Nejvyšší soud 29 NSCR 103/2026 – Přípustnost dovolání

Usnesením ze dne 12. února 2026, č. j. KSHK 45 INS 1745/2025-B-13, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) schválil zprávu o přezkumu ze dne 3. srpna 2025 (bod I. výroku), neschválil oddlužení dlužnice M. D. (bod II. výroku), zastavil insolvenční řízení dlužnice (bod III. výroku), určil odměnu insolvenčního správce IKT INSOLVENCE v. o. s. ve výši 24 200 Kč včetně daně z přidané hodnoty a hotové výdaje ve výši 1 996,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty, s tím, že dlužnice dosud neuhradila na zálohách ničeho (bod IV. výroku), rozhodl, že odměna a hotové výdaje budou vyplaceny z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu po právní moci usnesení (bod V. výroku), uložil dlužnici, aby do 15 dnů od právní moci usnesení uhradila České republice - Krajskému soudu v Hradci Králové částku ve výši 26 196,50 Kč vyplacenou insolvenčnímu správci na odměnu a náhradu hotových výdajů (bod VI. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod VII. výroku), zamítl jeho návrh na přerušení řízení (bod VIII. výroku) a uložil mu vydat Exekutorskému úřadu JUDr. Zdeňka Zítka poukázanou částku 2 128 Kč (bod IX. výroku).

K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v části bodu IV. výroku týkající se určení odměny insolvenčního správce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že jemu přiznaná odměna má činit 53 421,50 Kč, z toho 21 961,50 Kč za výkon funkce insolvenčního správce a 31 460 Kč za přezkoumané pohledávky.

Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož dopadá limit právní úpravy přípustnosti dovolání určený § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 153/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 113/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 96/2021. Obecně k výkladu § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. viz též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněného pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Limit 50 000 Kč obsažený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce a jeho nákladů. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 198/2022, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2023, sp. zn. III. ÚS 506/23.

V dané věci je přitom nepochybné, že nesouhlas dovolatele s napadeným rozhodnutím se omezuje jen na kritiku závěru, jímž odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v úsudku, že dovolateli přísluší odměna ve výši 24 200 Kč, namísto jím požadované částky 53 421,50 Kč (domáhá se částky o 29 221,50 Kč vyšší, než mu přiznaly soudy nižších stupňů). Dovolatel tak napadá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jenž nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; přitom nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného usnesení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.