3 Tdo 58/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 58/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1h 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:14. 4. 2010 Spisová značka:3 Tdo 58/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.58.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení Vražda Dotčené předpisy:§ 179 tr. zák. § 219 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 58/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný M. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2009, č. j. 5 To 65/2009-417, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 1/2009, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2009, č. j. 5 To 65/2009-417. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. a § 68 odst. 1 tr. ř. se obviněný M. F. bere do vazby z důvodu § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, č. j. 50 T 1/2009-292, byl obviněný M. F. uznán vinným jednak trestným činem obecného ohrožení dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 179 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), § 8 odst. 1 tr. zák. k § 179 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., a jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 21. 7. 2001 kolem 04.30 hodin v O.-H. na ul. Dr. M., během veřejné zábavy v prostorách baru V., po předchozím fyzickém konfliktu s občany ukrajinské národnosti V. V., N. K., a V. N., při kterém se vzájemně napadli údery pěstmi, se posléze venku před barem ozbrojil svou legálně drženou samonabíjecí pistolí zn. CZ 75B, ráže 9 mm Luger, a poté se do baru vrátil s cílem výše jmenované usmrtit, přičemž střelbu zahájil ještě před vstupem do prostor baru, kde následně ihned po vstupu ve střelbě pokračoval, zprvu na před ním utíkajícího V. V., kterého zasáhl do hrudníku tak, že střela zasáhla oba horní laloky jeho plic, měkké tkáně krku, 2. hrudní obratel a svalstvo, načež v důsledku zakrvácení do dutiny hrudní při střelném poranění plic napadený po převozu do nemocnice zemřel, pak počal pronásledovat a střílet na N. K. různě pobíhajícího v prostorách baru mezi přítomnými hosty a personálem, tohoto celkem 4x zasáhl a způsobil mu průstřely dutiny břišní se zásahem jater, ledviny, bránice a pobřišnice, pravého předloktí, levé paže i obou hýždí, přičemž výstřel do hýždí vedl na tohoto napadeného v době, kdy tento již bezmocně ležel postřelený na podlaze baru, čímž celkově toliko náhodou nedošlo ke smrti K. na místě, avšak jeho poranění si vyžádalo operaci a hospitalizaci od 21. 7. do 16. 8. 2001, a shora popsaným násilným jednáním vážně ohrožoval na životě a zdraví střelbou ze zbraně výkonné ráže ve stísněných prostorách baru i další hosty, včetně personálu, v počtu nejméně 50 osob, kteří se zde v tu chvíli zdržovali, a skutečně jedna z vypálených střel náhodně prostřelila lýtko levé nohy Z. V., kteréžto poranění si u ní vyžádalo dobu léčení od 21. 7. do 3. 8. 2001“. Za výše uvedené trestné činy byl podle § 179 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu soud uložil rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a užívání střelné zbraně na dobu deseti let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody S. u. z. Ministerstva vnitra ČR, Praha 7, částku ve výši 187.001,- Kč včetně útoků z prodlení ve výši 6,5 % počínaje ode dne 22. 2. 2002. Se zbytkem nároku byla poškozená S. u. z. Ministerstva vnitra ČR, Praha 7, odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 8. 2009, č. j. 5 To 65/2009-417, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 26. 8. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že ačkoli Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení konstatoval, že jednání popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. (ať už v dokonané formě nebo ve stádiu pokusu), ponechal tuto právní kvalifikaci trestného činu přes podané odvolání beze změny. Jinými slovy, ponechal v platnosti odsouzení dovolatele pro trestný čin, který nikdy nespáchal, a tím i on (stejně jako soud prvního stupně) zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud svůj postup nesprávně zdůvodnil nemožností odstranit výše uvedený rozpor mezi popisem skutku a jeho právním posouzením z důvodu uvedeného v § 259 odst. 4 tr. ř., přestože právní nástroj k nápravě této vady měl. Mohl totiž zrušit odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž znění § 259 odst. 4 tr. ř. mělo podle dovolatele najít odraz v nově zvolené právní kvalifikaci. V této souvislosti pak dovolatel poukázal na zásadu speciality vyjádřenou v § 389 tr. ř. a na zákonné pojmenování trestného činu v mezinárodním zatýkacím rozkazu vydaném v souvislosti s vyžádáním jeho osoby z ciziny, které podle jeho názoru ovšem vylučuje právní kvalifikaci jeho jednání podle § 219 tr. zák. Vzhledem k důvodům rozvedeným výše v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň výslovně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve předeslal, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti pak státní zástupce připomněl, že soud prvního stupně založil svou právní kvalifikaci na skutečnosti, že v baru, kde obviněný střílel, se nacházelo cca 50 osob v poměrně stísněném prostoru, takže střelba po obou U. nepochybně znamenala ohrožení života a zdraví více osob. Obviněný navíc ke střelbě použil pistoli velké ráže se značným účinkem a přestože jeho přímým úmyslem bylo usmrcení napadených U., musel si být současně vědom toho, že ne každou ranou se nutně musí trefit právě do těchto osob a může tak zasáhnout kohokoliv dalšího. Navíc i v případě zásahu poškozených musel vědět, že případný průstřel je schopen zranit či usmrtit další (za poškozeným stojící) osobu. Tak se také ostatně stalo, když jednou odraženou střelou (tzn. střelou, která minula svůj cíl a po nárazu na nějakou překážku změnila svůj směr) byla zraněna poškozená Z. V. a její zranění, přestože se jednalo o odraženou střelu, mělo charakter průstřelu (tzn. že střela měla natolik vysokou razanci, že prošla tělem, aniž by v něm uvízla). Z výše uvedeného pak lze dle názoru státního zástupce dovodit, že obviněný jednal ve vztahu k vyvolání obecného nebezpečí přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák. a že právní kvalifikace jeho jednání jako tres