30 Cdo 5463/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5463/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 7. 2018 Spisová značka:30 Cdo 5463/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5463.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5463/2017-507 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobců a) L. N., b) B. M. c) M. N., d) O. S., e) J. P., zastoupených JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 209/2009, o dovolání žalobců a), b) a c) a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 22 Co 490/2016-457, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobci se prostřednictvím původně samostatně podaných žalob, které byly spojeny ke společnému řízení, domáhali nároků z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Ministerstva financí, který měl spočívat: 1. ve vydání povolení pro vznik Investiční společnosti FUTURUM AURUM a. s. (dále též jen „Investiční společnost“), 2. v zanedbání dozoru nad Investiční společností a jejím Podílovým fondem, 3. v postupu po odnětí povolení, neboť žalovaná nejmenovala nuceného správce k zajištění majetku ve fondu, nezajistila včas osobu pro výkon funkce likvidátora, a návrh na likvidaci podala až dne 11. 3. 1998. Žalobci zakoupili v období mezi březnem 1995 a únorem 1996 podílové listy Investiční společnosti a stali se tak podílníky Podílového fondu. Po ukončení likvidace a insolvenčního řízení obdrželi ze své tehdejší celkové investice nazpět pouze 65,155 %, proto se domáhali náhrady škody spočívající v rozdílu mezi vloženými finančními prostředky a částkou, která jim byla po likvidaci fondu zpět vyplacena, tj. 34,845 % nominální hodnoty jimi vlastněných podílových listů. Dále požadovali ušlý zisk za celou dobu, kdy nemohli s finančními prostředky nakládat, a to ve výši 140 % roční diskontní úrokové sazby České národní banky. Ministerstvo financí, které povolilo vznik investiční společnosti a bylo příslušné k dozoru nad činností investičních společností podle § 36 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění do 30. 6. 1996 (dále jen „zák. č. 248/1992 Sb.“), dle žalobců povinnosti z tohoto dozoru vyplývající vůči investiční společnosti zanedbalo (bylo naprosto nečinné), a tím umožnilo rozvíjet trestnou činnost A. K., prokuristy a ředitele Investiční společnosti v období od 1. 7. 1995 do 30. 5. 1996, který zpronevěřil majetek v Podílovém fondu. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 30 C 209/2009-357 (30 C 208/2009, 30 C 210/2009, 30 C 211/2009, 30 C 212/2009), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci L. N. částku 216 008 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit L. N. částku 88 546,20 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci B. M. částku 87 100 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit B. M. částku 1 268 166,19 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu M. N. na zaplacení částky 228 415,65 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok V. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalované povinnost zaplatit O. S. částku 34 840 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit O. S. částku 269 741,20 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalovanné povinnost zaplatit žalobci J. P. částku 38 324 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit J. P. částku 127 180,81 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení (výrok IX. rozsudku soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok X. rozsudku soudu prvního stupně). Městský soud v Praze k odvolání žalobců i žalované rozhodl rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 22 Co 490/2016-457, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. mění tak, že se žaloba s žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) L. N. částku 69 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, zamítá a ve zbývajícím rozsahu se v tomto výroku zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, mění tak, že se v rozsahu částky 6 956,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení žaloba žalobce b) B. M. zamítá, jinak se potvrzuje (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. v napadeném rozsahu, tj. co do zamítnutí částky 223 020,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, potvrzuje (výrok III. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. v napadeném rozsahu, tj. co do zamítnutí částky 52 267,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, potvrzuje (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu), že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI. (výrok V. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VII. v napadeném rozsahu, tj. co do zamítnutí částky 34 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) O. S. částku ve výši 5 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 9. 2009 do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 do zaplacení, jinak se potvrzuje (výrok VI. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII. potvrzuje (výrok VII. rozsudku odvolacího soudu), že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku X. ve vztahu mezi žalobkyní c) M. N. a žalovanou a ve vztahu mezi žalobcem e) J. P. a žalovanou mění tak, že se žalované náhrada nákladů dosavadního řízení nepřiznává (výrok VIII. rozsudku odvolacího soudu), že se ve vztahu mezi žalobkyní c) M. N. a žalovanou žalované náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení nepřiznává a ve vztahu mezi žalobcem e) J. P. a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok IX. rozsudku odvolacího řízení), a že ve vztahu mezi žalobcem a) L. N. a žalovanou, ve vztahu mezi žalobcem b) B M. a žalovanou a ve vztahu mezi žalobcem d) O. S. a žalovanou se žalované náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů nepřiznává. Soudy ve věci rozhodovaly podruhé, neboť Nejvyšší soud v předchozím průběhu řízení rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. 30 Cdo 509/2013-273, ve znění usnesení ze dne 4. 11. 2014, č. j. 30 Cdo 509/2013-308, dřívější rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2011, č. j. 30 C 209/2009-114, kterým byly žaloby žalobců zamítnuty, a dřívější rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 22 Co 77/2012-186, kterým byl dřívější rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrzen, zrušil v rozsahu zamítnutí žaloby žalobce a) do částky 69