29 Cdo 835/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 835/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2021 Spisová značka:29 Cdo 835/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.835.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Smlouva o úvěru Blankosměnka [ Směnka ] Poučovací povinnost soudu Dokazování Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 o. s. ř. čl. I § 75 předpisu č. 191/1950Sb. § 118a o. s. ř. § 119a o. s. ř. § 175 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2279/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 835/2021-195 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 5, Výmolova 353/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupeného Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na královně 862, PSČ 156 00, proti žalovanému A. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 281/44, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 124/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č. j. 2 Cmo 3/2020-127, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 30.734,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 31. března 2017, č. j. 49 Cm 47/2017-22, uložil žalovaným [1) D. A., identifikační číslo osoby XY, a 2) A. F.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (ČSOB Leasing, a. s.) směnečný peníz ve výši 4.178.856,- Kč s 6% úrokem od 8. července 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu 13.929,50 Kč a náhradu nákladů řízení 289.414,50 Kč. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky. Usnesením ze dne 9. května 2018, č. j. 49 Cm 47/2017-94, Městský soud v Praze „vyloučil řízení vůči druhému žalovanému k samostatnému projednání“, s odůvodněním, že Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. září 2017, č. j. KSCB 28 INS XY, prohlásil na majetek prvního žalovaného konkurs; řízení ve vztahu ke druhému žalovanému (dále jen „žalovaný“) nadále vedl pod sp. zn. 49 Cm 124/2018. Rozsudkem ze dne 19. června 2019, č. j. 49 Cm 124/2018-76, Městský soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému v celém rozsahu v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 122.548,80 Kč. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 1. ledna 2014 vystavila společnost H. – F. [po změně obchodní firmy D. A. (dále jen „společnost“ nebo „výstavce“)] na řad žalobce zajišťovací blankosměnku (k rámcové smlouvě o úvěru č. 0189/13//CEUS/CE/CEBU ̶ dále jen „smlouva o úvěru“), kterou podepsali jménem společnosti (jako její jednatelé) J. W. a žalovaný; blankosměnku žalovaný podepsal též jako směnečný rukojmí. Nevyplněná místa na blankosměnce byla doplněna údaji data splatnosti (7. července 2016) a směnečné sumy (4.178.856,- Kč). 2) Téhož dne uzavřeli žalobce a společnost (jednající výše uvedenými jednateli) vyplňovací prohlášení směnečné (dále jen „prohlášení“), podle něhož byl žalobce oprávněn doplnit do blankosměnky scházející údaje, ocitne-li se společnost v prodlení s plněním dluhu ze smlouvy o úvěru; směnečnou sumu bude představovat suma neuhrazených dluhů společnosti po splatnosti a datem splatnosti bude první pracovní den následující po datu splatnosti nejpozději splatného zajištěného dluhu výstavce v okamžiku uplatnění směnky. 3) Z e-mailové dokumentace mezi žalovaným a zaměstnanci žalobce (včetně fotodokumentace vozidel, které byly předmětem leasingu) není sporné, že „vozidla byla odebrána a žalovaný projevil zájem podílet se na zpeněžení předmětu leasingu“. 4) Usnesením Policie ČR ze dne 23. července 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro trestný čin zpronevěry, jímž měla být žalobci způsobena škoda ve výši 284.428,- Kč; usnesením Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích (ze dne 4. října 2018) bylo výše označené usnesení ze dne 23. července 2018 zrušeno (jako nepřezkoumatelné) a „policejnímu orgánu“ bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ustanovení čl. I. § 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – zdůraznil, že žalovaný (jako směnečný rukojmí) je přímým dlužníkem ze směnky. Žalovaným tvrzené „transakce ohledně výstavce směnky“ (rozuměj smlouva o převodu obchodního podílu žalovaného ve společnosti ze dne 9. června 2016) se závazku směnečného rukojmího nijak nedotýkají a nemůžou ho „vyvázat“ ze závazku vůči majiteli směnky. Přitom žalobce doplněním a uplatněním směnky ̶ pokračoval soud prvního stupně ̶ neporušil ani dobré mravy, ani péči řádného hospodáře; není totiž povinností majitele směnky sledovat „hospodářskou situaci a personální obsazení dlužníků, natož se pokoušet zasahovat do jejich hospodářských aktivit“. Argumentaci žalovaného ustanovením § 2022 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), shledal nevýznamnou již proto, že zmíněné ustanovení upravuje práva ručitele a nedopadá na vztahy směnečného rukojmího. Konečně vyhodnotil jako nekonkrétní námitku „nesprávného doplnění“ blankosměnky; doplnil-li (následně) žalovaný zmíněnou námitku o tvrzení, podle něhož měla být správná výše závazku (na základě usnesení vydaného v trestním řízení) 284.428,- Kč, nemůže tato okolnost „nijak vypovídat o skutkovém stavu a nemá pro řízení důkazní hodnotu“ již proto, že uvedené usnesení Policie ČR bylo zrušeno. Proto žalovaný „stran této námitky“ neunesl důkazní břemeno. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. října 2020, č. j. 2 Cmo 3/2020-127, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (první výrok); ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení částku 107.750,50 Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 28 odst. 2, § 30 odst. 1, § 31 odst. 4, § 32 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2, § 48, § 53 odst. 1 a § 78 odst. 1 směnečného zákona ̶ shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka je platnou směnkou vlastní, jejímž podpisem založil žalovaný coby směnečný rukojmí za výstavce svůj směnečný závazek vůči žalobci, na jehož řad byla vystavena. Žalovaný jako směnečný rukojmí je dlužníkem samostatným, na osobě toho, za koho se zaručil, zcela nezávislým; jím popisované jednání společnosti (výstavce směnky) a dalších osob stojících mimo okruh účastníků směnečného vztahu nemá žádný vliv na povinnost žalovaného směnku zaplatit. Přitom je zcela na majiteli směnky, jaká opatření učiní, aby splnění jeho směnečné pohledávky nebylo zmařeno; je na něm, kdy a zda vůbec přistoupí k jejímu vymáhání a v případě více směnečných dlužníků, zda bude pohledávku vymáhat vůči všem nebo jen vůči některým z nich. Jelikož žalovaný podepsal prohlášení jménem společnosti (jako její jednatel), sjednal i on (jako směnečný rukojmí) s žalobcem stejné podmínky pro vyplnění blankosměnky jako společnost. Konečně odvolací soud posoudil jako nedůvodné i výhrady žalovaného ohledně zániku závazku ze směnky odepřením plnění ve smyslu ustanovení § 2022 o. z., které nelze – jak správně dovodil soud prvního stupně – na směnečné rukojemství aplikovat. Námitkovou obranou žalovaného, založenou na nesprávném vyplnění údaje směnečné sumy, vyhodnotil jako nevýznamnou již proto, že závazky ze směnky jsou závazky abstraktními a nespornými, což se projevuje v tom, že práva se směnkou spojená jsou inkorporována přímo ve směnečné listině a směnka sama o sobě je dostatečným důvodem pro její placení. Měl-li žalovaný za to, že směnečná suma neodpovídá skutečné pohledávce žalobce, bylo na něm, aby již v námitkách uvedl, jaká je správná výše této pohledávky, tj. jaká částka mohla být do blankosměnky vyplněna a za jakých podmínek. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a Ústavního soudu (v dovolání specifikovanou): a) vyhodnot