29 Odo 989/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 989/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 11. 2007 Spisová značka:29 Odo 989/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.989.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 989/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelek a) E., spol. s r. o., b) E. T., spol. s r. o., na povolení zápisu do obchodního rejstříku, za účasti 1) M. J.W. H., 2) J. Č., a 3) M. Č., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 9486, C 1166, o dovolání E.T., spol. s r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005, č. j. 5 Cmo 403/2004-195, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005, č. j. 5 Cmo 403/2004-195 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2004, č. j. F 15262/2004 / C 9486 C 1166-180, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2004, č. j. F 15262/2004 / C 9486 C 1166-180, kterým tento soud zamítl návrh na zápis fúze navrhovatelek do obchodního rejstříku (výrok I.). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně i odvolacího soudu vyplývá, že zanikající společnost E. T., spol. s r. o. (dále též jen „zanikající společnost“) je společníkem nástupnické společnosti E., spol. s r. o. (dále jen „nástupnická společnost“) a zároveň osobou tuto společnost ovládající, neboť je majitelkou obchodního podílu ve výši 98 %. Proto není závěr soudu prvního stupně o tom, že postup zvolený navrhovateli při fúzi zakládá v rozporu se zákonem (§ 120 obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“) nabytí vlastního podílu nástupnické společnosti, správný. Z ustanovení § 153a odst. 12, věta třetí a čtvrtá obch. zák. totiž vyplývá, že zatímco v případech, kdy byl obchodní podíl zanikající společnosti v majetku nástupnické společnosti, nelze za něj podle ustanovení § 153b odst. 11 obch. zák. přiznat podíl na nástupnické společnosti, v případech kdy byla zanikající společnost majitelkou podílu nástupnické společnosti, přiznává se nástupnické společnosti z tohoto důvodu právo na odpovídající vlastní obchodní podíl se stejnými důsledky, jako ve všech ostatních případech, kdy společnost nabude vlastní obchodní podíl (§ 113 odst. 5 a 6 obch. zák.). Tento nesprávný právní závěr soudu prvního stupně však neměl podle odvolacího soudu vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud souhlasí se závěry tohoto soudu, které se týkají otázky vzniku nových obchodních podílů v nástupnické společnosti a s tím související nutností ocenění obchodního jmění zanikající společnosti posudkem znalce. Podle ustanovení § 69a odst. 6 obch. zák. je při sloučení akciové společnosti, popřípadě společnosti s ručením omezeným, zanikající společnost povinna nechat ocenit své obchodní jmění posudkem znalce, mají-li být v důsledku sloučení vydány nástupnickou společností nové akcie nebo mají-li vzniknout pro společníky nástupnické společnosti nové obchodní podíly. Pro jmenování, odměňování a obsah posudku znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 a 4 obch. zák. s tím, že tímto znalcem může být i osoba, která je pro tuto společnost jmenována jako znalec pro fúzi (§ 220 odst. 1 obch. zák.). Z citovaných ustanovení vyplývá, že nemají-li při sloučení vzniknout nové obchodní podíly, není nutné provádět ocenění obchodního jmění zanikající společnosti posudkem znalce. Podle názoru odvolacího soudu by taková situace nastala, pokud by fúzovala společnost s ručením omezeným se svou dceřinou společností a byla jejím jediným společníkem, tj. jediným společníkem nástupnické společnosti. V takovém případě by nebylo nutné ocenění obchodního jmění zanikající společnosti posudkem znalce. V projednávané věci však odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, „že společníkům nástupnické společnosti vznikají nové obchodní podíly, neboť vedle společníků zanikající společnosti – J.  Č. s původním obchodním podílem 50 % a M. J. W. H. s původním obchodním podílem rovněž 50 %, se společníkem nástupnické společnosti stává její dosavadní společník M. Č. s původním obchodním podílem 2 %.