30 Cdo 466/2026 — Nejvyšší soud

30 Cdo 466/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 3. 2026 Spisová značka:30 Cdo 466/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.466.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 42 odst. 4 o. s. ř. § 43 odst. 1 o. s. ř. § 79 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 466/2026-26 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 86 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 162/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2025, č. j. 35 Co 361/2025-14, takto: I. Dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. 45 C 162/2025-7, odmítl pro neprojednatelnost žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, a to v celém jeho rozsahu. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákonač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ a podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jesw odmítl jako nepřípustné. 5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání žalobce není přípustné v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku II usnesení soudu prvního stupně a proti výroku II, a to podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 6. Pokud pak jde o dovolání proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně (o odmítnutí žaloby pro neprojednatelnost), dospěl dovolací soud k závěru, že v tomto rozsahu je dovolání nepřípustné dle § 237 o. s. ř. 7. Procesněprávní otázka týkající se náležitostí podané žaloby a účasti žalované na procesu odstraňování jejích vad, při jejímž řešení měl odvolací soud podle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout, a to bez toho, aby byla doručena žalované, čímž se měl odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované zejména jeho usnesením ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. 8. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě nespecifikoval, jakou konkrétní škodu požaduje po žalované nahradit, jak došlo ke vzniku této škody a jakou roli v této souvislosti sehrálo v žalobě označené rozhodnutí Městského soudu v Praze, s nímž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 887/2021, ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2437/2021, a ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 100/2025). Námitka, kterou žalobce v rámci vymezené dovolací otázky současně zpochybnil správnost postupu spočívajícího v nedoručení předmětné žaloby žalované, pak nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1511/2005, nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 713/2008). 9. Namítal-li žalobce současně údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i další procesní pochybení, tak k případným vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není. To platí zcela i pro výtku, že žalobce nebyl před odmítnutím žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. dostatečně instruován k tomu, jak má nedostatky podané žaloby odstranit. Nadto odvolací soud není povinen opakovat závěry, jichž dosáhl v jím přezkoumávaném rozhodnutí soud prvního stupně, jestliže je jako správné přebírá. Nejinak tomu bylo i v poměrech právě projednávané věci, kdy soud prvého stupně dostatečně podrobně v důvodech svého rozhodnutí popsal, jaké konkrétní vady brání projednání podané žaloby a odvolací soud pak následně zopakoval nosný důvod tkvící v absenci náležité individualizace toho, co za škodu žalobce považuje. 10. Nejvyšší soud dodává, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit. 11. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 3. 2026 JUDr. David Vláčil předseda senátu