30 Cdo 2453/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2453/2002 citace  Název judikátu:Dědické řízení. Nově objevený majetek zůstavitele. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2004 Spisová značka:30 Cdo 2453/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2453.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2453/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po Františce Husákové, zemřelé 23. 9. 1960, posledně bytem v Lánech č. p. 227, za účasti: 1) S. M., 2) J. B., 3) J. H., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. D 726/93, o dovolání Jaroslava Husáka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č. j. 21 Co 34/2002-169, takto: Dovolání Jaroslava Husáka se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením bývalého Státního notářství v R. ze dne 15. 2. 1962, č. j. D 703/60-15, bylo potvrzeno, že dědictví po F. H., zemřelé 23. 9. 1960 (dále též jen „zůstavitelka“), nabyli ze zákona pozůstalý manžel J. H., bytem v Lánech č. p. 227, a pozůstalé děti J. H., S. M. a nezletilá J. H., „každý jednou čtvrtinou“; bylo rozhodnuto, že „obecná hodnota zanechaného majetku se určuje takto: jmění 14.100,- Kčs, srážky 700,- Kčs, čisté dědictví 13.400,- Kčs“; byla schválena dohoda dědiců, podle níž „poz. syn J. H. ml. převezme do svého vlastnictví polovinu domku čp. 578 s pozemky v N. S. v hodnotě 4.000,- Kčs, poz. dcera nezl. J. H. a poz. manžel J. H., který jinak dědí svršky podle § 531 o. z., převezmou do svého spoluvlastnictví domek čp. 227 v L. v hodnotě 8.000,- Kčs, každý polovinou, a poz. dcera S. M. neobdrží ničeho“; bylo rozhodnuto, že „podle tohoto potvrzení o nabytí dědictví lze I. ve vložce číslo 2518 pozemkové knihy pro kat. území N. S. na domek čp. 578 s pozemky na polovinu, připsanou dosud F. H., vložiti právo vlastnické J. H. ml., II. ve vložce číslo 429 pozemkové knihy pro kat. území L. na domek čp. 227 vložiti právo vlastnické a) J. H. st. na polovinu, b) nezl. J. H. na polovinu“. Současně bylo rozhodnuto, že „hodnota nemovitostí ad. I. 4.000,- Kčs, ad. II. 8.000,- Kčs“; projednání dědictví bylo prohlášeno za skončené. Podáním ze dne 29. 9. 1993 dcery zůstavitelky S. M. a J. B. (původně Husáková), navrhly „doprojednání“ dědictví po zůstavitelce „ohledně ideální poloviny dílny a části pozemku č. kat. 653, která byla geometrickým plánem ze dne 18. 5. 1961 č. zak. 141-05-212 nově označena jako č. 653/2 a zapsaná ve vložce č. 2518 pozemkové knihy pro k.ú. N. S., okr. R.“. Usnesením ze dne 4. 1. 2002, č. j. D 726/93-136, Okresní soud v Rakovníku „doplnil soupis jmění o nově najevo vyšlý majetek, tj. o polovinu vulkanizátorské dílny na pozemku p. č. 653/2 a polovinu pozemku p. č. 653/2 v N. S.“ (výrok I.); určil „obecnou cenu aktiv dědictví částkou 18.890,- Kč, z toho cenu nově najevo vyšlého majetku 4.790,- Kč, výši pasiv dědictví částkou 700,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 18.190,- Kč“ (výrok II.); potvrdil, že „nově najevo vyšlý majetek, tj. polovinu vulkanizátorské dílny na pozemku p. č. 653/2 a polovinu pozemku p. č. 653/2 v N. S. nabyli rovným dílem podle výše svých dědických podílů poz. dcera S. M., poz. dcera J. B., poz. syn J. H. a poz. manžel. J. H., každý jednu ideální osminu z celku“ a prohlásil projednání tohoto dědictví za skončené (výrok III.). Usnesením ze dne 10. 4. 2002, č. j. 21 Co 34/2002-169, Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel, stejně jako soud prvního stupně, ze závěru, že „polovina vulkanizátorské dílny ani polovina pozemku - p. č. 653/2 v N. S. předmětem dohody o rozdělení dědictví po zůstavitelce nebyly“ a ze závěru, že děti zůstavitelky S. M., J. B. a J. H. „jsou právními nástupci dalšího dědice“ manžela zůstavitelky J. H., který dne 18. 10. 1981 zemřel. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Jaroslav Husák z důvodu uvedeného v ustanovení § 237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. dovolání. Namítá, že o „stejných nemovitostech“ bylo již dříve pravomocně rozhodnuto v původním dědickém řízení po zůstavitelce. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. J. B. a S. M. ve vyjádření k dovolání J. H. vyjádřily souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhly zamítnutí dovolání. Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. § 106 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka F. H. zemřela dne 23. 9. 1960, řídí se řízení o dědictví po této zůstavitelce i v současné době zákonem č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění zákona č. 68/1952 Sb., zákona č. 52/1954 Sb., zákonného opatření č. 63/1955 Sb., zákona č. 66/1956 Sb., zákona č. 15/1958 Sb. a zákona č. 46/1959 Sb., jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 70/1959 Sb. [dále jen „zákon č. 142/1950 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], a dovolání je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto, f) odvolací řízení zastaveno. Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě J. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Protože nejde o potvrz