32 Cdo 1404/2012 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1404/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2014 Spisová značka:32 Cdo 1404/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1404.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 čl. 23 Nařízení (ES) č. 44/2001 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1404/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalované Maersk Czech Republic s. r. o., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3219/4, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 18 62 77 06, zastoupené Mgr. Peterem Compeľem, advokátem se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 553, o zaplacení částky 35.469,66 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 60/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2012, č. j. 12 Cmo 383/2008-119, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2012, č. j. 12 Cmo 383/2008-119, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2008, č. j. 3 Cm 60/2006-52, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2008, č. j. 3 Cm 60/2006-52, zamítl návrh žalované na zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Vyšel z toho, že žalobce se domáhá náhrady škody v souvislosti s přepravou zboží, které koupil od společnosti Midwestern Pet Foods Inc sídlící ve Spojených státech amerických (dále jen „prodávající“). Smlouvu o přepravě zboží uzavřel prodávající jako zasílatel s dánskou společností A. P. Moeller - Maersk A/S jako dopravcem (dále též jen „dopravce“). Zboží bylo přepravováno na základě dokladu Bill of Lading (B/L) č. SJ1568604 ze dne 5. února 2005 (dále též jen „konosament“). Žalobce je podle konosamentu příjemcem zásilky. Žalovaná jako zástupce dopravce pro území České republiky zboží žalobci nevydala s tím, že žalobce má vůči žalované, resp. vůči dopravci, dluh a zásilka bude vydána až po úhradě tohoto dluhu. Soud prvního stupně uvedl, že zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu procesním a soukromém, upravuje vztahy s tzv. mezinárodním prvkem, tj. vztahy, ve kterých je vždy jeden z účastníků cizincem, ať už cizí fyzickou osobou nebo zahraniční právnickou osobou. V dané věci jsou však oba účastníci řízení podnikateli se sídlem v České republice a předmětem řízení je nárok žalobce na náhradu škody vzniklé na území České republiky. Nadto ani jeden z účastníků sporu není stranou zasílatelské smlouvy, v níž si strany zvolily cizí právo a jurisdikci cizího státu. Pravomoc českých soudů je tak při absenci mezinárodního prvku v řízení založena podle ustanovení § 7 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že je dána věcná [§ 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.] i místní (§ 85 odst. 3 ve spojení s § 85a o. s. ř.) příslušnost Městského soudu v Praze. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2009, č. j. 12 Cmo 383/2008-97, zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud dovodil, že předmětem řízení je právo žalobce na náhradu škody z přepravy, prováděné v režimu Úmluvy Organizace spojených národů o námořní přepravě zboží, která byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 193/1996 Sb. (dále též jen „Úmluva“ nebo „Hamburská pravidla“), a kterou je nutno podle ustanovení § 756 obchodního zákoníku na daný vztah aplikovat. Podle čl. 1 bodu 6 Úmluvy konosament je dokument, který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě. Z čl. 2 bodu 1 písm. d) a e) Úmluvy vyplývá, že ustanovení Úmluvy se použijí na všechny smlouvy o námořní přepravě, jestliže konosament nebo jiný dokument, který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, je vydán ve smluvním státě, nebo konosament nebo jiný dokument, který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, stanoví, že se tato smlouva má řídit ustanoveními Úmluvy, nebo právním řádem některého státu, jenž je přijal. Ustanovení Úmluvy se použijí bez zřetele na státní příslušnost lodi, dopravce, dalšího dopravce, odesílatele, příjemce, nebo kterékoli zainteresované osoby (čl. 2 bod 2 Úmluvy). Z konosamentu č. SJ1568604 odvolací soud zjistil, že odesílatelem zboží byl prodávající, dopravcem A. P. Moeller - Maersk A/S a příjemcem zboží žalobce. Žalobce je majitelem tohoto konosamentu, jde o cenný papír na řad žalobce. Přijetím konosamentu žalobce akceptoval smluvní podmínky v něm uvedené, a to i ujednání o právu a jurisdikci upravené v čl. 26 smluvních podmínek, podle něhož kdykoli bude platit odstavec 6.2 (d), anebo kdykoli bude platit US COGSA, ať na základě přepravy zboží do nebo ze Spojených států amerických nebo jinak, takové stádium přepravy se bude řídit právem Spojených států a Federální soud Spojených států Jižního distriktu New Yorku bude mít výlučnou jurisdikci pro vedení všech sporů ve vztahu k tomuto. Ve všech ostatních případech se bude tento konosament řídit a vykládat v souladu s anglickým právem a všechny spory vzniklé podle tohoto dokumentu rozhodne Vrchní soudní dvůr v Londýně s vyloučením jurisdikce soudu jiné země. Odvolací soud uzavřel, že bylo-li uplatněno právo na náhradu škody na přepravovaném zboží, o němž se pojednává v odstavci 6.2 (d) čl. 26 smluvních podmínek obsažených v konosamentu, rozhoduje všechny spory vzniklé z tohoto dokumentu Vrchní soudní dvůr v Londýně, který byl účastníky smluvního vztahu zvolen jako soud daný na výběr ve smyslu čl. 21 Úmluvy již dohodou ve smlouvě o námořní přepravě, o jejímž obsahu a uzavření konosament svědčí (čl. 1 bod 7 Úmluvy). K dovolání žalobce Nejvyšší soud zrušil výše citované rozhodnutí odvolacího soudu usnesením ze dne 21. června 2011, sp. zn. 32 Cdo 2934/2009, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení se závazným názorem, podle něhož odvolací soud pominul, že konosament č. SJ 1568604 ze dne 5. února 2005 byl vystaven dopravcem A. P. Moeller - Maersk A/S se sídlem v Dánském království pro odesílatele zboží, jímž byl prodávající, se sídlem ve Spojených státech amerických, a že je tak průkazem o uzavření smlouvy o námořní přepravě zboží mezi těmito subjekty. Za této situace je pro posouzení, zda se na projednávanou věc podle čl. 2 bodu 1 písm. d) a e) Úmluvy (rozsah použití) použijí ustanovení Úmluvy, a to i ustanovení čl. 21 o volbě soudu (když odvolací soud nezjistil, že by konosament stanovil podřízení smlouvy o námořní přepravě Úmluvě), významné zjištění, zda se Spojené státy americké a Dánské království staly smluvními státy Úmluvy ve smyslu čl. 30 bodu 2 a 3 v návaznosti na ustanovení čl. 31 o výpovědi jiných úmluv, jimiž jsou Mezinárodní úmluva o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů podepsaná v Bruselu 25. srpna 1924 a Protokol podepsaný 23. února 1968, jímž se tato úmluva mění. Odvolací soud se zjištěním, podle jaké úmluvy byla smlouva o námořní přepravě zboží uzavřena, s ohledem na subjekty, jež tuto smlouvu uzavřely, nezabýval, jeho posouzení nedostatku pravomoci českých soudů k projednání věci je neúplné a tím i nesprávné. Vrchní soud v Praze poté usnesením označeným v záhlaví opět zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok). Odvolací soud rekapituloval své předchozí rozhodnutí ve věci a jsa vázán právním názorem dovolacího soudu zjistil, že Spojené státy americké i Dánské království se staly smluvními státy Úmluvy podpisem této Úmluvy, a to Spojené státy americké dne 30. dubna 1979 a Dánské království dne 18. dubna 1979. Úmluva nahrazuje tzv. Haagská pravidla, popř. Haagsko-Visbyská pravidla, obsažená v mezinárodní Úmluvě o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů, podepsaná v Bruselu dne 25. srpna 1924, popř. v Protokolu ze dne 23. února 1968 o změně této úmluvy z roku 1924. Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že vztah mezi účastníky je vztahem ze smlouvy o námořní přepravě podle Úmluvy Organizace spojených národů o námořní přepravě zboží, tzv. Hamburská pravidla z roku 1978. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k těmto zjištěním a již uvedeným důvodům nemá co měnit na závěru o nedostatku pravomoci soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, uplatňuje dovolací důvod pod