3 Tdo 1417/2003 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1417/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2004 Spisová značka:3 Tdo 1417/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1417.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1417/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného ml. L. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 9/2002, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. takto : I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, s e z r u š u j e . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Vrchnímu soudu v Olomouci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 45 T 9/2002, v řízení vedeném proti obviněným V. Č., ml. L. G., ml. A. Č., ml. J. H., ml. R. S. a V. U. byl obviněný ml. L. G. uznán vinným přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. Podle popisu skutku ve výrokové části rozsudku totiž obviněný ml. L. G. a obviněný ml. A. Č. „v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 2001 společně si opatřili v P. od svého kamaráda V. Č. nejméně 2 ks padělků bankovek á 5.000,- Kč, ČNB, nezjištěných sériových čísel s tím, že V. Č. předají po jejich udání za tyto padělky částku 3.000,- Kč, a v úmyslu tyto padělky udat jako bankovky pravé, v přesně nezjištěný den měsíce června 2001 udal nejméně ml. A. Č. při nákupu zboží na tržnici v N. J. u nezjištěného vietnamského trhovce jednu z nich, přičemž obžalovaný ml. L. G. s převzatou bankovkou naložil nezjištěným způsobem.“ Za to byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák. a § 79 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. O odvolání, které obviněný ml. L. G. proti tomuto rozsudku podal, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve všech výrocích týkajících se ml. L. G. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že jmenovaného obviněného podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že “ml. L. G. a ml. A. Č. v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 2001 společně si opatřili v P. od svého kamaráda V. Č. nejméně 2 ks padělků bankovek á 5.000,- Kč, ČNB, nezjištěných sériových čísel s tím, že V. Č. předají za tyto padělky částku 3.000,- Kč, a v úmyslu tyto padělky udat jako bankovky pravé je v přesně nezjištěný den měsíce června 2001 udali při nákupu zboží na tržnicích v K. a v N. J. u nezjištěných vietnamských trhovců“, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2003 /§ 139 odst. 1 písm. a) tr. ř./. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadla nejvyšší státní zástupkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným v neprospěch obviněného ml. L. G. směřujícím proti všem výrokům tohoto rozhodnutí. Uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že nelze souhlasit s výsledkem přezkumného postupu odvolacího soudu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., neboť v jeho rámci zjištěný rozpor právní a skutkové věty výroku o vině obviněného ml. L. G. přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. postrádá svoje opodstatnění. Pokud obviněný naložil s převzatým falzifikátem předmětné bankovky nezjištěným způsobem, pak sice nelze dovodit udání padělaných peněz jako pravých, avšak opatření falešné bankovky za uvedených okolností bylo nepochybně opatřením prostředku ke spáchání zvlášť závažného trestného činu. Konečný a původnímu účelu předchozího jednání odporující způsob naložení s falešnou bankovkou nemůže být důvodem právního závěru, že v daném případě o přípravu k trestnému činu za podmínek § 7 odst. 1 tr. zák. nešlo. Důvody pro postup odvolacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. proto splněny nebyly. Dále dovolatelka vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že i v případě splněných podmínek jednání obviněného ve smyslu § 7 odst. 1 tr. zák. došlo k zániku trestnosti jeho přípravného jednání podle § 7 odst. 3 písm. a) tr. zák. Důvodem pro takový závěr není dovoláním neovlivnitelný skutkový stav věci o nezjištěném způsobu naložení s padělanou bankovkou a tomu neodporující zjištění o jejím zničení (toto zjištění učinil odvolací soud). Přes zcela správně dovozené dobrovolné upuštění od dalšího jednání ve směru dokonání připravovaného trestného činu nebyla naplněna další kumulativní podmínka zániku trestnosti přípravy spočívající v odstranění nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem. Odvolací soud totiž podle dovolatelky přehlédl, že obviněný ml. L. G. jednal jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., a pokud ve vztahu ke svému společníkovi obviněnému ml. A. Č. neučinil nic, čím by odstranil nebezpečí plynoucí z doposud účelově motivovaného opatření falešných bankovek, nezabránil mu v zásahu do zájmu chráněnému trestním zákonem, a tedy o zánik trestnosti přípravy trestného činu v jeho případě jít nemohlo. V souvislosti s tím dovolatelka odkázala na rozhodnutí č. 52/1970 Sb. rozh. tr. Dodala pak, že bez ohledu na tento zásadní závěr nemohou obstát ani následné právní úvahy odvolacího soudu ve smyslu § 7 odst. 4 tr. zák., na základě kterých dospěl k vyloučení trestní odpovědnosti obviněného ml. L. G. za dokonaný trestný čin, konkrétně za jednání kvalifikovatelné podle § 140 odst. 1 tr. zák. Pokud odvolací soud při aplikaci ustanovení o účinné lítosti pro kategorii mladistvých pachatelů podle § 65 odst. 2 tr. zák. vycházel z horní hranice trestní sazby posuzovaného trestného činu s přihlédnutím k trestním sazbám upraveným podle § 79 odst. 1 tr. zák., přehlédl, že v uvedeném směru má rozhodující význam trestní sazba obsažená v příslušné skutkové podstatě uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Proto je třeba jeho závěr o zániku trestnosti jednání obviněného ml. L. G. odmítnout. S ohledem na výše uvedené důvody v petitu dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, v celém rozsahu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby dovolací soud takto rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručeno vyjádření obviněného ml. L. G. k tomuto dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 256d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska