Nejvyšší soud 30 Cdo 994/2025 – Zaplacení částky 610 164 Kč s příslušenstvím

Městský soud v Praze (jako soud odvolací) k odvolání žalobce (dále též „dovolatel“) směřujícímu proti blíže neurčenému rozhodnutí Obvodního soudu ve věci sp. zn. 43 C 158/2017, usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 35 Co 323/2024-474, odmítl odvolání žalobce z 5. 1. 2022 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II a VII zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odstavec 3).

Podle § 241b odst. 1 o. s. ř. platí ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a § 210 o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.

Podle § 243c odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 18. 11. 2024. Za této situace bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř. pondělí 20. 1. 2025, neboť datum 18. 1. 2025 připadlo na sobotu. Podal-li dovolatel dovolání (osobně) až dne 24. 2. 2025, učinil tak po uplynutí stanovené lhůty, tedy opožděně.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud v souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. nezkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele. Pro známé postoje dovolatele, které v tomto řízení i v celé řadě dalších podobných řízení dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění poplatkové povinnosti, kdy namísto zaplacení soudního poplatku opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků, pak dovolací soud k nesplnění této povinnosti vztahující se k podanému dovolání v daném případě nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).

Žalobce napadl dovoláním výslovně také blíže neurčené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 43 C 158/2017. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).