29 ICdo 195/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 90 INS 23203/2020 214 ICm 2128/2022 29 ICdo 195/2023-101 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, se sídlem v Praze, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, proti žalovanému UNI INVEST GROUP s. r. o., se sídlem v Praze, Dělnická 1437/44, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 01 48 64 03, zastoupenému Mgr. Jiřím Nejdlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, PSČ 339 01, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 214 ICm 2128/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. dubna 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022-60, odmítl žalobu (podanou u něj dne 24. července 2022), kterou se žalobce (dlužník V. K. ‒ dále též jen „žalobce“) domáhal vůči žalovanému (UNI INVEST GROUP s. r. o.) určení pravosti, výše a pořadí pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného insolvenčním soudem na majetek žalobce pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020. Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 1.327.137,98 Kč. Podle zprávy o přezkumu ze dne 8. června 2022 a přezkumného listu zajištěné pohledávky byla tato pohledávka přezkoumána jako vykonatelná a popřena dlužníkem co do pravosti, výše a pořadí. 2) U jednání o námitkách proti zprávě o oddlužení a přezkumu a návrhu na schválení oddlužení (konaného u insolvenčního soudu dne 27. května 2022) vzal žalobce popěrný úkon zpět; pohledávku v částce 1.384.746,08 Kč (v plné výši) uznal. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1 a 4 a § 201 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že vzal-li žalobce v průběhu insolvenčního řízení svůj popěrný úkon zpět, jeho popření pohledávky žalovaného přestalo mít vliv na její zjištění (pohledávka je zjištěna). Zjištění přihlášené pohledávky je stav, který je v insolvenčním řízení srovnatelný s pravomocným rozhodnutím ve sporném řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a je závazné pro procesní subjekty insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 9 insolvenčního zákona. Za stavu, kdy žalobce podal žalobu na určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, která byla zjištěna, neměl (ztratil) aktivní věcnou legitimaci k jejímu podání. Současně insolvenční soud neshledal opodstatněnou argumentaci žalobce, podle níž „připustil“ zpětvzetí popření pohledávky za předpokladu, že žalovaný do doby schválení oddlužení označí nemovitost žalobce určenou ke zpeněžení, když z protokolu o jednání (ze dne 27. května 2022) plyne, že žalobce svůj procesní úkon (zpětvzetí popření pohledávky) učinil výslovně, jednoznačně, bezpodmínečně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl vyjádřit, tj. že bere své popření zpět. Zamýšlel-li něco jiného, než co skutečně (navenek) projevil a než bylo zaprotokolováno, nezbavuje to procesní úkon účinků, jež s ním procesní právo spojuje. Zpětvzetí popření pohledávky je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že se dostane adresátu (soudu) do dispozice, který nelze vzít (dalším procesním úkonem) zpět. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Ve shodě se soudem insolvenčním zdůraznil, že v protokolu o jednání není uvedena žádná konkrétní podmínka, na kterou by žalobce vázal zpětvzetí popření pohledávky; nejde tak o podmíněný procesní úkon, k němuž by se nepřihlíželo (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Protokol o soudním jednání je veřejnou listinou (§ 134 o. s. ř.); není-li prokázán opak, potvrzuje pravdivost toho, co je v něm osvědčeno nebo uvedeno. Přitom žalobce a jeho tehdejší zástupkyně se jednání před insolvenčním soudem osobně zúčastnili, v protokolu o jednání je uvedeno, že byl soudcem hlasitě diktován a nikdo z přítomných nevznesl proti protokolaci námitky. Konečně odvolací soud doplnil, že námitka žalobce ohledně „podmíněnosti“ zpětvzetí popěrného úkonu je ryze účelová, pročež neprovedl žalobcem navrhované důkazy výpovědí jeho manželky a syna, kteří byli u jednání soudu přítomni a jejichž prostřednictvím hodlal prokazovat nepravdivost údajů uvedených v protokolu o jednání jako veřejné listině. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek souvisejících s výkladem jeho procesního úkonu ze dne 27. května 2022 (zpětvzetí popěrného úkonu), které dosud nebyly (podle jeho názoru) v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem zodpovězeny. Dovolatel akcentuje, že: a) Soudy chybně vyhodnotily jeho procesní úkon jako nepodmíněný, ač zpětvzetí popření vázal na podmínku vztahující se k „označení nemovité věci, jež bude předmětem prodeje“; přehlédly rovněž, že šlo jen o částečné zpětvzetí (pohledávku uznal co do výše), které se netýkalo pravosti a pořadí pohledávky. Přitom v občanském soudním řízení nelze přisuzovat právní relevanci „podmiňovaným procesním úkonům“. b) Protokol o jednání „nemůže být skutečně účinným právním úkonem vedoucím k účinnému zpětvzetí (byť i částečnému) popření pohledávky či k uznání dluhu“; účastníci řízení neměli na jeho formulaci žádný vliv a nepodepsali jej. V protokolu schází, že žalobce úkon podmínil vyjádřením žalovaného k předmětu a způsobu zpeněžování části majetkové podstaty; navržené důkazy (výslechy osob přítomných u jednání insolvenčního soudu dne 27. května 2022 ‒ M. K. a A. K.) k neúplnosti protokolu odvolací soud neprovedl. Dále poukazuje na „vady řízení“ vztahující se k vadám přihlášky pohledávky žalovaného (nedoložení existence zástavního práva), jakož i na nesplnění povinnosti obou soudů přezkoumat účinnost zpětvzetí popěrného úkonu. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky vztahující se k obsahu jeho procesního úkonu (zpětvzetí popření pohledávky), ve spojení s žalobcem navrženými a odvolacím soudem neprovedenými důkazy, když v tomto směru (jde-li o tzv. opomenuté důkazy) je rozhodnutí odvolacího soudu rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 40 o. s. ř. úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu (odstavec 1). Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se sepisuje vždy o úkonu, kterým a) byl uzavřen smír, nebo b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1 (odstavec 2). Podle ustanovení § 41 o. s. ř. účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu (odstavec 1). Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (odstavec 2). Podle ustanovení § 41a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odstavec 1). K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží (odstavec 2). Podle ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř., pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu. Je-li účastník zas