29 Odo 926/2002 — Nejvyšší soud

29 Odo 926/2002 citace  Název judikátu:Státní fond tržní regulace v zemědělství. Podmínky řízení. Věcná příslušnost soudu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2003 Spisová značka:29 Odo 926/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.926.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 9 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 104a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 104a odst. 1 písm. a) předpisu č. 472/1992Sb. § 2 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 926/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce S. z. i. f., proti žalované A., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 31,326.619,77 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 142/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2002, č.j. 13 Co 54/2002 – 130, takto: Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2002, č.j. 13 Co 54/2002 – 130, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. ledna 2001, č.j. 27 C 142/96-85, se zrušují a věc se postupuje Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. ledna 2001, č.j. 27 C 142/96 – 85, uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 31,326.619,77 Kč (bod I. výroku), dále jí určil uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci na nákladech řízení částku 293.410,- Kč (bod II. výroku) a ve stejné lhůtě zaplatit soudní poplatek ve výši 1,000.000,- Kč (bod III. výroku). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byly v průběhu roku 1994 a 1995 uzavřeny čtyři kupní smlouvy na dodávku potravinářské pšenice, a to konkrétně kupní smlouva č. 3611/001 ze dne 19. října 1994, č. 3111/0001 ze dne 4. ledna 1995, č. 3211/0007 ze dne 16. května 1995 a č. 3211/0015 ze dne 3. října 1995. V kupních smlouvách se účastníci dohodli, že jejich právní vztah se (ve smyslu § 261 odst. 2 obchodního zákoníku, dále též „obch. zák.“) bude řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, s tím, že písemně uzavřené kupní smlouvy je možné měnit pouze písemnými dodatky. Ke smlouvě č. 3611/0001 a č. 3211/0015 byl uzavřen dodatek č. 1, z něhož vyplývá, že žalovaná (kupující) pověřuje svoji dceřinnou společnost A. T., s.r.o. realizací kupní smlouvy č. 3611/0001 a č. 3211/0015. Soud prvního stupně uvedl, že výše uvedené dodatky toliko deklarovaly, že žalovaná (kupující) splní svoji povinnost z kupních smluv prostřednictvím své dceřinné společnosti A. T., s.r.o., nicméně povinnost zaplatit kupní cenu i nadále stíhala žalovanou, neboť nedošlo ke změně účastníků kupní smlouvy. Jelikož v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaná svoji povinnost zaplatit kupní cenu nesplnila, soud prvního stupně podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 17. dubna 2002, č.j. 13 Co 54/2002 – 130, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 375.862,50 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1,502.550,- Kč (druhý výrok). Odvolací soud k námitce žalované, že k projednání věci byl věcně příslušný Krajský obchodní soud v Praze (nyní Městský soud v Praze) vysvětlil, že v předmětném sporu nejde o obchodní věc, neboť žalobce není podnikatelem a jeho činnost nemá povahu podnikání. Žalobu pak zamítl, poněvadž dospěl k závěru, že žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována. Společnost A. T., s.r.o. totiž odebírala od právního předchůdce žalobce obilí a hradila mu kupní cenu, s tím, že tuto činnost prováděla svým jménem a na vlastní odpovědnost, nikoliv jménem žalované, uzavřela tedy se žalobcem kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 409 a násl. obch. zák. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel namítá, že na základě shora označených kupních smluv, uzavřených mezi ním a žalovanou, se zavázal dodat žalované sjednané množství potravinářské pšenice a žalovaná se zavázala toto množství odebrat, vyvézt a zaplatit dohodnutou kupní cenu. V dodatcích ke kupním smlouvám se smluvní strany dohodly, že realizací kupní smlouvy na straně žalované bude pověřena společnost A. T., s.r.o., s tím, že odpovědnost žalované za splnění smluvních povinností tím není dotčena. V souladu s těmito dodatky proto žalobce dodával potravinářskou pšenici společnosti A. T., s.r.o., která ji (až na žalovanou částku) na základě vystavených faktur hradila. Dovolatel akcentuje, že úmyslem smluvních stran při uzavření dodatků bylo provést změnu závazkového vztahu tak, aby kupní smlouvu na straně žalované fakticky realizovala společnost A. T., s.r.o., která měla vybudované obchodní vazby na zahraniční odběratele. Dodatky ke kupním smlouvám proto došlo ke změně obsahu závazkového vztahu v tom smyslu, že podle § 516 občanského zákoníku bude smluvní povinnosti žalované plnit společnost A. T., s.r.o., tedy že žalovaná prostřednictvím výše uvedené společnosti splní svoji povinnost odebrat potravinářskou pšenici a zaplatit za ni kupní cenu. Subjekty práv a povinností z uzavřených kupních smluv však i nadále zůstali žalobce a žalovaná. Uvedenému výkladu přitom odpovídalo i následné chování obou smluvních stran, když žalovaná nikdy nenamítala, že jí žalobcem nebylo zboží dodáno. Jelikož dodatky nevyloučily odpovědnost žalované za splnění kupní smlouvy a žalovaná je stále účastníkem závazkového vztahu, je povinna uhradit faktury za dodané zboží. Dovolatel s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že toto není důvodné, neboť veškeré úkony týkající se dodávek potravinářské pšenice probíhaly mezi žalobcem a společností A. T., s.r.o. a nikoli mezi ní a žalobcem. Jednotlivé dodávky zboží ze strany žalobce společnosti A. T., s.r.o. je přitom třeba považovat za dodávky dle kupní smlouvy uzavřené ve smyslu ustanovení § 409 obch. zák. Žalovaná zdůrazňuje, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru o nedostatku její pasivní věcné legitimace v řízení, neboť potravinářská pšenice, za niž žalobce požaduje zaplacení kupní ceny, byla ve skutečnosti dodána jinému subjektu, a to na základě jiných ujednání než byly kupní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalovaná dále podrobně rozvádí důvody nedostatku pasivní věcné legitimace v řízení. Jelikož má žalovaná za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, navrhuje, aby dovolací soud podané dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné, byť na základě jiné než dovolatelem užité argumentace. Dovolatel podal dovolání z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., zabýval se Nejvyšší soud nejprve touto vadou. Jiná vada řízení v předmětné věci spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně, a odvolací soud, i přesto, že námitka věcné nepříslušnosti byla součástí podaného odvolání, nezjednal ve věci nápravu. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. platí, že kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. určuje, že věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Přitom pro určení věcné i místní příslušnosti soudu jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Z bodu 2., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dále podá