30 Cdo 240/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 240/2025-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně R. H., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 164 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 201/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 36 Co 296/2024-130, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2024, č. j. 36 Co 296/2024-130, se v části výroku I, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I co do zaplacení částky 19 500 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení tak, že se žaloba i v této části zamítá, a v části výroku II, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II co do zamítnutí žaloby ohledně částky 80 500 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení, a dále ve výroku III o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 164 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 39/2019 (dále také jen „posuzované řízení“), které bylo dle žalobkyně zatíženo průtahy a zmatečností v postupu soudů. V řízení rovněž mělo dojít k nerespektování judikatury vyšších soudů v obdobných kauzách, a navíc mělo pokračovat před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a i na národní úrovni bylo současně stále rozhodováno o nedůvodné žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila dne 12. 5. 2023 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), kdy jí žalovaná přiznala částku 36 000 Kč a před podáním žaloby ji vyplatila. Doba předběžného projednání nároku v rozsahu 6 měsíců přitom podle žalobkyně neodpovídá úrovni společnosti a techniky a základní judikatorní rozmezí výše odškodnění nereflektuje plynutí času a extrémní inflaci.1. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 20 C 201/2023-73, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 135 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 500 Kč od 13. 7. 2023 do 12. 11. 2023 (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). Soud prvního stupně se rozhodl odchýlit od konstantní judikatury Nejvyššího soudu [vyjádřené zejména ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, (dále jen “Stanovisko”)], která pro poměry České republiky považuje dlouhodobě za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Po porovnání uvedeného s rozhodovací praxí ESLP jako výchozí rozmezí zvolil prvostupňový soud 22 500 Kč – 30 000 Kč, v konkrétním případě pak částku 22 500 Kč, kterou následně snížil o 20 %, neboť posuzované řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem, na výslednou částku 64 500 Kč. Význam předmětu řízení pro žalobkyni (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), zhodnotil soud prvního stupně jako standartní, v souladu s názorem ESLP nijak typově zvýšený. Úrok z prodlení z plnění přiznal žalobkyni od 13. 11. 2023, tj. ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění počínající uplatněním požadavku u žalované. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 36 Co 296/2024-130, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I jen tak, že žaloba o zaplacení částky 19 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 500 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení se zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I). Potvrdil jej také ve výroku II (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 684 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Boučka (výrok III). Odvolací soud shledal v rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci a navazující nesprávný výpočet odškodnění žalobkyně, kdy se neztotožnil s konstrukcí výše základní částky odškodnění (22 500 Kč), kterou soud prvního stupně provedl odlišným způsobem, než je tato částka určována dosavadní, dosud nepřekonanou judikaturou Nejvyššího soudu. Upřesnil délku trvání posuzovaného řízení na 4 roky a 9 měsíců a stanovil základní částku na 15 000 Kč za rok trvání řízení dle porovnání se skutkově a právně obdobnými věcmi. Odvolací soud v souladu s posouzením soudu prvního stupně považoval za nezbytné snížení základní náhrady odškodnění o 20 % (kritérium složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) a po uvedeném snížení stanovil výslednou částku na 45 000 Kč. I. Dovolání a vyjádření k němu 1. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dne 14. 11. 2024 včasně podaným dovoláním, které směřuje proti výroku I napadeného rozsudku, a to v rozsahu, v němž žalobě nebylo vyhověno co do částky 100 000 Kč společně se zákonným 15% úrokem z prodlení z této částky od 13. 7. 2023 do zaplacení, které doplnila dne 15. 12. 2024. 2. Žalobkyně v rámci dovolání zpochybnila úsudek odvolacího soudu o výši základní částky. Podle jejího názoru stanovení základní částky na úrovni 15 000 Kč popírá vývoj společnosti, a má za to, že v otázce valorizace základní částky by měl dovolací soud rozhodnout jinak, neboť dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu je zjevně rozporná se spravedlností a principem rovnosti, když nereflektuje ani vývoj platů a mezd s ohledem na ekonomický vývoj v České republice. Dále namítla, že odvolací soud měl konstatovat zvýšený význam řízení, neboť kompenzační spory mají být vyřizovány se zvláštní péčí. Žalobkyně má za protiústavní konstrukci, podle níž k počátku prodlení u žalované při odškodnění podle OdpŠk dojde až uplynutím 6 měsíců, které má na vyřízení žádosti o odškodnění. Rovněž v dovolání vytýká, že soudy obou stupňů s odkazem na § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk snížily základní částku odškodnění o 20 %, protože řízení probíhalo ve více instancích, avšak jinou korekci neprováděly, a to i přes skutečnost, že byl podle žalobkyně důvod k navýšení základní částky s ohledem na § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, neboť soudy nepřihlédly „ke zmatečnosti postupu odvolacího soudu, který rozhodoval o tomtéž 2 opravnými usneseními, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022 pod č. j. 28 Co 205/2021-106, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2024 č. j. 28 Co 309/2021-363; přičemž je patrné, že mezi těmito dvěma rozhodnutími je doba 2 roky a 4,5 měsíce“ (zřejmě myšlena opravná usnesení dne 3. 1. 2022, č. j. 28 Co 309/2021-237, a ze dne 23. 5. 2024, č. j. 28 Co 309/2021-363). Žalovaná přitom podala návrh na opravu rozsudku odvolacího soudu „v neprospěch žalobkyně“ bezodkladně po jeho doručení, přičemž reflektování tohoto návrhu až po 2,5 roce je projevem, který lze podle žalobkyně subsumovat pod průtahy v řízení, které podle žalobkyně podstatně ovlivnily celkovou délku řízení, a to o přibližně 50 % celkové délky. V uvedeném žalobkyně shledává též rozpor s principem proporcionality v poměru vlivu jednotlivých kritérií na výši zadostiučinění. Žalobkyně v této souvislosti zdůrazňuje, že tento postup vyvolal na straně žalovaného potřebu podat žalobu pro zmatečnost (body III a IV dovolání). Žalobkyně se vymezila i k výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jenž pokládá za „vadný“ a „nepřezkoumatelný“. V doplnění dovolání ze dne 15. 12. 2024 žalobkyně dále namítla, že řízení v posuzované věci neskončilo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu dne 30. 10. 2024, jak shledal odvolací soud, ale skončilo až dne 12. 12. 2024, neboť bylo zahájeno řízení u Ústavního soudu. 3. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a to v rozsahu vymezeném dovoláním, zrušil a věc vrátil k novému projednání. 4. Vyjádření