29 ICdo 74/2019 – Nejvyšší soud

KSOS 14 INS XY 9 ICm XY 29 ICdo 74/2019-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky – České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, PSČ 225 08, identifikační číslo osoby 00006963, proti žalované Ing. Soni Krčové, MBA, se sídlem v Ostravě - Bartovicích, U Důlňáku 225/66, PSČ 717 00, jako insolvenční správkyni dlužníka M. S., zastoupené Mgr. Jiřím Hölblingem, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 24, PSČ 738 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2019, č. j. 9 ICm XY, 14 VSOL XY (KSOS 14 INS XY), takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2019, č. j. 9 ICm XY, 14 VSOL XY (KSOS 14 INS XY), se mění t a k t o: 1. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. srpna 2018, č. j. 9 ICm XY, se potvrzuje v zamítavém výroku o věci samé. 2. Ve výroku o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 600 Kč. 3. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 900 Kč. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 6.800 Kč k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 23. srpna 2018, č. j. 9 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení) domáhal vůči žalované (Ing. Soni Krčové, MBA, jako insolvenční správkyni dlužníka M. S.) určení, že jeho pohledávka ve výši 98.186 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 21. března 2017, č. j. KSOS 14 INS XY (mimo jiné), zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a žalovanou ustanovil insolvenční správkyní dlužníka. [2] Dne 23. října 2017 dlužník (jako osoba samostatně výdělečně činná) doložil u žalobce přehled o příjmech a výdajích za rok 2016 (dále též jen „Přehled“). Přitom lhůta k podání Přehledu uplynula dne 2. května 2017 a dlužník tuto povinnost splnil opožděně. [3] Podáním datovaným 11. prosince 2017 (B-14) uplatnil žalobce u žalované pohledávku ve výši 98.186 Kč, představující nedoplatek dlužníka na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2016, jako pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka. [4] Usnesením ze dne 19. února 2018, č. j. KSOS 14 INS XY (doručeným žalobci zvlášť 20. února 2018), insolvenční soud (k návrhu žalované) vyzval žalobce k podání žaloby o určení pořadí předmětné pohledávky do 30 dnů o doručení usnesení; žalobce podal žalobu u insolvenčního soudu 19. března 2018. 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – odkazuje především na ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na § 6 odst. 2, § 13 odst. 2 a § 14a odst. 1 a 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti – dospěl k závěru, že předmětná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou, jelikož vznikla před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Vznik pohledávky (totiž) nelze vázat na podání přehledu o příjmech a výdajích, když k tomuto dni se váže jen vyčíslení již dříve vzniklé povinnosti. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. února 2019, č. j. 9 ICm XY, 14 VSOL XY (KSOS 14 INS XY): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že pohledávka žalobce je pohledávkou za majetkovou podstatou (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje především z ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona a z ustanovení § 1 odst. 1, § 3 odst. 4, § 4, § 5b odst. 1, § 6 odst. 2, § 13, § 14a odst. 3 a § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí (z jehož skutkových závěrů vyšel) k názoru, že předmětná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka, jelikož povinnost osoby samostatně výdělečně činné platit doplatek na pojistném vzniká až podáním přehledu, případně uplynutím lhůty pro jeho podání. V posuzované věci tak povinnost dlužníka platit doplatek na pojistném vznikla uplynutím lhůty pro podání Přehledu (2. května 2017) a tedy po rozhodnutí o úpadku. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, konkrétně otázky, kdy vzniká pohledávka z titulu neuhrazeného doplatku na pojistném za kalendářní rok, za který se platí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dle § 14a zákona č. 589/1992 Sb. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žaloba se zamítá. 7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka poukazuje na rozdílnou rozhodovací praxi odvolacích soudů při řešení předmětné otázky, majíc za to, že pohledávka z titulu neuhrazeného doplatku na pojistném za kalendářní rok vzniká prvním dnem následujícího kalendářního roku, takže v předmětné věci vznikla již 1. ledna 2017 (před rozhodnutím o úpadku). 8. Žalobce ve vyjádření má závěry odvolacího soudu za správné a dovolání za neopodstatněné. 9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). 10. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním otevřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou po podání dovolání v této věci. 11. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a zákona č. 589/1992 Sb.: § 168 (insolvenčního zákona) Pohledávky za majetkovou podstatou (…) (2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou (…) e/ daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, (…) (3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. § 3 (zákona č. 589/1992 Sb.) Poplatníci pojistného (…) (4) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění, a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění