29 Odo 867/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 867/2003 citace  Název judikátu:Podílový fond Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2004 Spisová značka:29 Odo 867/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.867.2003.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 předpisu č. 248/1992Sb. § 17 odst. 4 předpisu č. 248/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 867/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně G. i., spol. s r.o., proti žalované Č. I., i. s., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 1,272.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 234/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2003, č.j. 5 Cmo 157/2003-109, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2003, č.j. 5 Cmo 157/2003-109, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2003, č.j. 19 Cm 234/98-88, ve výroku II. a v souvisejícím výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud v napadeném rozsahu, tj. ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5.2.2003, č.j. 19 Cm 234/98-88, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 579.293,10 Kč s 14,427 % úrokem z prodlení od 27.6.1996 do zaplacení, z titulu náhrady škody vzniklé žalobkyni v souvislosti s odmítnutím zpětného odkupu podílových listů A. E. – p. f. K., a.s. – K. i. s. Č. p., ISIN CZ … (dále jen „podílový list“), který měl být proveden podle § 10 odst. 2 a § 13 odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „zákon“) ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žádosti. Soud prvního stupně přitom vycházel z předchozího zrušujícího rozsudku odvolacího soudu ze dne 20.6.2002, č.j. 5 Cmo 110/2002-38, ve kterém tento soud dovodil, že žalovaná porušila kogentní ustanovení § 10 odst. 2 a § 13 odst. 2 zákona. Uzavřel, že žalovaná byla povinna na základě dopisu ze dne 23.5.1996, kterým žalobkyně uplatnila právo na odkup podílových listů, podílové listy odkoupit za cenu určenou podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona, které určuje, že se aktuální hodnota podílového listu stanoví jako podíl vlastního jmění v podílovém fondu připadající na jeden podílový list (správně jde o § 12 odst. 2 zákona ve znění účinném v rozhodné době), „jehož výše je určena postupem podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona.“ Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která učinil na základě provedeného dokazování soud prvního stupně. Zabýval se především otázkou povahy A. E. – p. f. K., a.s. (dále jen „fond“). Konstatoval, že při projednání prvého odvolání ve věci „bylo mlčky vycházeno z toho, že jde o fond otevřený, jak je patrné i ze závěru odvolacího usnesení, že došlo k porušení § 10 a § 13 zákona. V případě fondů uzavřených to nepřichází v úvahu. Blíže však otázka rozebírána nabyla. Při novém projednání věci se soud prvého stupně již touto otázkou zabýval, neboť zde již žalovaný dovozoval, že šlo ve skutečnosti o fond uzavřený a pokud statut fondu obsahuje ustanovení, jež by ukazovala na otevřenost fondu, jsou vadné právě tyto části statutu a nikoli části naznačující uzavřenost fondu. Soud prvého stupně ovšem z učiněných zjištění dovodil, že jde o fond otevřený.“ Odvolací soud uzavřel, že statut fondu skutečně mísí ve svých jednotlivých ustanoveních pravidla případná pro fondy otevřené i uzavřené. Celková koncepce fondu, jak vyplývá z jeho statutu, však směřuje jasně k fondu otevřenému. Nejde přitom jen o článek I. bod 2 statutu, kde se otevřenost fondu výslovně deklaruje. Jedná se zejména o myšlenku operativního zpětného odkupu, jak plyne především z článku II. bodu 1., bodu 5., bodu 7., bodu 9., z článku III., článku V. a dalších. Jediným výrazným prvkem, který by svědčil uzavřenosti fondu, je pouze omezení prodeje vydaných podílových listů a prodeje dalších podílových listů v článku II. bodu 5. statutu fondu. To je však ve statutu koncipováno jasně jako dočasné opatření a nikoli jako zásadní charakteristický znak fondu ve smyslu § 10 odst. 3 zákona. „Fond tedy nebyl svou koncepcí postaven jako uzavřený, nýbrž jasně otevřený a prvky uzavřenosti jsou zcela evidentně důsledkem promítnutí nezákonného metodického pokynu Ministerstva financí, kterým se neoprávněně připouští překročit zákonnou lhůtu pro omezení odkupu a prodeje podílových listů. To je podstatné.“ Proto je jen na dokreslení třeba uvést, že fond sám se po celou dobu vůči veřejnosti prezentoval jako otevřený, a to i v době, po kterou jeho statut nepředpokládal možnost odkupu a prodeje podílových listů. Tvrzení žalované, že fond nebyl po uplynutí roku (§ 24 odst. 6 zákona č. 92/1991 Sb.) od skončení druhé vlny kupónové privatizace technicky, organizačně ani ekonomicky schopen podílníky vůbec vyplácet, nemůže být přičteno k jejímu prospěchu, nýbrž naopak k její tíži. Tato okolnost nemůže vůbec případné investory zajímat, ti mají plné právo očekávat, že bude postupováno v souladu se zákonem. Dále pak odvolací soud zkoumal konstrukci výše škody. Odvolatelka napadla obě hodnoty, z jejichž rozdílu dovodil soud výši škody. Pokud jde o částku 1.194,- Kč, jako podíl čistého obchodního jmění připadajícího na podílový list, odvolací soud uzavřel, že nahlíženo obecně, nelze pochybovat o tom, že mezi uzavřeným a otevřeným podílovým fondem je zásadní rozdíl a z mnoha hledisek jsou zcela nesouměřitelné. Je také jasné, že účtování v obou druzích fondů musí být odlišné z hlediska oceňování aktiv, vytváření likvidních rezerv pro výplatu podílníků, tvorby opravných položek a v mnoha dalších směrech. Obecně jistě platí, že otevřené fondy musí být podstatně opatrnější a konzervativnější než fondy uzavřené. Potom je zcela logické, že při srovnatelném portfoliu vyjde pravidelně v uzavřeném fondu hodnota připadající na jeden podíl vyšší než ve fondu otevřeném. Námitka, že hodnoty, ze kterých fond vyšel, jsou nereálné, tedy může mít racionální jádro. Nebylo zjištěno, zda fond skutečně po dobu, kdy blokoval výplatu podílů, účtoval tím či oním způsobem. Pro zjednodušení vyšel odvolací soud z toho, že před uplynutím lhůty 34 měsíců skutečně účtoval tak, jako by šlo o fond uzavřený. Pak by téměř jistě částka 1.194,- Kč neodpovídala reálnému podílu. Ani kdyby to bylo zjištěno a navrhovaným znaleckým posudkem stanovena tato reálná výše podílu, nemělo by to žádný vliv na výsledek řízení. Na tento problém je třeba pohlížet očima potencionálních investorů a vzít v úvahu okruh skutečností, které jim mohou být známy jako podklad pro jejich racionální rozhodování. Pak je nutně třeba dospět k závěru, že standardní investor může vycházet jen z toho, co je o fondu veřejně známo, tedy především z toho, co o sobě fond uveřejní. Nemůže vědět, zda uveřejněné údaje byly získány tím či oním způsobem, nemůže mít představu, jak daný fond skutečně účtuje. Uveřejňoval-li fond sám o sobě jako o fondu otevřeném údaj, že na jeden podílový list připadá určitá část jeho majetku, pak jde ve vztahu ke třetí osobám o údaj závazný, i kdyby postup, jak byla příslušná částka zjištěna, nebyl vyhovující. Použil-li tedy soud uveřejněný údaj, postupoval správně. Ohledně druhé rozhodné hodnoty vyšel soud prvního stupně z částky, za kterou žalobce poté, co jeho požadavku na odkup nebylo vyhověno, podílové listy prodal. Podstata škody ve formě ušlého zisku spočívá v tom, že by poškozený, kdyby nedošlo k porušení povinnosti druhou stranou, mohl získat určité hodnoty nebo částky, ale v příčinné souvislosti s tímto porušením získal méně. Rozdíl je tím, co mu ušlo. Není významné, za kolik případně sám koupil, zda za méně či více, než kolik skutečně utržil. Podstatné je, že o výše uvedený rozdíl mohl utržit více. Proto nebylo namístě zkoumat nákupní cenu předmětných podílových listů, nýbrž právě jen rozdíl mezi reálnou možností a následnou skutečností. Metodika soudu prvního stupně je tedy nejen formálně správná, ale i logická. K námitce žalované, že posuzovaná operace s podílovými listy odporuje zásadám poctivého obchodního styku, odvolací soud uzavřel, že není důvodná. Zák