30 Cdo 3128/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3128/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3128/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3128.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nezákonné trestní stíhání Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3128/2024-599 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. I. H., zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph. D., advokátkou, se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 196/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 10 Co 245/2023-569, t a k t o: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 10 Co 245/2023-569, se zrušuje v části výroku I, kterým se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 22 C 196/2022-510, potud, že se žaloba zamítá do 105 886 Kč s 15% úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení; v části výroku I, kterým se potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 22 C 196/2022-510, v jeho výroku II, a to do částky 1 028 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení; i ve výroku II o náhradě nákladů řízení. II. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 22 C 196/2022-510, se zrušuje v části výroku I., v níž se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci částku 105 886 Kč s 15% úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení, dále v části výroku II, kterým se žaloba zamítá co do částky 1 028 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 028 000 Kč od 18. 8. 2022 do zaplacení, i ve výroku III o náhradě nákladů řízení a věc se v tomto rozsahu vrací Okresního soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. III. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 7. 2022 domáhal odškodnění za nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením policejního orgánu ze dne 30. 1. 2013, č. j. KRPU-29768/TČ-2011-040081-HOR, a to A) v částce 197 000 Kč jako náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, B) v částce 103 823,79 Kč jako náhrady nákladů obhajoby, a C) v částce 1 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Současně nárokoval z uvedených částek též zákonný úrok z prodlení od 23. 6. 2022 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 17. 2. 2022 k zaplacení svých požadavků dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), na který žalovaná reagovala dne 22. 6. 2022. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 169 651,21 Kč [z toho 91 000 Kč na požadavek uvedený pod bodem A) a 78 651,21 Kč na požadavek pod bodem B)], které shledává dostatečným. K požadavku pod bodem C) žalovaná uvedla, že neshledala v posuzovaném případě takové zásahy do zdravotní, profesní anebo společenské sféry, aby to odůvodnilo žalobcův požadavek na odškodnění nemajetkové újmy, kterou nelze odškodnit jinak. 2. Okresní soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 22 C 196/2022-510, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 218 319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 8. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalobu co do částky 1 082 504,79 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 300 823,79 Kč od 23. 6. 2022 do 17. 8. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 082 504,79 Kč od 18. 8. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 101 816,45 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že trestní řízení vedené vůči žalobci bylo jednak zatíženo několika průtahy přičitatelnými státu, jednak bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé, když délka trestního řízení přesáhla osm let (od 30. 1. 2013 do 13. 10. 2021), a stanovil výši přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou délkou trestního řízení po zohlednění modifikace základní částky stanovené na 15 000 Kč (nezkrácené za první dva roky řízení i s přihlédnutím jeho nezákonnosti) dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. c) a e) OdpŠk (význam předmětu řízení pro poškozeného a jednání poškozeného), na 260 000 Kč (o 80 % a dále o 20 % zvýšená částka 130 000 Kč), tj. po odečtení již vyplaceného zadostiučinění je důvodná částka 169 000 Kč. Současně uzavřel, že další žalobcem uplatňovaný požadavek na odškodnění nezákonnosti tohoto trestního řízení je shodný s uvedeným nárokem, a není proto na místě tento odškodňovat další nebo jinou náhradou nemajetkové újmy. Na náklady obhajoby bylo žalobě vyhověno co do částky 49 319 Kč. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 10 Co 245/2023-569, rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil potud, že se žaloba zamítá do 151 382 Kč s 15% úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení, a jinak jej ve zbytku tohoto výroku a ve výroku II potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl krajský soud k § 31a odst. 3 OdpŠk a v daném případě, oproti soudu prvního stupně, neshledal žádné z okolností dle písm. c) ani e) a přistoupil naopak ke krácení částky základní částky stanovené na 20 000 Kč za první dva roky řízení, tedy vyčíslil přiměřené zadostiučiní na celkem 154 152 Kč, kdy po odečtení poskytnutého plnění ve výši 91 114 Kč zbývá doplatit žalobci částku 63 114 Kč. Ohledně požadavku ad C) odvolací soud uzavřel, stejně jako soud prvostupňový, že se tento požadavek „překrývá“ s nárokem na odškodnění nepřiměřené délky řízení, neboť je odůvodněn shodnými skutečnostmi. Z titulu náhrady nákladů na obhajobu je dle odvolacího soudu žaloba důvodná jen co do částky 3 823 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dne 30. 9. 2024 včasně podaným dovoláním, které směřuje proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, a to do části, jíž byl výrok rozsudku soudu prvního stupně změněn potud, že žaloba byla zamítnuta do 151 382 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 18. 8. 2022 do zaplacení, a do části, jíž byl prvostupňový rozsudek ve výroku II potvrzen, i proti výroku o náhradě nákladů řízení s tím, že odvisí od meritorního výroku. 5. Žalobce především odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně po právní stránce uzavřel, že se žalobce (kromě požadavku na zaplacení nákladů obhajoby) domáhá pouze jednoho „nároku“, avšak požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení [požadavek pod bodem A)] se nepřekrývá s požadavkem žalobce na zaplacení odškodného za nezákonně vedené trestní stíhání [požadavek pod bodem C)], a tím se dle žalobce odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011). S ohledem na výše uvedenou a nesprávnou právní úvahu pak odvolací soud „zcela opomněl, že výše přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (povaha trestní věci, délka trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného) s projednávanou věcí shodují. Odvolací soud v rámci svého rozhodování nezohlednil žádný obdobný případ a na komparaci zcela rezignoval.“ Tím se podle žalobce rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 441/2020, ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019, nebo ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) a následně stanovil zjevně nepřiměřenou výši zadostiučinění, a to i přesto, že na taková obdobná rozhodnutí žalobce v řízení poukazoval. 6. Dle ža