29 NSCR 36/2021

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka (D. H.) potvrdil usnesení ze dne 9. srpna 2019, č. j. KSOS 33 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka ze dne 14. července 2019 na odvolání insolvenční správkyně Ing. Jaroslavy Dlabolové z funkce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (B-194, B-196). Součástí podání z 12. prosince 2019 (označeného jako dovolání, B-196) učinil též žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 20. července 2020, č. j. KSOS 33 INS XY, insolvenční soud neustanovil dlužníku zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. září 2020, č. j. KSOS 33 INS XY, 3 VSOL XY, tak, že usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. září 2020.

Jelikož dlužník (dovolatel) nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), insolvenční soud jej unesením ze dne 20. listopadu 2020, č. j. KSOS 33 INS XY, vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a dovolání doplnil. Toto usnesení bylo dovolateli doručeno dne 9. prosince 2020.

Na výzvu insolvenčního soudu ze dne 20. listopadu 2020 dovolatel reagoval podáním ze dne 17. března 2021 (B-234), v němž znovu požádal „o přidělení právního zástupce z řad advokátů z důvodu současné nemajetnosti“ a dále proto, že „nemá žádný příjem“. Rozhodování o této žádosti dovolatele by nebylo hospodárné, když v mezidobí (oproti stavu, kdy insolvenční soud rozhodoval o žádosti dovolatele ze dne 12. prosince 2019) nedošlo ke změně rozhodných poměrů na straně žadatele, jež by mohla odůvodnit případné odlišné rozhodnutí o další žádosti. Rozhodování soudu o opakovaných žádostech by bylo v rozporu s procesní ekonomií, představovalo by čirý formalismus a nutně by vedlo k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o ustanovení zástupce pro řízení. Řečené platí tím spíše, že v dané věci bylo důvodem, pro který insolvenční soud nevyhověl žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Nadto, dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, není přípustné (§ 238 odst. 1 písm. j/ o. s. ř.).

Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o následcích nečinnosti) ve lhůtě určené ve výzvě ani později. Nejvyšší soud proto řízení o jeho dovolání zastavil podle § 243c odst. 3 věty třetí, § 241b odst. 2 části věty před středníkem, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Srov. dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.