30 Cdo 492/2026 — Nejvyšší soud

30 Cdo 492/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2026 Spisová značka:30 Cdo 492/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.492.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1443/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 492/2026-98 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobkyně A. S., zastoupené Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 176/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025, č. j. 70 Co 282/2025-76, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 45 C 176/2024-38, řízení co do částky 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13. 11. 2024 do zaplacení zastavil (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 000 Kč od 8. 11. 2024 do 12. 11. 2024 (výrok II), žalobu co do zaplacení částky 277 731,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 968,50 Kč (výrok IV). 2. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2025, č. j. 70 Co 282/2025-76, vyslovil, že částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30. 9. 2025 není účinné (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III ohledně částky 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 10. 11. 2024 do zaplacení změnil tak, že žalované uložil tuto částku s příslušenstvím žalobkyni zaplatit, a co do zbytku, tj. ohledně částky 256 481,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 277 731,58 Kč od 8. 11. 2024 do 9. 11. 2024 a z částky 256 481,58 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení, pak tento výrok potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29 690 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Zaplacení částky 362 731,58 Kč s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 99/2016 (dále jen „posuzované řízení“). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to ve výroku II v rozsahu potvrzení zamítnutí žaloby co do částky 256 481,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 277 731,58 Kč od 8. 11. 2024 do 9. 11. 2024 a z částky 256 481,58 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost. 5. Zamítnutý úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přiznané částky 21 250 Kč (tj. původně zamítnutá částka 277 731,58 Kč po odečtení nově zamítnuté částky 256 481,58 Kč) od 8. 11. 2024 do 9. 11. 2024 (který v kapitalizované výši činí 14,8162 Kč), zůstal samostatným předmětem řízení poté, co ohledně jeho jistiny a zbytku příslušenství bylo pravomocně rozhodnuto a toto rozhodnutí nebylo napadeno dovoláním, a byl zamítnut s ohledem na posouzení otázky počátku prodlení nikoliv výše nároku. V tomto rozsahu je tudíž dovolání objektivně nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž se jedná o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a žádná ze žalobkyní vymezených dovolacích otázek věnujících se jen zbytku zamítnuté jistiny s příslušenstvím se tohoto nároku, tedy zamítnutého úroku z prodlení z přiznané částky od data, od něhož žalobkyně úrok z prodlení požadovala (tj. od 8. 11. 2024), do data splatnosti takové důvodně požadované částky dovozeného odvolacím soudem (tj. 9. 11. 2024), netýká (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023). 6. Ve vztahu k zamítnuté částce 256 481,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení pak žalobkyně vymezila několik dovolacích otázek. 7. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“)] a kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk] (obsažená v části II dovolání), neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud s ohledem na počet instancí, v nichž byla věc projednávána (celkem rozhodoval 3x soud prvního stupně a i odvolací soud a jednou dovolací soud, ve věci rovněž rozhodoval Ústavní soud a proběhlo předběžné projednání nároku, které se do celkové délky řízení rovněž započítává), snížil základní částku o 30 % (odvolací soud sice uvedl, že pro počet instancí by bylo namístě snížit základní částku minimálně o 40 %, nakonec ji však spolu se snížením o 20 % z důvodu skutkové složitosti snížil pro kritérium složitosti řízení celkem o 50 %, na snížení pro počet instancí tak připadá 30% snížení), současně ji však pro postup orgánů veřejné moci zvýšil o 30 % z důvodu jednak ročního průtahu po zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem a dále z důvodu kasace druhého rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu Nejvyšším soudem z důvodu procesních vad a s tím spojené částečné nepřezkoumatelnosti, což vše vedlo k prodloužení řízení zhruba o jednu třetinu. 8. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. část IV stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, dále jen „Stanovisko“) je složitost věci jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení a zahrnuje složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků a výsledky řízení o nich atd.), skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah dokazování a různorodost důkazních prostředků jako výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.) i hmotněprávní (četnost řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existence judikatury a její ustálenosti, povinnost položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské Unie či nutnosti předběžného vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.) a rovněž i počet instancí, které ve sporu rozhodovaly, neboť řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu řízení před další instancí. Naopak o tzv. instanční ping-pong, jenž je třeba hodnotit k tíži státu v rámci zkoumání kritéria postupu orgánů veřejné moci, se jedná, pokud v řízení dojde k vyššímu počtu opakovaných kasačních rozhodnutí, což vyvolává silnou pochybnost o kompetentnosti postupu rozhodujícího orgánu veřejné moci ve smyslu jeho koncentrovanosti a efektivity a zakládá silnou domněnku v tom směru, že jeho postup je vadný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3673/2021). K tomuto však v posuzované věci dle skutkových zjištění soudů nedošlo, neboť důvodem opakovaného projednávání v