29 Cdo 901/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 901/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2000 Spisová značka:29 Cdo 901/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.901.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 901/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů A. P. K. a B. P. K., o neplatnost usnesení valné hromady T. p. Ú., a. s., o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, č. j. 7 Cmo 975/98-179, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, č. j. 7 Cmo 975/98-179 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 1998, č. j. 33 Cm 382/97-64, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady T. p. Ú., a. s. konané dne 30. 6. 1997. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování zprávou Střediska cenných papírů a rejstříkovými spisy P., s. r. o., P., s. r. o. a T. p. Ú. a.s. (dále jen „společnost\"), shledal, že odvolání není důvodné. Odvolací soud především posuzoval námitku podjatosti vznesenou vůči soudci Mgr. B., který věc rozhodoval v prvním stupni a dospěl k závěru, že Mgr. B. podjatý není, neboť ani z obsahu spisu, ani z vyjádření soudce nevyplývá nic, co by naznačovalo byť jen pochybnosti o jeho nepodjatosti. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že žalobci nezpochybňovali, že P., s. r. o. byla „držitelem\" akcií, s nimiž hlasovala. Stěžejní otázka sporu spočívala v tom, jakým způsobem tato společnost akcie nabyla. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z toho, že podle § 156 odst. 7 věta druhá obch. zák. vykonává práva spojená se zaknihovanými akciemi na majitele osoba vedená v evidenci Střediska cenných papírů (dále jen „Středisko\"). Podle § 58 odst. 7 zákona č. 591/1992 Sb., je majitelem zaknihovaného cenného papíru osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován. Pro účast akcionáře na valné hromadě je třeba vycházet z rozhodného dne, kterým je v projednávané věci sedmý kalendářní den před konáním valné hromady, neboť stanovy společnosti jej neurčují jinak. Podle výpisu z účtu majitele u Střediska byl P., s. r. o., k rozhodnému dni majitelem 276.000 akcií společnosti, což navrhovatelé nezpochybňovali, namítali však proti způsobu, kterým akcie nabyl. To však není pro posouzení schopnosti usnášení valné hromady relevantní. Pro daný spor není podle závěru odvolacího soudu relevantní ani to, jakým způsobem proběhly převody obchodního podílu P., s. r. o., pro úplnost však odvolací soud konstatoval, že podle stávající soudní praxe i teorie se připouští udělení souhlasu valné hromady se smlouvou o převodu obchodního podílu i následně. Za nedůvodnou označil odvolací soud i námitku porušení ustanovení § 184 odst. 1 věta druhá obch. zák., které vylučuje, aby zástupcem akcionáře na valné hromadě byl člen představenstva nebo dozorčí rady. M. N. byl jednatelem P., s. r. o. a jednal tedy jejím jménem jako statutární orgán, nezastupoval ji jako zástupce na základě plné moci. Dále odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci nedošlo k porušení oznamovací povinnosti podle § 183d odst. 1 obch. zák., neboť tuto povinnost nemá majitel zaknihovaných akcií, je-li jeho podíl na hlasovacích právech určen pouze počtem jeho akcií [§ 183d odst. 4 písm. a) obch. zák.]. Prokázáno nebylo podle odvolacího soudu ani jednání ve shodě, přičemž od této námitky odvolatelé v průběhu řízení ustoupili. Na P., s. r. o. se nevztahuje ani ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák., neboť v rozhodné době měla méně než 50 % akcií společnosti. Ani situace, kdy by akcionář nemohl vykonávat hlasovací právo podle § 186c odst. 2 písm. d), e) obch. zák. u P., s. r. o. nenastala. Pro provádění navržených důkazů, týkajících se jednání mezi společností a P., s. r. o. a ekonomické situace v těchto společnostech v době před napadanou valnou hromadou, neshledal odvolací soud důvody, neboť to nesouvisí s předmětem řízení. Protože odvolací soud neshledal důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení napadané valné hromady, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolatelé požadovali připuštění dovolání pro právní otázky - zda lze použít majetek společnosti k nabytí vlastních akcií, byť prostřednictvím třetí osoby, vlastněné společností, tedy personálně a majetkově propojené osoby, - zda lze k akciím nabytým takovým způsobem vykonávat hlasovací práva, - zda lze platně uzavírat smlouvy mezi členem orgánu ovládající společnosti a ovládanou společností bez souhlasu valné hromady ovládající společnosti za cenu, která není stanovena znaleckým posudkem a zda je lze dodatečně měnit, např. ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní na smlouvu o půjčce, popř. jak, - „zda lze dodatečně měnit kupní cenu za akcie než za níž se fakticky realizoval převod ve Středisku, RM-Systému či Burze cenných papírů jako podstatnou náležitost kupní smlouvy, když kupní cena již byla zaplacena a vrácení rozdílů mezi původní a pozdější kupní cenou po prodávajícím nebylo požadováno\", - zda je převod majetku na ovládanou společnost za účelem nabytí vlastních akcií v souladu s § 66 odst. 2 v návaznosti na § 567 odst. 1 a 2 obch. zák., tedy požadavkem na jednání v zájmu společnosti a jejích akcionářů s odbornou péčí, - zda lze platně uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, když souhlas valné hromady s převodem byl dán po uzavření této smlouvy, - zda je platná smlouva o převodu obchodního podílu, když nebyla zaplacena kupní cena a lze se důvodně obávat, že bylo úmyslem nabyvatele již v době uzavření smlouvy, tuto cenu nezaplatit. Odvolací soud nepovažuje žádnou z těchto otázek za otázku zásadního právního významu pro daný spor, proto návrhu na připuštění dovolání nevyhověl. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci, zastoupení advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázali na ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. Žalobci především vytýkají odvolacímu soudu, že ač v odvolání vznesli námitku podjatosti soudce Mgr. B., nevydal soud v této věci žádný rozsudek nebo usnesení, pouze v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že ze spisu ani z vyjádření soudce nevyplývá nic, co by vzbuzovalo pochybnosti o jeho nepodjatosti. Dovolatelé však trvají na tom, že soudce byl podjatý, když v ústním odůvodnění rozsudku několikrát naznačil žalobcům, že jejich žaloba je spekulativní, když před účastníky řízení i veřejností vyslovil svůj názor na menšinové akcionáře, kteří jsou podle něj pouze „vyděrači pokoušející se soudní cestou co nejvíce zhodnotit své bezvýznamné akciové podíly, a protože nemají dostatek finančních prostředků na nákup majoritního podílu, snaží se ho alespoň touto cestou vydírat. Menšinový akcionář se musí smířit s tím, že kdo má peníze má i rozum.\" Nakonec se podivil nad tím, proč se žalobci obraceli na soud, když se jejich akcie mohou lépe zhodnotit jinak. Žalobci přitom odvolacímu soudu doložili i novinové články, v nichž se některé z těchto výroků objevily, neboť na jednání byl i novinář, zabývající se kauzou žalovaného. Z uvedeného podle názoru dovolatelů vyplývá, že soudce byl podjatý, když touto svou konstrukcí nejen že nerespektoval čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, což žalobce svým podáním učinil. Nestrannost soudce je ze subjektivního hlediska dána tím, že podle svého vědomí a svědomí je nezávislý na projednávané věci a stranách sporu v tom smyslu, že je vůči nim neutrální, že vůči nim nemá předsudky, sympatie ani antipatie, že strany sporu jsou v jeho očích zcela rovné, žádná z nich nemá v jeho očích apriorně výhodu či nevýhodu, přednost ani nedostatek a že k právnímu vztahu, který řeší, nemá vztah ještě předtím, než mu byla věc svěřena k rozhodnutí a že ji tedy bude moci posuzovat zcela svobodně a nezávisle. Dovolatelé dále uvedli, že „objektivní momenty nestrannosti postihují jevovou stránku vystupování soudce v řízení a z tohoto pohledu je nestranný jen ten soudce, který kromě toho, že je subjektivně prost jakéhokoli vztahu k projednávané věci a jejím stranám, též v řízení postupuje a chová se tak, že o nedostatku toho nevzbuzuje žádné pochybnosti.\" Dále dovolatelé soudu vytýkají, že se jako předběžnou otázkou nezabýval jejich námitkou, že P., s. r. o. „v žádném případě nemohla předmětné akcie právně vůbec nabýt do