30 Cdo 1748/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1748/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1748/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1748.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dovolání (vady) Nezákonné trestní stíhání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odměna advokáta Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. § 12 odst. 1 předpisu č. 177/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.12.2025I.ÚS 3639/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1748/2025-980 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyň a) I. S., b) N. S. a c) B. S., zastoupených JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 490 932 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 154/2011, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 17 Co 401/2024-932, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně původního žalobce S. S. v řízení vůči žalované aktuálně domáhaly (po vypořádání všech ostatních nároků, které původně byly předmětem řízení) zaplacení částky 490 932 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v žalovanou dosud nenahrazených nákladech vynaložených na právní zastoupení původního žalobce v trestním řízení, jež bylo proti němu zahájeno dne 15. 3. 2004 a které skončilo dne 28. 4. 2011 jeho zastavením s tím, že skutky, jež byly původnímu žalobci kladeny za vinu, nebyly trestným činem (z původního požadavku připadajícího na uvedený nárok a znějícího na částku 664 182 Kč žalovaná dosud sama uhradila částku 173 250 Kč). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2024, č. j. 14 C 154/2021-860, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně částku 65 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení (ve výroku tohoto rozhodnutí je zjevně chybně uvedeno, že přisouzený úrok z prodlení se vztahuje k částce 65 230 Kč – pozn. dovolacího soudu) a z částky 228 250 Kč (kterou žalovaná původnímu žalobci uhradila, pročež žaloba byla ve vztahu k ní vzata zpět a řízení bylo zastaveno – vedle výše uvedené částky 173 250 Kč připadající na uspokojenou část nároku připadajícího na náhradu nákladů spojených s obhajobou původního žalobce tato částka zahrnovala též 55 000 Kč vyplacených původnímu žalobci z titulu náhrady utrpěné nemajetkové újmy) za dobu od 28. 4. 2012 do 4. 5. 2012 (výrok I), přičemž co do částky 425 612 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 22. 4. 2011 do zaplacení, jakož i ohledně úroku z prodlení z částky 65 320 Kč za dobu od 22. 4. 2011 do 27. 4. 2012 žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v jeho odvoláním napadené části výroku I týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobkyním částku 36 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 28.4.2012 do zaplacení, a dále v jeho výroku II a výroku III jako věcně správný potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně, a to v celém rozsahu, včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. 5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Směřuje-li dovolání žalobkyň také proti té části výroku I napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyním částku 36 900 Kč s příslušenstvím, pak toto dovolání není v daném rozsahu subjektivně přípustné. Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, že k podání dovolání je účastník řízení oprávněn jen tehdy, vznikla-li v jeho poměrech rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Dovolání tudíž může podat jen ten účastník řízení, jehož nároku nebylo vyhověno nebo jemuž byla soudem uložena povinnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000). Tato podmínka však u zmíněné části napadeného rozhodnutí v případě dovolatelek zjevně splněna není. 8. V části, v níž podané dovolání směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti jeho výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, tedy proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 9. Otázka, zda odvolací soud pochybil, když mimosmluvní odměnu právního zástupce původního žalobce nezvýšil na její trojnásobek z důvodu mimořádné náročnosti a obtížnosti provedených úkonů právní služby, a to v souladu s § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), čímž se měl odvolací soud současně odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované rozsudkem ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4184/2009, a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, nebo usnesením ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3519/2023, nebo ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2724/2023, a rozhodnout měl též v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 167/05, ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 1966/18, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. I. ÚS 748/19, či ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 49/24, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. 10. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že již z jazykového vyjádření § 12 odst. 1 advokátního tarifu plyne, že zvýšení mimosmluvní odměny advokáta přichází do úvahy jen u těch úkonů právní služby, které splňují podmínky pro zvýšení mimosmluvní odměny. Dané ustanovení tedy nepředpokládá paušální zvýšení mimosmluvní odměny ve vztahu k úkonům právní služby učiněným ve věci s určitou mírou náročnosti (ta je zohledněna v tarifní hodnotě stanovené podle § 8 až 10 advokátního tarifu a ve způsobu stanovení mimosmluvní odměny podle § 7 advokátního tarifu). Nelze přirozeně vyloučit, že všechny úkony právní služby v určité věci bude možné posoudit jako mimořádně obtížné, kupříkladu proto, že při nich bude muset advokát hovořit cizím jazykem nebo při nich bude muset vykládat cizí právo. Ani tato skutečnost však neznamená, že by bylo možné odhlédnout od charakteru jednotlivých úkonů právní služby a poskytnout za všechny tyto úkony mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny bez dalšího zcela paušálně. Okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu budou vždy spočívat v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích kladených na něj při realizaci konkrétního úkonu právní služby (půjde tak o mimořádně obtížné nebo časově „nadlimitně“ náročné úkony, u nichž proto bude navýšení ceny právních služeb odůvodněno) a nelze je bez dalšího paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní