise se usnesla v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb. vyzvat vybraného dodavatele (žalobce) k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci dle článků 5.1 a 5.3 zadávací dokumentace, a originálu nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci dle článku 6.5 zadávací dokumentace a (zároveň) k objasnění nejasností co do mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu § 113 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb. Z této výzvy (z jejího označení, z obsahu a z odkazu na příslušná ustanovení zákona č. 134/2016 Sb.) jednoznačně vyplývá, že žalovaný jednal s žalobcem jako s vybraným dodavatelem, tj. dodavatelem ve smyslu § 122 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější. 16. Dodavatele, který je vyzván k předložení dokumentů podle § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., označuje zákon jako „vybraného dodavatele“, i když nemusí jít nezbytně o „finálního dodavatele“, s nímž bude uzavřena smlouva. 17. Žalobce nereagoval na kumulovanou výzvu, pročež byl vyloučen ze zadávacího řízení, což mu bylo oznámeno. Následně žalovaný uplatnil práva z jistoty - bankovní záruky ve výši 1 miliónu Kč. Takový postup je v souladu s § 41 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb. 18. Podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu se soudy měly zabývat tím, zda kumulace důvodů pro vyloučení účastníka zadávacího řízení může mít vliv na vznik práva zadavatele na plnění z jistoty. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že kumulace důvodů pro vyloučení účastníka zadávacího řízení nemá vliv na vznik práva zadavatele na plnění z jistoty (byť zde byly dva důvody pro vyloučení žalobce ze zadávacího řízení). To, že byl účastník zadávacího řízení vyloučen z více důvodů, nemá samo o sobě vliv na vznik práva na plnění z jistoty, i když nárok na plnění z jistoty bylo možné spojit pouze s jedním z nich. II. Dovolání a vyjádření k němu 19. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu