32 Cdo 1096/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1096/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2016 Spisová značka:32 Cdo 1096/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.1096.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Hospodaření s majetkem státu Dotčené předpisy:§ 1, 3, 4 předpisu č. 97/1993Sb. § 29 předpisu č. 241/2000Sb. § 3 předpisu č. 498/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1096/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České republiky – Správy státních hmotných rezerv, se sídlem v Praze 5, Šeříková 616/1, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 48133990, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, proti žalované ROCHE s. r. o., se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 567/52, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 49617052, zastoupené JUDr. Robertem Čepkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 1935/38, PSČ 110 00, o zaplacení 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 5/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 96 Co 48/2013-190, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 96 Co 48/2013-190, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, č. j. 10 C 5/2012-100, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o poplatkové povinnosti žalované (výrok pod bodem III). Rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. 96 Co 48/2013-190, Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III potvrdil, ve výroku pod bodem II jej změnil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Dne 25. 2. 2004 uzavřely žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala dodat žalobkyni 25 000 ks léčivého přípravku Tamiflu za celkovou kupní cenu 11 875 000 Kč + 5% DPH, tj. celkem za 12 468 750 Kč (dále též jen „kupní smlouva“). Zboží měla za žalobkyni převzít příspěvková organizace Zdravotnické zabezpečení krizových stavů se sídlem v Příbrami, se kterou žalobkyně dne 2. 1. 2004 uzavřela smlouvu o ochraňování majetku. 2) Téhož dne uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o obměně majetku č. 20040233, ve které se žalovaná zavázala bez finančního vypořádání zabezpečit obměnu žalobkyní zakoupeného léčivého přípravku Tamiflu v počtu 25 000 ks (dále též jen „majetek“), který je ve smyslu zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, pohotovostní zásobou, jež byla vytvořena na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví a je ve výlučném vlastnictví státu (dále též jen „smlouva o obměně majetku“). Žalovaná se zavázala zabezpečovat obměnu majetku vždy v době jeho exspirace po celou dobu existence pohotovostní zásoby s tím, že obměna bude provedena formou vyskladnění a naskladnění majetku. Povinnost žalované zabezpečit obměnu majetku měla zaniknout v případě, že žalobkyně majetek částečně či úplně spotřebuje. Pro případ nedodržení povinnosti žalované zabezpečit obměnu majetku v době jeho exspirace sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Smlouva o obměně majetku byla uzavřena na dobu zařazení majetku do pohotovostní zásoby. 3) Dne 16. 3. 2004 uzavřely žalovaná jako skladovatel a příspěvková organizace Zdravotnické zabezpečení krizových stavů jako ukladatel smlouvu o skladování, ve které se žalovaná zavázala skladovat léčivý přípravek Tamiflu. 4) Dne 21. 12. 2009 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek ke smlouvě o obměně majetku, ve kterém uvedly, že kupní smlouva a smlouva o obměně majetku tvoří vzájemně provázaný systém smluv, podmínkou uzavření kupní smlouvy bylo uzavření smlouvy o obměně majetku, obě smlouvy byly uzavřeny „za účelem smluvního zachycení vzájemných právních vztahů při dodání a následném udržování pohotovostní zásoby v použitelném, tj. neexspirovaném stavu“. 5) Dne 22. 12. 2009 došlo k obměně majetku, který měl exspirovat v červnu 2011. 6) Dopisem ze dne 24. 6. 2011 žalovaná žalobkyni sdělila, že Evropská lékařská agentura v roce 2009 rozhodla o prodloužení doby použitelnosti léčivého přípravku Tamiflu o dva roky. Dopisem ze dne 26. 7. 2011 Státní ústav pro kontrolu léčiv sdělil žalobkyni, že na základě změny registrace schválené Evropskou komisí dne 11. 5. 2009 došlo k prodloužení použitelnosti léčivého přípravku Tamiflu z pěti na sedm let u všech nově vyrobených šarží. Na základě stabilních studií bylo členským státům Evropské unie doporučeno využít v době chřipkové pandemie vyhlášené Světovou zdravotnickou organizací pro mimořádné krytí potřeby antivirotik i dříve vyrobené zásoby. Toto opatření bylo vázáno pouze na mimořádnou situaci v době pandemie. Dne 10. 8. 2009 Světová zdravotnická organizace oficiálně vyhlásila ukončení chřipkové pandemie, pro šarže vyrobené před 11. 5. 2009 proto platila původní použitelnost pět let. 7) Dopisy ze dne 31. 8. 2011 a ze dne 1. 10. 2011 požádala žalobkyně žalovanou o zajištění obměny majetku. Žalovaná tak učinila až dne 9. 8. 2012, obměněný majetek měl exspirovat v únoru 2018. 8) Dne 22. 11. 2011 žalobkyně u žalované uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty. Odvolací soud dospěl k závěru, podle kterého se závazkový vztah mezi stranami řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), neboť se na tom strany dohodly. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalované, že smlouva o obměně majetku je neplatná pro rozpor s § 3 vyhlášky č. 498/2000 Sb., o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy, neboť „zařazení balení léčivého přípravku Tamiflu mezi pohotovostní zásoby není zákonným předpokladem pro uzavření inominátní smlouvy o obměně majetku“. Jelikož žalovaná porušila svou smluvní povinnost provést obměnu majetku po uplynutí exspirační doby, shledal odvolací soud požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty po právu. Podle odvolacího soudu nelze mít v daném případě za to, že „okolnosti uzavření smlouvy o obměně majetku, resp. ujednání o smluvní pokutě, se příčí dobrým mravům, a to s ohledem na zajišťovací povinnost žalované týkající se pohotovostní zásoby léčivého přípravku Tamiflu, která byla vytvořena na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví, a to zabezpečovat obměnu v době exspirace léčivého přípravku. Nemůže být sporu o tom, že z hlediska veřejného zájmu a zdraví obyvatel se jedná o povinnost zásadního významu, jejíž porušení může mít (v případě potřeby využití předm. zásob) pro žalobkyni jako zástupkyni státu pro danou oblast velmi nepříznivé důsledky. V daném případě se jedná o majetek v hodnotě cca 12 mil. Kč, odvolací soud tudíž nepovažuje smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč za nepřiměřenou. Nebyl proto důvod se zabývat otázkou, zda je na místě využít moderační právo dle ust. § 301 obch. zák.“ Dokazování týkající se možné použitelnosti léčivého přípravku Tamiflu by podle odvolacího soudu „šlo nad rámec zjištěného skutkového stavu a právního posouzení věci“, povinnost platit smluvní pokutu je totiž v obchodněprávních vztazích povinností objektivní. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy, šikanózním výkonem práva, kterému nelze přiznat právní ochranu. V této souvislosti zdůraznil, že „důvodnost nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty se posuzuje ke dni podání žaloby (10. 1. 2012), pokud tedy žalovaná splnila smluvní povinnost až po podání žaloby, je uvedená skutečnost pro posouzení této otázky irelevantní“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně proti všem výrokům), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (např. výkon práva v rozporu s dobrými mravy a pravidly poctivého obchodního styku) a otázky procesního práva (zásadní nedostatky rozsudku – úplné pominutí judikatury, kterou dovolatelka uplatňovala k podpoře svého právního názoru, naprostá absence důkazů pro rozhodnutí o přiznání nákladů řízení), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (autonomie vůle státu a její vliv na platnost