3 Tz 49/2023 – Nejvyšší soud

3 Tz 49/2023- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. Š., a V. H., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, byl porušen zákon v ustanovení § 24 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněných T. Š. a V. H. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 3 T 5/2022, byla trestní věc obviněných T. Š. a V. H. podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 24 odst. 1 tr. ř. předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Krajský soud poukázal na skutečnost, že obžaloba byla podána pro dva zločiny, a to zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 8 let a zločin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od 1 do 6 let. Uvedené právní kvalifikace nesplňovaly podmínku věcné příslušnosti krajského soudu podle § 17 odst. 1 věty první tr. ř. (výše trestní sazby) a nešlo ani o žádný z činů vyjmenovaných v § 17 odst. 1 písm. a) až d) či v odst. 2 a 3 tr. ř. Za takové situace byl podle závěru krajského soudu věcně příslušným soudem k projednání obžaloby soud okresní. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, rozhodl, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněných T. Š. a V. H. příslušný Okresní soud v Rokycanech. V odůvodnění usnesení přisvědčil argumentaci Krajského soudu v Plzni s tím, že pro posouzení věcné příslušnosti je rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl v počáteční fázi trestního řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem právně kvalifikován. Vzhledem k výši škody žalovaného skutku (pod 5.000.000 Kč) a použité právní kvalifikace [§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], je dána věcná příslušnost nikoliv krajského, nýbrž okresního soudu. Místní příslušnost Okresního soudu v Rokycanech podle § 18 odst. 1 tr. ř. byla Vrchním soudem dovozena ze skutečnosti, že převážná část žalovaného jednání měla být páchána právě v územním obvodu tohoto soudu. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněných T. Š. a V. H. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022. Podle jeho názoru byl tímto usnesením porušen zákon v ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř., v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb. a v ustanovení § 16 tr. ř. v neprospěch obviněných. Stěžovatel namítl, že Vrchní soud v Praze postupoval v rozporu se zákonem pokud přisvědčil argumentaci Krajského soudu v Plzni s tím, že pro posouzení věcné příslušnosti je rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl v počáteční fázi trestního řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem právně kvalifikován, a proto vzhledem k výši škody žalovaného skutku (pod 5.000.000 Kč) a použité právní kvalifikaci [§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], je dána věcná příslušnost nikoliv krajského, nýbrž okresního soudu. Odkázal na ustanovení § 12 odst. 1, odst. 10, § 16, § 17 a § 24 tr. ř. a přechodné ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb. podle, kterého v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije § 138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona). Ministr spravedlnosti ČR konstatoval, že Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že státní zástupkyně dovodila věcnou příslušnost krajského soudu z toho, že před zahájením trestního stíhání byl po nějakou dobu prověřován ještě druhý útok spáchaný proti poškozené J. Š. se škodou 2,2 milionu Kč a celková škoda tak činila 5,9 milionu Kč. Tento útok se však dostal toliko do stádia přípravy a policejní orgán o něm rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2021 o odložení věci dle § 159a odst. 1 tr. ř. Z důvodu změny hranice výše škody (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku) provedené zákonem č. 333/2020 Sb., již nebyla u uvedeného útoku nadále dána trestnost přípravy. Podle krajského soudu se přechodné ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., mohlo na projednávaný případ aplikovat pouze tehdy, pokud by bylo zahájeno trestní řízení do nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy do dne 1. 10. 2020 pro oba útoky s celkovou škodou přesahující 5 milionů Kč [a tudíž s právní kvalifikací podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku] a od 1. 10. 2020 by pouze v důsledku novelizace ustanovení § 138 tr. zákoníku škodu ve výši 5,9 milionů Kč, k jejímuž způsobení jednání pachatelů směřovalo, bylo nutno posuzovat nikoli jako škodu velkého rozsahu, nýbrž jako škodu značnou. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil argumentaci krajského soudu a dospěl ke shodnému závěru, že věcnou příslušnost krajského soudu by bylo možno odůvodnit pouze za situace, kdy by trestní stíhání bylo zahájeno a obžaloba byla podána pro oba dílčí útoky obviněných s celkovou škodou ve výši 5.902.920 Kč. V daném případě dospěly orgány činné v trestním řízení již ve fázi prověřování k závěru, že s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku a novelu trestního zákoníku, účinnou od 1. 10. 2020, nebylo možno po tomto datu jednání obviněných vymezit a kvalifikovat jinak, než jen jako pokus trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) (d) tr. zákoníku se škodou 3.702.920 Kč. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu bylo podle vrchního soudu rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl kdysi v počáteční fázi řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem kvalifikován. Dle názoru stěžovatele se s uvedenými závěry obou soudů nelze ztotožnit. Z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je zřejmé, že za řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., zmiňované v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., považuje pouze trestní stíhání vedené proti konkrétním osobám podle § 160 odst. 1 tr. ř. a řízení před soudem. Ministr spravedlnosti ČR poukázal na definici trestního řízení v ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř. a konstatoval, že přípravné řízení bylo zahájeno dne 3. 2. 2020 sepsáním záznamu policejního orgánu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., a to nejprve pro dílčí útok ze dne 31. 1. 2020 - neoprávněný převod nemovitostí - návrh na vklad do katastru nemovitostí na základě fiktivní darovací smlouvy, kdy toto jednání bylo kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a dozor ve věci byl vykonáván Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město. Znaleckým posudkem byla hodnota podílu M. Š. na nemovitostech objektivizována na částku 3.700.000 Kč a hodnota lesních pozemků a lesního porostu na částku 2.920 Kč. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti učinilo dozorové Okresní státní zastupitelství Plzeň-město závěr, že v jednání obou podezřelých bylo možno spatřovat pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podezřelí připravili darovací smlouvu nalezenou v bytě jimi užívaném a zahájili již kroky k realizaci celého převodu tím, že podali dne 4. 2. 2020 žádost o přesměrování doručování zásilek poškozené (J. Š.) ve zcela zjevném úmyslu, aby se nedozvěděla o případném zahájení vkladového řízení. Protože se tak jednalo o podezření z trestného činu, u něhož bylo ve smyslu § 17 tr. ř. příslušné k výkonu dozoru krajské státní zastupitelství, byla věc Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město dne 21. 5. 2020, č. j. 1 ZN 2774/2020-52, postoupena k dalšímu dozoru na Krajské státní zastupitelství v Plzni, kterým byl následně vykonáván dozor a byla podána obžaloba. Stěžovatel poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 6 Ntd 3/2021, v němž k problematice řízení, které měl zákonodárce na mysli v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020, zaujal opačné stanovisko jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne. 6. 1. 2021 sp. zn. 7Td 61/2020, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že změna věcné příslušnosti s