30 Cdo 573/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 573/2025-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce F. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Panáčkem, advokátem se sídlem ve Fulneku, Sborová 81, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované L. K., o zaplacení částky 155 426 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 18 C 3/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 62 Co 325/2024-292, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 62 Co 325/2024-292, se ve výroku I a dále v části výroku II, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2024, č. j. 18 C 3/2021-264, potvrzen ve výroku II o zamítnutí žaloby ohledně částky 25 000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III o nákladech řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal vůči žalované zaplacení částky 155 426 Kč s příslušenstvím, která sestávala z náhrady škody, jež žalobci vznikla na jeho mobilním telefonu ve výši 1 100 Kč a vynaložením nákladů právního zastoupení v trestním řízení, v němž vystupoval jako poškozený, ve výši 4 326 Kč, a dále z náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Vznik těchto nároků žalobce odvozoval od nesprávného úředním postupu vedlejšího účastníka, který jako člen hlídky Policie České republiky po provedené kontrole žalobcovy totožnosti, k níž došlo dne 2. 9. 2016 v Novém Jičíně, upustil na zem žalobcův občanský průkaz, namísto toho, aby mu jej vrátil, vyrazil mu z ruky jeho mobilní telefon a následně se též podílel na nezákonném fyzickém zákroku dalšího člena hlídky vedeném proti žalobci, v souvislosti s čímž byl vedlejší účastník shledán v posléze vedeném trestním řízení vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně svým prvním rozsudkem, který v této věci vydal ze dne 27. 10. 2021 pod č. j. 18 C 3/2021-111, žalobu zamítl s tím, že vznesené nároky jsou promlčené. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté rozsudkem ze dne 27. 7. 2022, č. j. 62 Co 114/2022-147, tento rozsudek potvrdil, načež Nejvyšší soud žalobcovo dovolání, jímž byl uvedený rozsudek odvolacího soudu napaden, usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 30 Cdo 500/2023-201, odmítl. Nálezem ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 1534/23, však Ústavní soud všechna tato rozhodnutí zrušil. Dospěl totiž k závěru, že na promlčení žalobcových nároků se stát významně podílel, a to neúplným poučením, jehož se žalobci jako poškozenému dostalo od orgánů činných v trestním řízení, pokud vedle možnosti uplatnění předmětného nároku v adhezním řízení vůči pachateli trestného činu nezahrnovalo též informaci o v úvahu přicházejícím postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), pročež se žalobce o této možnosti a případné odpovědnosti státu dozvěděl až z obsahu vydaného odsuzujícího rozsudku, tedy dlouho po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení, kterou žalovaná v řízení vznesla, tak dle Ústavního soudu odporuje dobrým mravům. 3. Ve věci tak znovu rozhodoval soud prvního stupně, který rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 18 C 3/2021-264, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 126 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 5. 2021 do zaplacení (výrok I), co do částky 29 326 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 5. 2021 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a žalované a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III). 4. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že vedlejší účastník jako člen speciální pořádkové jednotky Policie České republiky, spolu s velitelem hlídky A. D., prováděl dne 2. 9. 2016 v době kolem 22:50 až 22:57 hodin v XY služební úkon spočívající mimo jiné ve zjištění žalobcovy totožnosti. Během tohoto služebního úkonu došlo ke slovní rozepři mezi žalobcem a vedlejším účastníkem, neboť vedlejší účastník při vracení občanského průkazu zpět žalobci upustil tento průkaz úmyslně na zem, což žalobce zhodnotil kriticky. V reakci na to vedlejší účastník přistoupil k žalobci a v rozporu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a s etickým kodexem Policie České republiky mu z ruky vyrazil jeho mobilní telefon zn. Samsung Galaxy, který tak upadl na zem. Velitel hlídky A. D. poté, aniž by proti počínání vedlejšího účastníka zakročil, provedl proti žalobci zákonem neodůvodněný výpad čelem a následně jej za pomoci donucovacích prostředků (hmatů a chvatů) svedl na zem a přiložil mu pouta. Vedlejší účastník, ačkoliv si byl vědom, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro použití donucovacích prostředků ani k omezení žalobcovy osobní svobody, proti počínání velitele hlídky rovněž nezasáhl, a s cílem se žalobci pomstít naopak jmenovaného velitele při poutání žalobce a jeho odvádění do služebního vozidla zajišťoval. V souvislosti s tímto svým jednáním byl vedlejší účastník uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalobce se k trestnímu řízení vedenému proti vedlejšímu účastníkovi se svými nároky, jež jsou předmětem tohoto řízení, připojil, v jeho závěru byl však rozhodnutím soudu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že na jednání vedlejšího účastníka je třeba nahlížet jako na jednání při plnění úkolů státu. Na shora uvedeném mobilním telefonu žalobce vznikla škoda ve výši 1 100 Kč a výše nákladů žalobcova právního zastoupení v trestním (adhezním) řízení odpovídala částce 4 326 Kč. Co se týče nemajetkové újmy ta spočívala jednak v porušení žalobcových základních práv a svobod upravených v čl. 7, 8 odst. 1 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v žalobcově dehonestaci před přítomnými přihlížejícími občany. 5. Svůj požadavek na vyplacení nárokovaného plnění žalobce předběžně uplatnil u žalované dne 19. 11. 2020, žalovaná však jeho žádosti nevyhověla. 6. Soud prvního stupně dále zjistil, že obdobné nároky jako v nyní řešené věci žalobce vůči žalované uplatnil i v souvislosti s jednáním velitele hlídky A. D., přičemž řízení o nich bylo vedeno Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 200/2019. Jeho žaloba sice byla v této věci zamítnuta, Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), na který se žalobce posléze obrátil se svou stížností, však svým rozhodnutím ze dne 14. 2. 2024, č. 8078/23, schválil dohodu žalobce a vlády České republiky, v níž se Česká republika zavázala uhradil žalobci zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou jednáním jmenovaného policisty ve výši 4 800 EUR a náhradu nákladů řízení před ESLP ve výši 600 EUR. 7. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace zákona č. 82/1998 Sb., jež soud prvního stupně v rozsudku ocitoval, dospěl tento soud k závěru, že žalobě lze zčásti vyhovět. V této souvislosti soud prvního stupně předně nepřisvědčil námitce promlčení, kterou v řízení vznesla žalovaná, když vyšel ze závěrů výše zmíněného nálezu Ústavního soudu. Jednání vedlejšího účastníka vůči žalobci dále soud prvního stupně zhodnotil jako nesprávný úřední postup, za nějž žalovaná odpovídá, neboť toto jednání odporovalo zákonu. Za zcela důvodnou pak shledal žalobu ve vztahu k nároku na náhradu škody vzniklé na žalobcově mobilním telefonu, zatímco jako nedůvodný posoudil žalobcův požadavek na náhradu nákladů jeho právního zastoupení v trestním řízení, neboť vznik těchto nákladů nelze klást do příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem. Nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy soud prvního stupně zhodnotil jako částečně důvodný. Ze samotného průběhu zákroku, který byl vůči žalobci veden, je zřejmé, že došlo k porušení jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7, 8 odst. 1 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž žalobce byl též dehonestován před osobami, jež byly zákroku přítomny. Význam porušených práv žalobce přitom vedl soud prvního stupně k závěru o nutnosti poskytnutí zadostiučinění v penězích. Při stanovení jeho výše soud prvního stupně přihlédl vedle zmíněného významu porušených práv a skutečnosti, že se vedlejší účastník svého jednání dopustil na veřejném místě před zraky více přihlížejících osob, též k tomu, že vedlejší účastník jednal jako příslušník Policie Česk