29 NSCR 64/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 2987/2021 29 NSČR 64/2024-B-116 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Pure Lingerie s. r. o., se sídlem v Praze 1, Bílkova 855/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 07446292, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 2987/2021, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání Ing. Lukáše Vlašaného, se sídlem v Táboře, Vančurova 2904, PSČ 390 01, insolvenčního správce dlužníka, zastoupeného Mgr. Michalem Briaským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2024, č. j. MSPH 79 INS 2987/2021, 2 VSPH 265/2024-B-96, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2024, č. j. MSPH 79 INS 2987/2021, 2 VSPH 265/2024-B-96, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 12. února 2024, č. j. MSPH 79 INS 2987/2021-B-91, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Schválil konečnou zprávu ze dne 10. ledna 2024 (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činily: A. příjmy majetkové podstaty 4.896.766,51 Kč, B. výdaje majetkové podstaty 3.444.097,42 Kč, C. zůstatek určený pro věřitele v rozvrhu 1.452.669,09 Kč (I. výrok). [2] Určil odměnu insolvenčního správce dlužníka (Pure Lingerie s. r. o.) Ing. Lukáše Vlašaného (dále též jen „L. V.“) částkou 953.160,11 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [II. výrok]. [3] Schválil hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 5.666,16 Kč (III. výrok). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 38, § 39 odst. 3, a § 302 až § 304 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jakož i z § 1 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, jež splňuje formální i obsahové požadavky insolvenčního zákona a proti které nebyly podány námitky. 4. Výše insolvenčním správcem účtovaných výdajů neodpovídá zcela úpravě uvedené v § 39 odst. 3 insolvenčního zákona. Od insolvenčního soudu, který v insolvenčním řízení vykonával působnost věřitelského výboru (§ 61 odst. 2 insolvenčního zákona), si insolvenční správce nevyžádal předchozí souhlas k tomu, aby na vrub majetkové podstaty vynaložil: [1] výdaje na daňové a účetní služby účtované částkou 88.754 Kč a [2] výdaje za „právní poradenství“ (právní zastoupení) v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. 205 ICm 2281/2021, účtované částkou 12.342 Kč. Uvedená částka (rozuměj 12.342 Kč) je nadto příjmem majetkové podstaty, takže není důvod zařadit ji mezi výdaje. 5. Neschválené výdaje v celkové výši 101.096 Kč proto nemohou jít k tíži majetkové podstaty a insolvenční správce si je ponese ze své odměny. 6. K odvolání L. V. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. dubna 2024, č. j. MSPH 79 INS 2987/2021, 2 VSPH 265/2024-B-96, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v I. výroku písm. B. a C. (tedy v těch částech I. výroku, jimiž insolvenční soud určil celkové výdaje majetkové podstaty částkou 3.444.097,42 Kč a zůstatek určený pro věřitele v rozvrhu částkou 1.452.669,09 Kč). 7. Odvolací soud – vycházeje z § 38, § 39, § 246 odst. 1 a § 302 insolvenčního zákona a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 8. Zpracování účetnictví dlužníka je činností, k níž je insolvenční správce povinen, a až na výjimky (např. při rekonstrukci účetnictví) jsou náklady na ni zahrnuty v jeho odměně. Zadat tuto činnost jiným osobám na vrub majetkové podstaty může insolvenční správce jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru (§ 39 odst. 2 insolvenčního zákona). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2181/2009 [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2011, pod číslem 42, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 2631/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2015, pod číslem 129). 9. Ostatně podle „důvodové zprávy“ [jde o důvodovou zprávu k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120 (dále jen „důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu“)] postihuje § 39 odst. 2 osnovy (jako obecně nežádoucí) praxi, kterou správce přenáší za úplatu na jiné osoby výkon těch činností, pro jejichž zvládání byl do funkce ustanoven, přičemž tak činí nikoli na úkor své odměny, nýbrž na úkor majetkové podstaty, a tudíž v konečném důsledku na úkor věřitelů. S dílčími zpřesněními jde o obdobu § 8 odst. 3 poslední věty zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). 10. V projednávané věci neměl insolvenční správce souhlas insolvenčního soudu [jenž současně vykonával působnost věřitelského výboru (§ 66 insolvenčního zákona)], s výdaji na zpracování účetnictví (takový souhlas ani netvrdil). Výši náhrad hotových výdajů upravuje § 7 vyhlášky o odměně, přičemž smyslem této úpravy je limitovat náhrady účtované insolvenčním správcem tak, aby bylo dosaženo (ve smyslu § 5 insolvenčního zákona) co nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů, aniž by (jejich uspokojení) bylo kráceno ve prospěch insolvenčního správce. 11. Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem k absenci souhlasu s těmito výdaji nelze podřadit náklady na zpracování účetnictví, vyřízení mzdové agendy a dalších činností souvisejících s daňovými, poplatkovými i vykazovacími povinnostmi dlužníka pod hotové výdaje správce, a jejich úhradu ponese správce ze své odměny. Splnění účetních a daňových povinností v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení není mimořádnou činností přesahující rámec běžných povinností insolvenčního správce. 12. Ustanovení § 39 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu správci, aby činnosti, které (vzhledem k jejich povaze a k obsahu povinností insolvenčního správce vyplývajících z insolvenčního zákona) je jinak povinen konat osobně a za jejichž provedení je honorován odměnou, zadal k provedení na účet podstaty třetí osobě. To však platí výlučně za předpokladu, že s takovým postupem, který podstatu zatíží náklady zákonem jinak nepředpokládanými, vyjádřil předem souhlas věřitelský výbor. Jestliže insolvenční správce sjedná se třetí osobou, že činnost, kterou je jinak povinen konat osobně, provede místo něj, a jestliže tento postup věřitelský výbor předem neschválí, pak nároky třetí osoby vyplývající z tohoto závazku insolvenčního správce nelze uspokojovat z majetkové podstaty k tíži věřitelů (insolvenční správce je nese ze svého). 13. Uvedené platí i pro „výdaj ve výši 12.342 Kč“ na právní zastoupení v označeném incidenčním sporu. Ani v tomto případě neobdržel insolvenční správce předchozí souhlas zástupce věřitelů (insolvenčního soudu) nutný k tomu, aby tyto náklady bylo možné hradit z majetkové podstaty (opak netvrdí ani v odvolání). 14. Bylo na insolvenčním správci, aby v situaci, kdy považoval za účelné nechat se zastoupit advokátem v incidenčním sporu, informoval o tomto záměru zástupce věřitelů a požádal o jeho souhlas. Konec konců není zcela přiléhavé argumentovat „úspěšně vedeným sporem“ (ten byl ve skutečnosti veden o výši vyúčtovaných záloh v souvislosti s užíváním dlužníku pronajatých prostor a řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby po vyhotovení řádného vyúčtování, z něhož vyplynul přeplatek, v důsledku čehož předmět sporu odpadl). II. Dovolání a vyjádření k němu 15. Proti usnesení odvolacího soudu podal L. V. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, konkrétně otázek: [1] Lze na účet majetkové podstaty uspokojit náklady insolvenčního správce spojené s využitím advokáta v soudním sporu bez souhlasu věřitelského výboru podle § 39 odst. 3 insolvenčního zákona? [2] Je vedení účetnictví činností, kterou může insolvenční správce zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty jen se souhlasem soudu a věřitelského výboru ve smyslu § 39 odst. 2 insolvenčního zákona? 16. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dov