“ Proti usnesení odvolacího soudu podala E.T.., spol. s r. o.  dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž namítá nesprávné právní posouzení věci a rozpor s hmotným právem. Za nesprávné považuje posouzení otázky, zda bylo v projednávané věci potřebné ocenit obchodní jmění zanikající společnosti posudkem znalce. Dovolatelka především poukázala na to, že soud prvního stupně vyjádřil pochybnost, zda je výměnný poměr obchodních podílů vhodný a odůvodněný, když společníci zanikající společnosti nenabývají v nástupnické společnosti obchodní podíl, který by byl reálnou protihodnotou jejich obchodních podílů v zanikající společnosti. Podle dovolatelky by takový způsob výměny obchodních podílů navrhovatelky velmi uvítaly. Takto však nebylo možné dosavadní obchodní podíl zanikající společnosti ve společnosti nástupnické rozdělit, neboť tento podíl musí nabýt sama nástupnická společnost, která o něm podle ustanovení § 153a odst. 12, věta čtvrtá obch. zák. musí rozhodnout podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud nezkoumal ratio legis § 69a odst. 6, věty první obch. zák. V této souvislosti poukazuje dovolatelka na to, že záměrem zákonodárce při koncipování současné právní úpravy (na rozdíl od úpravy účinné do 31. prosince 2000) bylo zjednodušit slučování společností s ručením omezeným a zároveň pro ně stanovit v § 153a, resp. 220a až 220l obch. zák. podrobnější pravidla. Součástí tohoto záměru bylo i odstranění zbytečného vyhotovování znaleckých posudků a znaleckých zpráv. Tento závěr podle dovolatelky podporuje ustanovení § 153a odst. 4 obch. zák., podle něhož se k přezkoumání fúze sloučením společností s ručením omezeným podle § 220c obch. zák. znalcem přistoupí pouze, požádá-li o to některý ze společníků zúčastněných společností. Všichni společníci obou zúčastněných společností souhlasili, aby se přezkoumání sloučení znalcem nevyžadovalo. Dovolatelka souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výměnný poměr obchodních podílů musí být vhodný a odůvodněný, je však v zásadě věcí společníků zúčastněných společností, jak si jej stanoví, jaký důvod pro něj shledají a jaký považují za vhodný, neboť zákonný požadavek na vhodnost a odůvodněnost výměnného poměru obchodních podílů je založen výhradně požadavkem na ochranu společníků zúčastněných společností. Rejstříkovému soudu nenáleží podle dovolatelky právo vyžadovat posudek znalce, v rámci něhož by se znalec vyjádřil k vhodnosti a odůvodněnosti výměnných poměrů obchodních podílů. Dovolatelka soudí, že pro posouzení platnosti fúze sloučením ani pro rozhodování soudu o zápisu této fúze do obchodního rejstříku není podstatné, je-li výměnný poměr obchodních podílů v rámci fúze přiměřený. Dovolatelka tvrdí, že v projednávané věci dosavadním společníkům nástupnické společnosti v důsledku sloučení nevzniknou nové obchodní podíly v tom smyslu, že by se zvýšily jejich dosavadní obchodní podíly o hodnotu majetku zanikající společnosti. Soudy obou stupňů podle dovolatelky zřejmě vycházely z možnosti společníka mít pouze jeden obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, když tvrdí, že pod pojmem  „nový obchodní podíl“ je nutno rozumět jakýkoli změněný obchodní podíl, tedy jakoukoli jeho jinou výši, než byla výše dosavadní. I kdyby se dovolatelka ztotožnila s tímto názorem, nesouhlasí s tím, že by mělo být povinností v případě fúze sloučením v projednávané věci dokládat posudek znalce na ocenění obchodního jmění zanikající společnosti. Dovolatelka tvrdí, že fúzi je třeba posuzovat komplexně, podle celé právní úpravy fúze sloučením společností s ručením omezeným nikoli jen s přihlédnutím k ustanovením § 69a odst. 6 obch. zák. Závěrem dovolatelka zdůrazňuje, že pokud se všichni společníci na valné hromadě výslovně vzdají práva na přezkoumání sloučení znalcem a výslovně souhlasí s navrženým sloučením, pozbývá povinnost pořizování ocenění obchodního jmění zanikající společnosti posudkem znalce jakéhokoli důvodu. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)  o. s. ř. je závěr