30 Cdo 4748/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4748/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2019 Spisová značka:30 Cdo 4748/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4748.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 6. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.6.2019II.ÚS 2080/19 II.ÚS 2080/19 JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto27.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4748/2018-297 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 6, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 28/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017, č. j. 15 Co 134/2016, 15 Co 45/2017-260, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 18 C 28/2013-137, konstatoval, že postupem žalované v řízení o žádosti žalobce o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání podle § 89 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vedeném u Univerzity Karlovy v Praze pod sp. zn. 7228/11/III Ko a u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod sp. zn. MŠMT 3382/68 bylo porušeno právo žalobce na vyřízení věci bez zbytečných průtahů (výrok I). Dále soud prvního stupně konstatoval, že právo žalobce na vyřízení věci bez zbytečných průtahů bylo porušeno postupem žalované též v řízení vedeném u Univerzity Palackého v Olomouci pod sp. zn. 109/2011 a u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod sp. zn. MŠMT 31538 (výrok II). Soud též konstatoval, že stejné právo žalobce bylo porušeno i při vyřizování opatření proti nečinnosti Západočeské univerzity v řízení vedeném pod č. j. PR-P 738/10 a č. j. MSMT-10974/2013-30, dále při vyřizování uplatněného opatření proti nečinnosti ze dne 15. 5. 2012, č. j. MSMT-7688/2013-3, a opatření proti nečinnosti ze dne 16. 6. 2011, č. j. MSMT 7686/2013-3 (výroky III, IV a V). Soud prvního stupně též zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částek 50 594 Kč s příslušenstvím, 44 034 Kč, 25 194 Kč s příslušenstvím, 29 848 Kč s příslušenstvím a 64 168 Kč s příslušenstvím (výrok VI), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII). Doplňujícím rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č. j. 18 C 28/2013-250, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení příslušenství z částky 44 034 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací zastavil odvolací řízení proti zamítavému výroku VI ohledně částek 25 194 Kč s příslušenstvím, 29 848 s příslušenstvím a 64 168 Kč s příslušenstvím. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku VI ohledně částek 50 594 Kč s příslušenstvím a 44 034 Kč s příslušenstvím, změnil rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení VII tak, že výše nákladů činí 95 832 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce žádal o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání u Západočeské univerzity v Plzni, u Univerzity Palackého v Olomouci a u Univerzity Karlovy v Praze. Ve všech řízeních se domáhal také opatření proti nečinnosti. V tomto řízení se žalobce domáhá odčinění nemajetkových újem způsobených nepřiměřenou délkou jednotlivých řízení. Odvolací soud popsal průběh posuzovaných řízení. Po právní stránce ve vztahu k řízení vedenému u Univerzity Karlovy v Praze se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve formě konstatování porušení práva. Danou formu zadostiučinění shledal soud prvního stupně přiměřenou, jelikož posuzované řízení bylo zastaveno pro překážku litispendence, neboť o stejné žádosti již probíhalo řízení u Západočeské univerzity. Posuzované řízení tak probíhalo zbytečně. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a následně doplnil, že posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích, byť na souvislost s možným pracovním zařazením žalobce odkazoval. Posuzované řízení však bylo odlišné od situace, kdy se pracovník domáhá vyslovení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, který existoval. Žalobce absolvoval zahraniční vysokou školu právnického směru a nemohl předpokládat najisto, že toto vzdělání mu bude v České republice uznáno, zejména když jde o tak specifickou oblast, jako je právo, které je v každé zemi odlišné, na rozdíl např. od přírodních věd. Dále odvolací soud poukázal na počet řízení, jež žalobce u tohoto soudu od roku 2011 vede, a na počet žádostí o informace, jež u tohoto soudu podává. Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva tak odvolací soud shledal přiměřeným také s ohledem na litigiózní přístup žalobce. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ohledně zamítnutí žaloby v částce 50 594 Kč napadl žalobce dovoláním. Ve vztahu k přípustnosti dovolání dovolatel v bodě II dovolání uvedl, že je uražen posouzením jeho věci jako věci, která pro něj není privilegovaně důležitá, neboť tak tomu dle názoru dovolatele je. Tato otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. V bodě III dovolatel považuje za irelevantní okolnost, zda a do jaké míry si mohl být jist, že mu bude jeho vzdělání uznáno. Odvolací soud v tomto ohledu přihlédl k výsledku posuzovaného řízení, což je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. V bodě IV dovolatel namítá podjatost všech členů senátu odvolacího soudu. V bodě V namítá nepřípustný aktivismus soudu při vyhledávání důkazů nad rámec důkazních návrhů stran, přípustnost dovolání shledává v rozporu procesního právního posouzení s judikaturou odvolacího soudu. V bodě VI namítá, že z množství podání, jež činí, nelze dovozovat, že nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení netrpěl. Naopak právě z toho důvodu žalobce délkou řízení trpěl více než průměrný účastník řízení. Přípustnost dovolání dovolatel shledává v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. V bodě VII namítá, že o překážce litispendence se mohl dozvědět nejdříve s koncem posuzovaného řízení. Odvolací soud tak i v tomto přihlédl k výsledku posuzovaného řízení, což je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání neobsahuje dostatečné vymezení předpokladů přípustnosti, nadto jednotlivé námitky dovolatele jsou vzájemně rozporné. Následně se žalovaná vyjadřuje k jednotlivým námitkám dovolatele, přičemž tyto považuje za nedůvodné. Zdůrazňuje, že řízení nemohlo mít pro žalobce žádný význam. Poukazuje na okolnost, že žalobce v posuzovaném řízení nesplnil svou informační povinnost a předložil neúplné, zavádějící a nesprávné podklady. Závěrem shrnuje, že v posuzovaném řízení k průtahům nedošlo. Byla-li žalobci postupem Univerzity Karlovy způsobena jakákoli újma, byla již dostatečně kompenzována konstatováním porušení práva. Žalovaná tak navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Podle ustanovení § 237 o. s. ř.: „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená práv