30 Cdo 3494/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3494/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2014 Spisová značka:30 Cdo 3494/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3494.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Základní kapitál Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 82/1998Sb. § 373 obch. zák. § 163a odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3494/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce: Evropský průmyslový holding, a.s., v likvidaci, identifikační číslo osoby: 25713558, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovaným 1) České národní bance, identifikační číslo osoby: 48136450 se sídlem Na Příkopě 28/864, 115 03 Praha 1, 2) Československé obchodní bance, a. s., identifikační číslo osoby: 00001350, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, a 3) České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 656.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 44/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 53 Co 499/2012 – 137, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, č. j. 53 Co 499/2012 – 137, ve výroku I. potvrdil rozsudek Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2012, č. j. 18 C 44/2010-109, kterým byla v celém rozsahu zamítnuta žaloba, aby žalovaní 1, 2 a 3 byli povinni společně a nerozdílně zaplatit částku 656.000.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11. 8. 2008 do zaplacení, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že byl založen společností Finnex Group, a.s. Základním kapitálem, který byl zapsán v obchodním rejstříku, tj. zprvu 50.000.000,- Kč a následně 200.000.000,- Kč, žalobce nikdy nedisponoval. Společnost Finnex Praha, spol. s r.o., která byla obchodníkem s cennými papíry, v průběhu roku 1999 a 2000 rozprodávala portfolia akcií svých klientů a místo nich nakupovala výhradně akcie žalobce, které nebyly obchodovány na burze a byly bezcenné. Žalobce spatřuje odpovědnost prvního žalovaného v postupu Komise pro cenné papíry, jejíž je první žalovaný právním nástupcem. Komise pro cenné papíry vykonávala státní dozor nad činností obchodníků s cennými papíry. Svou kontrolní funkci zanedbala, neboť kromě kontroly ze dne 25. 7. 2000, vedené z podnětu stěžovatele, jinou řádnou kontrolu neprováděla. Po provedené kontrole nepřijala odpovídající postihy a neuložila odstranění závadného stavu. Porušení povinnosti vedlo ke vzniku majetkové újmy klientů společnosti Finnex Praha, spol. s r. o. Při řádném výkonu kontrolní funkce ze strany prvního žalovaného by nedošlo k prohlášení konkurzu na její majetek. Odpovědnost druhého žalovaného má být dána z důvodu, že druhý žalovaný je právním nástupcem Investiční a Poštovní banky, a. s., která vystavila potvrzení o složení základního kapitálu žalobce, ačkoliv základní kapitál nebyl složen. Investiční a Poštovní banka, a. s. měla vědět, odkud pocházejí peníze, které byly připisovány na účet vedený druhým žalovaným, a kam jsou tyto peníze zhruba po deseti minutách opět odesílány. Druhý žalovaný rovněž měl vědět, že v době vystavení potvrzení o složení peněz tyto peníze již čtyři dny nejsou na účtu, a porušil zákonnou povinnost uchovat základní kapitál do doby zápisu v obchodním rejstříku ve smyslu ust. § 204 odst. 2 obchodního zákoníku. Odpovědnost třetího žalovaného je založena nesprávným úředním postupem rejstříkového soudu. Došlo k zápisu žalobce do obchodního rejstříku, ačkoliv společnost neměla složen základní kapitál. Rovněž zvýšení základního kapitálu bylo fiktivní. Obchodní rejstřík neměl při zápisu společnosti k dispozici pravdivé dokumenty a postupoval v rozporu s ust. § 175 obchodního zákoníku, když si je nevyžádal. Škoda vzniklá žalobci spočívá ve zmenšení jeho majetku, jejíž výši žalobce dovozuje ze závěru posudku zpracovaného Ing. Ježkem. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Z dokazování soudu prvního stupně vyplývala zjištění, že Investiční a Poštovní banka, a. s. dne 22. 6. 1999 potvrdila, že dne 18. 6. 1999 byly na účet žalobce poukázány společností Finnex Group, a. s. částky v celkové výši 150.000.000,- Kč. V žalobcem předloženém znaleckém posudku Ing. Tomáše Ježka ze dne 20. 6. 2008 je uvedeno, že Finnex Praha, spol. s r. o. měl s klienty uzavřenu smlouvu o správě portfolia cenných papírů. Finnex Praha, spol. s r.o. portfolio cenných papírů svých klientů obchodovaných na Burze cenných papírů vyměnil za akcie žalobce, které však byly zcela bezcenné. Škoda, která skupině klientů Finnex Praha, spol. s r.o. vznikla výměnou akcií za akcie žalobce, byla znalcem stanovena na částku 486.898.288,- Kč. Škodu ostatních klientů Finnex Praha, spol. s r.o., kteří se stali akcionáři žalobce z vlastního rozhodnutí, znalec určil ve výši 169.101.712,- Kč. Ze znaleckého posudku vypracovaného v trestní věci Ing. Janem Žiačikem soud prvního stupně zjistil, že podle zápisu v obchodním rejstříku byla částka 50.000.000,- Kč složena na účet č. 133992648/510, který byl veden u Investiční a Poštovní banky, a.s. Ještě před zápisem do obchodního rejstříku, v den splacení, byla celá částka přeúčtována na účet č. 378 jako poskytnutí zálohy na nákup cenných papírů. Mezi účty se přesouvalo 45.000.000,- Kč, které přišly na účet akciové společnosti Finnex Group, a. s. a následně byly poukázány zpět. Dále bylo zjištěno, že Komise pro cenné papíry uskutečnila dne 25. 7. 2000 kontrolu Finnex Praha, spol s r.o., přičemž zjistila porušení zákonných povinností a vydala předběžné opatření, kterým společnosti uložila nepokračovat v činnosti a neuzavírat další smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvozoval-li žalobce výši škody ze znaleckého posudku Ing. Ježka, ve kterém je ovšem hovořeno o škodě klientů společnosti Finex Praha, spol. s r. o. v důsledku jednání společnosti Finex Praha, spol. s r. o., a žalobce ani po poučení soudu prvního stupně jiný vznik škody netvrdil, nebylo žalobní žádosti možné vyhovět. V poměrech souzené věci nelze aplikovat závěry uvedené v rozhodnutích Ústavního soudu, která žalobce označil v odvolání. Neprokázal-li žalobce vznik škody, nejsou přiléhavé úvahy o nedostatku zproštění se odpovědnosti žalovaných a bylo rovněž nadbytečným zabývat se dalšími okolnostmi věci. Odvolací soud tudíž nepřezkoumával další úvahy soudu prvního stupně a zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel předně uvádí, že z jeho strany nebylo tvrzeno a prokazováno, že ke škodě došlo na majetku třetích osob. Dovolatel v řízení tvrdil, že škoda vznikla přímo jemu, a totéž je konstatováno též ve znaleckém posudku Ing. Tomáše Ježka, který byl přiložen k žalobě. Primárním poškozeným byl dovolatel, a to z důvodu, že mu nebyl složen základní kapitál. Jednotliví akcionáři byli poškozeni až následně, a to v okamžiku, kdy obdrželi za své bonitní cenné papíry bezcenné akcie žalobce. Bezcennost těchto akcií však způsobili svým jednáním žalovaní. Odvolací soud věc posoudil nesprávně, když dospěl k názoru, že škoda vznikla až ve sféře třetích osob, akcionářů. Dovolatel dále uvádí, že je škoda definována jako hodnota čistého obchodního majetku žalobce s tím, že její vyčíslení bylo provedeno znaleckým posudkem. O tom, že došlo ke vzniku na majetku dovolatele, nemůže být pochyb. Lze přezkoumat pouze výši této škody. Dovolatel popisuje, jakým způsobem se jednotliví žalovaní měli dopustit jednání, které zakládá jejich odpovědnost za škodu dovolateli vzniklou. První žalovaný, resp. Komise pro cenné papíry, nedostál své kontrolní a dozorové funkci, ke které je povinen. Druhý žalovaný porušil svou právní povinnost, když umožnil disponovat se splacenými vklady před okamžikem zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Třetí žalovaný porušil