29 Odo 39/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 39/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2005 Spisová značka:29 Odo 39/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.39.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 39/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na výmaz obchodní společnosti S. p. - V. i. f., a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 3170, o dovolání MUDr. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2004, č. j. 7 Cmo 520/2003-240, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2000, č. j. F 59533/2000 / B 3170 / 1- 181, kterým soud prvního stupně rozhodl o zápisu výmazu S. p. - V. i. f., a. s. (dále jen „Fond“) do obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond podle § 35j zákona č. 248/1992 Sb. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v ustanovení § 136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. května 2004, se určuje, že pokud před nabytím jeho účinnosti Komise pro cenné papíry na základě zákona č. 248/1992 Sb., rozhodla o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu (§ 35j), tato rozhodnutí nabyla právní moci, a do doby nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo k výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku, nebo nenastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond podle dosavadních právních předpisů, nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz. Proces přeměny Fondu byl zahájen rozhodnutím jeho valné hromady ze dne 29. února 2000. Jak plyne z notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, byla valná hromada schopná usnášení a pro schválení přeměny Fondu na otevřený podílový fond (dále jen „přeměna“) hlasovalo100 % přítomných hlasů. Rozhodnutí Komise pro cenné papíry o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu nabylo právní moci dne 26. června 2000. Rejstříkový soud vydal rozhodnutí o výmazu Fondu z obchodního rejstříku dne 28. srpna 2000. Rozhodnutí bylo doručeno Fondu 7. září 2000. Dále odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení § 35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., které bylo do tohoto zákona doplněno s účinností od 5. března 2004, platí, že nabudou-li rozhodnutí o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a rozhodnutí o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu (§ 35j) právní moci, nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz. Zákon výslovně stanoví, že z důvodu ochrany práv podílníků tuto přeměnu nelze zpochybnit ani u řízení započatých přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 5. březnem 2004. Z uvedeného podle odvolacího soudu plyne, že ustanovení § 35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb. se vztahuje i na dané řízení, které bylo zahájeno dne 9. srpna 2000. Návrhu odvolatele na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl. Proti tomuto usnesení podal MUDr. J. V. dovolání. Jeho důvodnost opírá o ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) až d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Konkrétně namítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným s ustanovení § 237 o. s. ř., neboť mu jako účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Tuto vadu spatřuje v tom, že se v celém řízení rozhodovalo bez jediného jednání, a tudíž bez možnosti, aby hájil svá práva. Dále brojí proti postupu soudu prvního stupně, který nepřerušil řízení poté, co jej dovolatel upozornil na skutečnost, že podal návrh na vyslovení neplatnosti přeměny navrhovatelky na otevřený podílový fond a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která rozhodla o přeměně navrhovatelky – spatřuje v něm jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. spatřuje v tom, že soud neprovedl v řízení jediné dokazování týkající se závazků účastníka ke dni výmazu z obchodního rejstříku – napadené rozhodnutí tedy vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvýznamnější vadu napadeného rozhodnutí však spatřuje účastník v nesprávném právním posouzení věci soudem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Tvrdí, že ze znění odůvodnění je zřejmé, že odvolací soud vychází z právní úpravy, která k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla platná a účinná. Namítá, že odvolací soud v souvislosti s přechodem závazků na akcionáře vychází z ustanovení § 35l odst. 3 zákona č. 248/1992 Sb., které k datu vydání napadeného rozhodnutí neplatí, neboť zákon č. 248/1992 Sb. byl zrušen. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že své rozhodnutí opřel o ustanovení § 35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., které dovolatel považuje za protiústavní, neboť je projevem pravé zpětné účinnosti, jež je v právním státě nepřípustná a je v rozporu s principem rovnosti mezi účastníky a právem na spravedlivý proces a navíc tato úprava v době rozhodování soudu již nebyla účinná. I odkaz odvolacího soudu na ustanovení § 136 odst. 13 a 14 zákona č. 189/2004 Sb. je podle dovolatele nesprávný, neboť k výmazu navrhovatelky z obchodního rejstříku došlo již před účinností tohoto zákona, a proto se v této věci nepoužije. Navíc je podle dovolatele úprava obsažená v těchto ustanoveních protiústavní a nesmyslná. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části dvanácté hlavy první bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání vzhledem k dovolatelem tvrzené vadě řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení s tím, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak se podává z ustanovení § 200b odst. 2 věty první o. s. ř., v rozhodném znění, v řízení ve věcech obchodního rejstříku soud rozhoduje o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Soudní praxe i právní teorie (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 4. vydání, Praha, C. H. BECK. 2000, str. 615) se však při výkladu tohoto ustanovení již dříve sjednotila v názoru, že provádí-li rejstříkový soud dokazování (ke zjištění dosud sporných skutečností, nebo ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro zápis) musí vždy nařídit jednání. Zjištění, která rejstříkový soud činí z listin, jimiž mají být zapisované skutečnosti podle zvláštních předpisů doloženy (srov. § 30, § 31 odst. 2 a např. § 112 odst. 2 obchodního zákoníku), se však za dokazování nepovažuje. Tyto judikatorní závěry se posléze (s účinností od 1. ledna 2001) promítly i do vlastního textu občanského soudního řádu (srov. § 200d odst. 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, nemůže-li soud rozhodnout o obsahu zápisu jen na základě předložených listin (jež jsou logicky navrhovateli zápisu známy), je povinen o věci rozhodnout po jednání. Rozhodová