29 Odo 702/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 702/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2008 Spisová značka:29 Odo 702/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.702.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 242 předpisu č. 513/1991Sb. § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 702/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. M., , zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, , za účasti V. o. d. D. v l., , zastoupeného Mgr. D. R., advokátkou, aj. P., , jako správce konkursní podstaty úpadce Výrobně obchodního dr. D. v l., , o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze a určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 793/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 200/2005-355, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. 13 Cm 793/2001-325, „zrušil“ usnesení výroční členské schůze Výrobně obchodního d. D. (dále též jen „družstvo“) konané dne 13. července 2001 (dále jen „členská schůze“), jímž byla schválena roční účetní závěrka za rok 2000 a vzata na vědomí ekonomická zpráva za rok 2000 (výrok I.), zamítl „žalobu, že soud zrušuje neplatnost“ usnesení členské schůze družstva, jímž byla schválena změna stanov družstva, zvoleno nové představenstvo a nová kontrolní komise (výrok II.), dále zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí specifikovaných ve výroku rozsudku uzavřené mezi družstvem a Z. d. N. D. (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelka v době konání členské schůze byla členkou družstva (a je jí dosud), je proto podle ustanovení § 242 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) aktivně věcně legitimována k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Členská schůze byla řádně svolána a proběhla podle programu uvedeného v pozvánce. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze považoval za důvodný co do usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2000 a vzetí na vědomí ekonomické zprávy za rok 2000, neboť družstvo nepředložilo navrhovatelce účetní závěrku před konáním členské schůze k nahlédnutí a porušilo tak ustanovení § 252 odst. 3 obch. zák. a článek 6 stanov družstva a údaje uvedené v příloze účetní závěrky neodpovídají ustanovení § 253 obch. zák. a článku 6 odst. 2 stanov družstva. Zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o změně stanov, o volbě nových členů představenstva a kontrolní komise odůvodnil závěrem, podle něhož změna stanov spočívala v tom, že při hlasování má mít každý člen družstva - v souladu se změnou ustanovení § 240 obch. zák. účinnou od 1. ledna 2001 - jeden hlas, šlo tak o uvedení dosavadních stanov do souladu s novou právní úpravou, a změna byla přijata na členské schůzi většinou hlasů. O volbě nových členů představenstva a kontrolní komise již bylo hlasováno podle změněných stanov a noví členové byli zvoleni většinou hlasů. Návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené 27. dubna 1998 mezi družstvem jako převodcem a Z. d. N. D. jako nabyvatelem (dále jen „smlouva o převodu nemovitostí“) soud prvního stupně zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky, neboť „neprokázala žádné právo, které by jí svědčilo k přezkoumání této smlouvy“. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 200/2005-355, k odvolání navrhovatelky proti výrokům II., III. a IV., změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze o volbě F. Ř. za člena „revizní“ komise, ve zbývající části tohoto výroku a ve výrocích III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné, s výjimkou závěru o platnosti usnesení členské schůze o volbě F. Ř. za člena „revizní“ komise. Uvedl, že volba F. Ř. za člena „revizní“ komise byla v rozporu ustanovením § 247 odst. 1 obch. zák., podle něhož jsou funkce člena představenstva a člena kontrolní komise vzájemně neslučitelné. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl v den volby za člena kontrolní komise F. Ř. zapsán jako člen představenstva. V této části je proto usnesení členské schůze neplatné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu vytýká, že „zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o volbě členů představenstva a kontrolní komise, vyjma F. Ř.“, přestože dvoučlenná kontrolní komise, jakož i dvoučlenné představenstvo jsou v rozporu s hmotným právem. Bez zvolení náhradníků členů orgánů družstva, jakož i povolaného zastupujícího člena do doby, než může být provedena řádná volba nového člena orgánu podle ustanovení § 248 odst. 2 a 3 obch. zák., je volba kontrolní komise i představenstva zcela neplatná od počátku. Dovolatelka namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně „chybně zhodnotily skutečnost, kdy s účinností ode dne 30. března 1996 došlo ke změně stanov V. o. d. D. ze dne 14. listopadu 1992. Při projednávání změn stanov na členské schůzi nebyla tato předcházející poslední verze stanov vůbec jejím právním podkladem a zřejmě zde bylo vycházeno pouze z úpravy stanov ze dne 14. listopadu 1992“. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí a zdůrazňuje, že orgán družstva, který smlouvu uzavíral, byl zcela nelegitimní a počínal si v rozporu se stanovami a ustanovením § 243 odst. 8 obch. zák., neboť uzavřel nevýhodnou smlouvu pro družstvo. Členové představenstva družstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a navrhovatelka jako členka družstva je podle ustanovení § 243a odst. 1 obch. zák. oprávněna podat jménem družstva žalobu proti členům představenstva o náhradu škody, kterou družstvu způsobili. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2008, č. j. 12 K 276/2007-99, prohlášen konkurs na majetek V. o. d. D. v .l. Správcem konkursní podstaty byl ustaven J. P.,. Prohlášením konkursu na majetek družstva bylo přerušeno řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí. Navrhovatelka podala návrh na pokračování v řízení podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přípisem ze dne 28. července 2008, správce konkursní podstaty úpadce tak učinil přípisem ze dne 2. srpna 2008. V řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí tak dovolací soud pokračoval se správcem konkursní podstaty úpadce. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Posouzení, zda dovolání je - objektivně - přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., však předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 176