29 NSCR 35/2009 – Nejvyšší soud

MSPH 59 INS 3730/2008 29 NSČR 35/2009-P110-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka BOHEMIA CRYSTALEX TRADING a. s., se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25004085, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 3730/2008, o přihlášce pohledávky věřitele č. 109, o dovolání věřitele č. 109, Baker & McKenzie, v. o. s., advokátní kancelář, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 02, identifikační číslo osoby 25642910, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2009, č. j. MSPH 59 INS 3730/2008, 2 VSPH 333/2009-P110-10, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 28.dubna 2009, č. j. MSPH 59 INS 3730/2008-P-110-2, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) odmítl - cituje ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - přihlášku pohledávky č. 110, věřitele č. 109, Baker & McKenzie, v. o. s., advokátní kancelář (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2009, č. j. MSPH 59 INS 3730/2008-A-87, byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Lhůta k podání přihlášek tak uplynula 16. února 2009 a účinky přihlášky pohledávky ze dne 24. dubna 2009, předané téhož dne k poštovní přepravě a doručené insolvenčnímu soudu 27. dubna 2009, již nemohly nastat v důsledku marného uplynutí lhůty. K odvolání věřitele č. 109 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 71 a násl., § 136 odst. 2 písm. d/, odst. 3 a 4, § 173 odst. 1, § 185 a § 430 insolvenčního zákona - doplnil, že insolvenční řízení bylo zahájeno 22. září 2008 ve 14.31 hod. a že rozhodnutí o úpadku nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Dodal, že konec této lhůty připadl na pondělí 16. února 2009. Insolvenční soud proto podle odvolacího soudu nepochybil, když odmítl přihlášku odvolatele a rozhodl o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, neboť odvolatel podal přihlášku opožděně (24. dubna 2009). K odvolací argumentaci (založené na tvrzení, že odvolatel se řídil poučením obsaženým ve výzvě insolvenčního soudu ze dne 25. března 2009, č. j. MSPH 59 INS 3730/2008-B-26 (dále též jen „výzva z 25. března 2009“) a že insolvenční soud jednal v rozporu s principem rovnosti věřitelů v insolvenčním řízení, vyjádřeným v § 5 písm. b/ insolvenčního zákona a v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - dále též jen „Listina“) odvolací soud připomněl zásadu „ignoratia legis non excusat“ a zdůraznil, že odvolatel byl o lhůtě k přihlášení pohledávky řádně poučen a že jde toliko k jeho tíži, pokud nebyl schopen rozlišit mezi lhůtou stanovenou k přihlášení pohledávek tuzemským věřitelům a lhůtou stanovenou k přihlášení pohledávek známým zahraničním věřitelům, již mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. Pokud je odvolatel na rozdíl od soudu odvolacího toho názoru, že implementace nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále též jen „nařízení“) do právního řádu České republiky, respektive do insolvenčního zákona, porušuje zásadu rovnosti účastníků občanského soudního (insolvenčního) řízení, nic mu nebrání v tom, aby se pokusil dosáhnout zrušení příslušných ustanovení insolvenčního zákona ústavní stížností, dodal odvolací soud. Věřitel č. 109 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu pak dovolatel vytýká nesprávné právní posouzení včasnosti jeho přihlášky, nepřihlížející k výzvě z 25. března 2009. K tomu poukazuje na to, že insolvenční soud ve výzvě z 25. března 2009 neuvedl, podle jakých ustanovení zákona ji činí, ani že se má vztahovat jen na známé zahraniční věřitele dlužníka dle ustanovení § 430 insolvenčního zákona. Není úkolem účastníků řízení – pokračuje dovolatel – zkoumat, co soud svým nepřesně formulovaným úkonem myslel a „dotvářet“ obsah tohoto úkonu s ohledem na zákonná ustanovení, která do něj soud nepromítl. Insolvenční soud měl výzvu z 25. března 2009 formulovat přesněji a neučinil-li tak, nemůže tato skutečnost jít k tíži účastníka řízení. Opak by znamenal závažný zásad do práva účastníka na spravedlivý proces zaručeného Listinou základních práv a svobod i mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána. Jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, „nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svod“. Na tomto základě dovolatel míní, že: 1/ Odvolací soud jednal v rozporu s principem rovnosti věřitelů v insolvenčním řízení dle § 5 písm. b/ insolvenčního zákona, neboť nezajistil věřitelům, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, v insolvenčním řízení rovné možnosti. 2/ Odvolací soud jednal v rozporu s článkem 37 odst. 3 Listiny. 3/ Závěr, že přihláška je opožděná, je nesprávný, jelikož nebere v úvahu znění výzvy z 25. března 2009 ani zásadu rovnosti účastníků řízení. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 31. října 2009, tj. naposledy ve znění zákona č. 217/2009 Sb. Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Dovolání je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 25/2009“). Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2010, jež je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže a vydaná po 1. lednu 2001 - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z ustanovení § 110 insolvenčního zákona se podává, že věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek (odstavec 1). Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2). Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat