32 Cdo 1524/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1524/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 4. 2020 Spisová značka:32 Cdo 1524/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1524.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění majetku Náhrada škody Smlouva pojistná Dotčené předpisy:§ 33 předpisu č. 37/2004Sb. § 813 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 814 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 39 předpisu č. 37/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1524/2018-280 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, proti žalovanému P. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 155 731 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 18/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2017, č. j. 17 Co 143/2017-228, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2017, č. j. 17 Co 143/2017-228, v části potvrzujícího výroku o věci samé co do částky 110 550 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: V souzené věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 155 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 27. 6. 2011 odcizil pracovní stroj (traktorbagr) vlastněný společností VENCL - SERVIS Vodovody a kanalizace s. r. o. (dále též jen „poškozený“), poškozený tuto skutečnost oznámil žalobkyni jako pojistnou událost a ta mu na základě toho vyplatila pojistné plnění ve výši 618 030 Kč. Žalovaný následně po svém odhalení vydal stroj policii, od níž ho poškozený převzal. V souvislosti s předáním stroje žalobkyně nahradila poškozenému náklady (na parkovné, naftu, přepravu obsluhy a čas s přejímkou) ve výši 7 201 Kč. Poškozený stroj na základě uzavřené dohody svěřil žalobkyni, která ho v souladu s dohodou prodala v dražbě za částku 510 000 Kč. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi částkou pojistného plnění vyplacenou poškozenému a výtěžkem z prodeje stroje, jenž po odečtení výdajů za dražební prodej činil 469 500 Kč. Ve vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu žalobkyně upřesnila, že takto uplatňuje právo na náhradu škody vzniklé odcizením stroje, které na ni přešlo výplatou pojistného plnění pojištěnému podle § 33 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o pojistné smlouvě“ či „ZPS“). Žalovaný založil svou procesní obranu na argumentu, že z ujednání mezi žalobkyní a poškozeným mu žádná povinnost vůči žalobkyni vzniknout nemohla a že vrácením odcizeného stroje odpadl důvod pojistného plnění a poškozený je tak měl žalobkyni vrátit. Tvrdil, že stroj vrátil nepoškozený, resp. že v úvahu by přicházela jen náhrada škody na stroji ve výši 11 194 Kč vyčíslená znalcem v trestním řízení, šlo by však o škodu způsobenou poškozenému, nikoli žalobkyni. Upozornil, že v trestním řízení byla cena stroje odhadnuta na nejméně 718 080 Kč a žalobkyně jej tedy prodala za neúměrně nízkou částku, což mu nemůže jít k tíži. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 29. 12. 2016, č. j. 4 C 18/2014-180, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 155 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 2. 2013, č. j. 2 T 50/2012-285, shledán vinným, ze dne 27. 6. 2011 za účelem krádeže pracovního stroje (traktorbagru) vnikl do tam specifikovaného provozního areálu a stroj z něj odvezl, následně jej za účelem jeho dalšího využití pro osobní potřebu zbavil registrační značky a označení původního majitele na kabině a stroj ukryl, čímž poškozenému (VENCL - SERVIS Vodovody a kanalizace s. r. o.), který stroj vlastnil, způsobil škodu nejméně 718 080 Kč. Žalobkyni a poškozeného soud v trestním řízení odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle znaleckého posudku provedeného v trestním řízení činila cena stroje 695 760 Kč včetně DPH a hodnota jeho poškození 1 194 Kč včetně DPH. Poškozený coby pojištěný škodnou událost (odcizení stroje) dne 12. 7. 2011 oznámil žalobkyni coby pojistiteli a žalobkyně mu na základě pojistné smlouvy č. 2264984807 poskytla pojistné plnění z havarijního pojištění vozidla ve výši 618 030 Kč; šlo o částku po odečtení spoluúčasti poškozeného ve výši 76 300 Kč. V Dohodě o vzájemné spolupráci pojistitele a pojištěného při likvidaci pojistné události v případě, že bude odcizené vozidlo nalezeno, uzavřené dne 2. 8. 2011 (dále jen „dohoda ze dne 2. 8. 2011“), se pojištěný zavázal žalobkyni oznámit, bude-li odcizené vozidlo po výplatě pojistného plnění nalezeno, a bylo ujednáno, že využije-li pojištěný své právo požadovat nalezené vozidlo zpět, je povinen vrátit pojistiteli pojistné plnění, které mu bylo v souvislosti s pojistnou událostí vyplaceno, a to po odpočtu částky, která odpovídá přiměřeným nákladům vynaloženým na uvedení vozidla do původního stavu. V případě, že toto právo nevyužije, je povinen neprodleně poskytnout nezbytnou součinnost a zmocnit pojistitele, aby zprostředkoval prodej nalezeného vozidla (v řízení nebylo sporu o tom, že stroj byl žalovaným po jeho odhalení dne 27. 3. 2012 vydán policii, pozn. Nejvyššího soudu). Žalobkyně stroj prodala v dražbě za částku 510 000 Kč, odměna komisionáře (za obstarání dražby) na základě komisionářské smlouvy činila 40 500 Kč včetně DPH. Poškozený vyúčtoval žalobkyni částku 9 601 Kč (zřejmě bez DPH) a parkování stroje na hlídaném parkovišti, přepravu obsluhy a čas spojený s přejímkou, včetně doby na cestě, a žalobkyně mu za uvedené služby uhradila částku 7 201 Kč. Ze znaleckého posudku, jehož provedení nařídil, vzal soud prvního stupně za prokázané, že cena stroje byla ke dni 27. 6. 2011 (tj. před jeho odcizením) 760 000 Kč a ke dni 27. 3. 2012 (tj. po jeho vrácení) 668 000 Kč. Vzhledem k tomu, že stroj byl po vrácení fakticky v pořádku, mimo poškození, které se týkalo stržení nálepek s označením majitele, dvou chybějících čepů na svahové lžíci, poškozeného zámku u skříňky na nářadí, poškozeného uzamykacího zařízení pístnice a chybějících textilních úvazů a sady pod registrační značku, stanovil znalec náklady na jeho opravu ve výši 18 550 Kč, s tím, že po odečtení amortizace dodávaného nového materiálu by náklady činily 9 505 Kč. Znalec dodal, že podle zjištění původního majitele byl stroj po dobu odcizení provozován v rozsahu kolem 100 motohodin a že po jeho návratu bylo nutné provést preventivní výměnu provozních náplní s odhadovanými náklady ve výši 10 000 Kč až 15 000 Kč. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána po právu, neboť žalovaný dluží žalobkyni plnění, na které jí vznikl nárok podle § 33 zákona o pojistné smlouvě. Usoudil především, že žalobkyně se vůči žalovanému nedomáhá náhrady škody, ale náhrady plnění, které poskytla pojištěnému, tj. domáhá se nároku popsaného v § 33 ZPS. Dovodil, že žalovaný odcizením stroje způsobil vznik pojistné události a žalobkyně coby pojistitel postupovala podle pojistné smlouvy, vyplatila-li poškozenému coby pojištěnému pojistné plnění. Zdůraznil, že poškozený ani žalobkyně nebyli povinni čekat, zda ten, kdo stroj odcizil, jej vrátí, a žalobkyni nelze vytýkat, že po vrácení stroje žalovaným, k němuž došlo až po devíti měsících, nežádala po poškozeném vrácení pojistného plnění. Taková povinnost pro ni podle jeho mínění nevyplývala ani ze zákona o pojistné smlouvě, ani z dohody ze dne 2. 8. 2011. Poukázal na to, že podle znaleckého posudku stroj nebyl vrácen v tom stavu, v jakém byl odcizen, neboť k tomu, aby mohl být řádně provozován, musela být na jeho opravu vynaložena částka 18 550 Kč. Odmítl řešení, při němž by tyto náklady měly být sníženy o hodnotu amortizace. Při určení výše plnění postupoval tak, že k rozdílu mezi cenou stroje před odcizením (tj. 760 000 Kč) a po vrácení (tj. 668 000 Kč) přičetl náklady na jeho opravu (tj. 18 550 Kč), čímž dospěl k závěru, že hodnota stroje v důsledku jeho odcizení kles