30 Cdo 52/2026 — Nejvyšší soud

30 Cdo 52/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:30 Cdo 52/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.52.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastoupení povinné [ Zastoupení ] Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 52/2026-39 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 135, o povolení eutanazie a zaplacení částky 8 253 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 228/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 10. 2025, č. j. 35 Co 318/2025-18, takto: Dovolací řízení se zastavuje. Odůvodnění: Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 9. 2025, č. j. 13 C 76/2025-10, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 24. 10. 2025 (č. l. 23) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 27. 11. 2025, č. j. 11 C 228/2025-31, které bylo žalobci řádně doručeno dne 5. 12. 2025, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení vydanému Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci ze dne 6. 10. 2025, č. j. 35 Co 318/2025-18, s tím, že nebude-li ve lhůtě do 15. 12. 2025 předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Přípisem ze dne 9. 12. 2025 (č. l. 32) podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. O této žádosti Obvodní soud pro Prahu 2 nerozhodoval a předložil věc k posouzení Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 2. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu