30 Cdo 2492/2024

Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 C 300/2023-20, odmítl žalobu ze dne 5. 10. 2023 znějící na zaplacení částky 9 330 000 Kč (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro opožděnost.

Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odstavec 3).

Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.

Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.

Podle § 243c odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 pro řízení u dovolacího soudu obdobně.

Napadené usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 9. 2. 2024 (viz doručenka na č. l. 31 spisu). Žalobce však své dovolání, adresované soudu prvního stupně, podal k poštovní přepravě až dne 6. 5. 2024 (viz č. l. 38 spisu), tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání jako opožděné odmítl.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud v souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. nezkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele. Pro známé postoje dovolatele, které v tomto řízení i v celé řadě dalších podobných řízení dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění poplatkové povinnosti, kdy namísto zaplacení soudního poplatku opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků, pak dovolací soud k nesplnění této povinnosti vztahující se k podanému dovolání v daném případě nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).