30 Cdo 2426/2004 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2426/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2004 Spisová značka:30 Cdo 2426/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2426.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 175x odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 236 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 2426/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dodatečného projednání dědictví po B. K., zemřelé 17. července 2001, za účasti M. H., zastoupené advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1113/2002, o dovolání M. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003, č.j. 24 Co 295/2003-66, takto: I. Dovolání M. H. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 8.11.2001, č.j. 34 D 2585/2001-13, Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení o dědictví po B. K., zemřelé dne 17.7.2001 (dále též jen „zůstavitelka“), a její majetek nepatrné hodnoty, sestávající z pohledávky vůči Místnímu úřadu P. 11 ve výši 175,- Kč a 1.225,- Kč a vůči Městské části P. 11 ve výši 471,- Kč, vydal M. H. Usnesením ze dne 8.11.2001, č.j. 34 D 2585/2001-14, Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky. Usnesením ze dne 19.8.2002, č.j. 34 D 1113/2002-35, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce a řízení zastavil. K odvolání M. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.4.2003, č.j. 24 Co 94/2003-55, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 4 „vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu“. Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 16.9.2003, č.j. 34 D 1113/2002-60, dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce zastavil. Vycházel ze závěru, že zůstavitelka ke dni úmrtí nevlastnila „majetek, ohledně kterého by bylo třeba provést řízení o dědictví“. K odvolání M. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2003, č.j. 24 Co 295/2003-66, shora uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „není na místě projednat majetek zůstavitelky spočívající ve vlastnictví cenných papírů, neboť existence tohoto majetku ke dni smrti zůstavitelky nebyla prokázána“. Proti tomuto usnesení podala M. H. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Namítá, že „nikde není určené, co je majetek nepatrné hodnoty, ani jak rozumět §-u 175h odst. 1 o.s.ř. o tom, že zůstavitel nezanechal majetek“ a že „zde majetek je a soud si rozhoduje sám, že zde majetek není“; že „soud nezjistil řádně majetek zůstavitelky ve smyslu § 175m o.s.ř.“; rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení „toho, co je majetek ve smyslu § 175 odst. 1 o.s.ř.“, „toho, co je majetek nepatrné hodnoty“, „toho, že majetek zde není“, „potvrzení Střediska cenných papírů, kdy soud věří bez dalšího takovým potvrzením a pokládá je za praxi“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení odvolacího soudu i jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. V posuzovaném případě M. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce. Dovolání je přípustné - jak výše uvedeno - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle ustanovení § 175x o.s.ř., objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede. Projednání dědictví končí právní mocí usnesení o zastavení dědického řízení (§ 175h o.s.ř.), právní mocí usnesení o dědictví (§ 175q a 175p o.s.ř.) nebo pravomocným skončením likvidace dědictví (§ 175t až § 175v o.s.ř.). Ukáže-li se, že zůstavitel zanechal majetek, který nebyl v původním dědickém řízení znám, vyvstává potřeba projednat dědictví i ohledně tohoto nově najevo vyšlého majetku. Dodatečné projednání dědictví je možné jen tehdy, objeví-li se nějaký zůstavitelův nový, dosud v dědickém řízení neznámý majetek. Za tohoto předpokladu lze projednat i nové dluhy zůstavitele. Objeví-li se pouze nový dluh zůstavitele, soud dodatečné projednání dědictví z úřední povinnosti nezahájí; návr