29 NSCR 21/2026 – Nejvyšší soud

KSPH 80 INS 759/2026 29 NSČR 21/2026-A-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Thein Digital s. r. o., se sídlem v Ostravě, Novoveská 2056/5i, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 60779420, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 80 INS 759/2026, o insolvenčním návrhu dlužníka, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 80 INS 759/2026 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Odůvodnění: 1. V insolvenční věci dlužníka Thein Digital s. r. o. (dále též jen „dlužník TD“) je u Krajského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSPH 80 INS 759/2026 insolvenční řízení, které bylo zahájeno dne 18. ledna 2026 na základě insolvenčního návrhu dlužníka. V něm dlužník TD (mimo jiné) uvedl, že tvoří koncern se společností Thein Systems a. s. (dále jen „dlužník TS“), na jejíž majetek je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 18864/2025. V tamním insolvenčním řízení byla insolvenčním správcem dlužníka TS ustanovena společnost endors insolvence v. o. s. S ohledem na § 25 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dlužník TD navrhuje ustanovit jeho insolvenčním správcem též endors insolvence v. o. s. 2. K místní příslušnosti soudu dlužník TD v insolvenčním návrhu uvedl, že insolvenční návrh podal u Krajského soudu v Praze podle § 7b odst. 2 insolvenčního zákona, s tím, že u tohoto soudu je pod sp. zn. KSPH 80 INS 23774/2025 vedeno insolvenční řízení na majetek společnosti Aitcom s. r. o. (dále též jen „dlužník A“), jež je jednou ze společností koncernu. Ohledně odůvodnění koncernu dlužník TD odkázal na vyjádření dlužníka A ze dne 9. ledna 2026 zveřejněné v insolvenčním rejstříku dlužníka A jako dokument A-8. 3. V usnesení ze dne 3. února 2026 insolvenční soud vyzval dlužníka a ostatní účastníky řízení, aby se vyjádřili k jeho záměru předložit věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné (přikázání věci Krajskému soudu v Brně). 4. Dlužník TD v podání ze dne 10. února 2026 vyjádřil nesouhlas s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně. Namítá, že navrhovaná delegace je v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti insolvenčního řízení, jakož i s ústavně zaručeným právem na zákonného soudce. Zdůrazňuje, že veškeré jeho majetkové zájmy jsou soustředěny primárně v Praze, kde se nachází těžiště jeho správy, působí jeho vrcholový management i právní zástupce a sídlo zde má rovněž jím navrhovaný insolvenční správce. Vedení insolvenčního řízení u Krajského soudu v Brně by tak bylo pro dlužníka spojeno s podstatným zvýšením nákladů a s nevyhnutelnými průtahy. Podle dlužníka zakládá § 7b odst. 2 insolvenčního zákona konkurenční místní příslušnost, nikoli pravidlo, podle něhož by mělo být „mladší“ řízení automaticky přesouváno k soudu, u něhož probíhá „starší“ řízení. Pouhá existence konkurenční příslušnosti podle § 7b odst. 2 insolvenčního zákona nemůže být sama o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu. 5. V návrhu ze dne 13. února 2026 insolvenční soud navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně, maje za to, že projednání věci Krajským soudem v Brně je způsobilé zajistit rychlejší, hospodárnější a skutkově přesnější průběh insolvenčního řízení. Podle insolvenčního soudu navrhovaná delegace směřuje k racionální korekci pravidel místní příslušnosti v situaci, kdy úpadek jednotlivých členů koncernu představuje fakticky jeden hospodářský celek rozpadlý do více procesních řízení. Zásah do práva na zákonného soudce je vyvážen intenzitou procesních vazeb mezi jednotlivými řízeními a pokročilostí řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. K tomu poukazuje zejména na to, že: [1] Na základě dlužnického návrhu bylo dne 6. října 2025 (správně 3. října 2025) zahájeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 18864/2025 insolvenční řízení na majetek dlužníka TS, které je nyní ve fázi po rozhodnutí o úpadku. Místní příslušnost soudu byla stanovena podle sídla dlužníka TS (Brno, Technická 3029/17). [2] Na základě dlužnického návrhu bylo dne 17. prosince 2025 (správně 16. prosince 2025) zahájeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 80 INS 23774/2025 insolvenční řízení na majetek dlužníka A, které je nyní ve fázi před rozhodnutím o úpadku. Místní příslušnost Krajského soudu v Praze byla stanovena podle sídla dlužníka A. [3] Ve všech třech insolvenčních řízeních jsou dlužníci zastoupeni týmž právním zástupcem a v insolvenčních návrzích tvrdí koncern, který je zřejmě skutečně dán, neboť jde o společnosti ze skupiny Thein. Insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně přitom bylo zahájeno jako první a bylo v něm již rozhodnuto o úpadku dlužníka TS. Toto řízení tedy představuje přirozené procesní jádro řešení úpadku společností koncernu. Dlužníku TS byl ustanoven insolvenční správce, který se již seznámil se strukturou koncernu, vnitroskupinovým financováním, personálními vazbami i majetkovými přesuny. Krajský soud v Brně i insolvenční správce tak disponují faktickou znalostí ekonomického fungování skupiny a stejného insolvenčního správce navrhují dlužníci ustanovit ve věcech vedených u Krajského v Praze. [4] Nejde o pouhou formální existenci koncernu, ale o situaci, kdy se úpadkové poměry jednotlivých společností fakticky prolínají a jejich oddělené projednávání by zřejmě vedlo k neodůvodněné procesní fragmentaci. Předmětem očekávaného dokazování ve všech řízeních budou ve značném rozsahu totožné nebo úzce související skutečnosti, zejména vzájemné pohledávky mezi členy skupiny, případné neúčinné právní úkony realizované uvnitř koncernu, tok finančních prostředků v rámci skupiny, zajišťovací struktura a role centrálních řídicích osob. Tyto otázky budou typově vyúsťovat v incidenční spory mezi jednotlivými majetkovými podstatami, popř. ve spory s totožnými věřiteli uplatňujícími pohledávky vůči více členům koncernu. Oddělené projednávání těchto otázek u různých insolvenčních soudů by vedlo k duplicitnímu dokazování, zvýšeným nákladům řízení a reálnému riziku rozporných skutkových i právních závěrů. [5] Významné je rovněž rozložení společností v rámci skupiny. Z koncernu se dvě společnosti nacházejí v moravském regionu, zatímco pouze jedna má sídlo mimo něj. Poměr moravských a ostatních společností tedy činí 2:1, což podporuje závěr, že hospodářské a organizační těžiště skupiny je spíše na Moravě a že projednání věcí u Krajského soudu v Brně odpovídá reálnému rozložení podnikatelské činnosti koncernu, resp. společností z předmětné investiční skupiny, které se ocitly v úpadku. [6] Všechny tři společnosti z koncernu jsou zastoupeny jedním zástupcem, který až v případě dlužníka TD odkázal na § 7b odst. 2 insolvenčního zákona a „směřoval návrh do Prahy“. Tento postup zjevně nesleduje celkovou procesní ekonomii řešení úpadku koncernu, ale zřejmě plyne z toho, že právní zástupce má sídlo v Praze. [7] Chronologie jednotlivých insolvenčních návrhů a jejich obsah představuje mozaiku, která ve výsledku ukazuje spíše na forum shopping s cílem vést řízení cíleně u soudu dle procesních zájmů dlužníka, resp. skupiny koncernových dlužníků, nikoliv na využití ustanovení insolvenčního zákona o místní příslušnosti na výběr dané. 6. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). 7. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), neshledal důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti. 8. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. 9. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její p