32 Cdo 2389/2014 – Nejvyšší soud

32 Cdo 2389/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyň a) A. I., b) V. I., a c) I. I., všech zastoupených JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, PSČ 120 00, proti žalované MetLife pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 45794944, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 650/23, PSČ 110 00, o zaplacení částky 744.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 243/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2012, č. j. 26 C 243/2010-215, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. 26 C 243/2010-314a, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 19 Co 296/2012-258, ve znění opravného usnesení ze dne 12. srpna 2013, č. j. 19 Co 296/2012-311, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2012, č. j. 26 C 243/2010-215, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. 26 C 243/2010-314a, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 19 Co 296/2012-258, ve znění opravného usnesení ze dne 12. srpna 2013, č. j. 19 Co 296/2012-311, v té části výroku o věci samé v odstavci 2, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2012, č. j. 26 C 243/2010-215, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. 26 C 243/2010-314a, v části zamítavého výroku pod bodem II změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k jejich ruce společné a nerozdílné částku 75.000,- Kč s úrokem z prodlení od 11. února 2010 do zaplacení, se zamítá. III. Ve zbývající části se dovolání odmítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni a) částku 16.155,92 Kč, žalobkyni b) částku 8.629,72 Kč a žalobkyni c) částku 8.629,72 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta. O d ů v o d n ě n í : V souzené věci se na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi N. I. (dále jen „pojištěný“) a žalovanou jako pojistitelem domáhaly jednak všechny žalobkyně společně a nerozdílně zaplacení částky 300.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. února 2010 do zaplacení z titulu pojistného plnění z připojištění závažných onemocnění (dále též jen „připojištění“), jednak žalobkyně a) sama (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 338.672,- Kč, jež jí byla zaplacena 28. června 2011) zaplacení částky 105.328,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. srpna 2010 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 338.672,- Kč od 30. srpna 2010 do 27. června 2011, a to z titulu pojistného plnění z hlavního životního pojištění pro případ smrti (dále též jen „hlavní pojištění“). Žalovaná založila svou procesní obranu na námitce, že pojistné plnění v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 37/2004 Sb. oprávněně krátila, a to pojistné plnění z připojištění o jednu polovinu (na 150.000,- Kč) a pojistné plnění z hlavního pojištění cca o jednu třetinu (na 338.672,- Kč), neboť pojištěný v prohlášení o svém zdravotním stavu při uzavírání pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Plnění v těchto snížených částkách pak nemohla vyplatit pro neposkytnutí součinnosti ke splnění povinnosti identifikace příjemce platby podle zákona č. 253/2008 Sb. ze strany pojištěného a po jeho smrti ze strany žalobkyň. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. března 2012, č. j. 26 C 243/2010-215, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. 26 C 243/2010-314a, ve výroku pod bodem I uložil žalované zaplatit žalobkyním k jejich ruce společné a nerozdílné částku 150.000,- Kč s úrokem z prodlení od 11. února 2010 do zaplacení a dále úroky z prodlení z částky 338.672,- Kč od 30. srpna 2010 do zaplacení, ve výroku pod bodem II žalobu ohledně částky 255.328,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a ve výrocích pod body III a IV rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pojištěný uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu s předmětem životní pojištění pro případ smrti a s připojištěním trvalých následků nemoci. Pojištěný v prohlášení o svém zdravotním stavu při sjednávání pojistné smlouvy odpověděl nepravdivě na dvě z otázek; zamlčel, že užívá pravidelně léky a že byl vyšetřován v souvislosti s nálezem na ledvině. Poté co pojištěný dne 26. října 2009 oznámil pojistnou událost - výskyt zhoubných novotvarů, mu žalovaná oznámila, že v návrhu na uzavření pojistné smlouvy neuvedl pravdivá sdělení, proto pojistné plnění krátí o polovinu. Dne 14. března 2010 pojištěný zemřel. Žalovaná vyplatila žalobkyním [ve skutečnosti pouze žalobkyni a) jako osobě obmyšlené, pozn. dovolacího soudu] částku 338.672,- Kč na hlavní pojištění a byla připravena vyplatit částku 150.000,- Kč na připojištění. Protože nebyl znám dědic, jemuž připadne pojistné plnění, odmítla do skončení dědického řízení tuto částku vyplatit. Soud prvního stupně dovodil, že snížení pojistného plnění pro případ smrti na 76 % a pro případ trvalých následků na 50 % je zcela přiměřené okolnostem případu, kdy pojištěný neuvedl pravdivé údaje při sjednávání pojistné smlouvy a žalovaná uvedla, že by tu samou smlouvu za stejných podmínek s pojištěným neuzavřela, pokud by pravdivě odpověděl na položené otázky. Ohledně pojistného plnění z důvodu připojištění v přiznané výši 150.000,- Kč usoudil, že žalovaná byla povinna podle všeobecných pojistných podmínek plnit do 15 dnů od ukončení šetření, k němuž došlo 26. ledna 2010, tedy do 10. února 2010, a ohledně hlavního pojištění uzavřel, že žalovaná byla v prodlení od 30. srpna 2010. Neposkytnutí součinnosti ze strany pojištěného neshledal (u žalobkyň je neřešil). Vyšel z názoru, že odmítnutím součinnosti není projev nesouhlasu s navrhovanou částkou, nýbrž může jím být pouze odmítnutí již zaslaného plnění. Městský soud v Praze k odvoláním všech účastníků (jimiž nebyla dotčena toliko část výroku ukládající žalované zaplatit částku 150.000,- Kč) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části přisuzujícího výroku po bodem I stran úroků z prodlení z částky 150.000,- Kč a ve vztahu k žalobkyni a) též stran úroků z prodlení z částky 338.672,- Kč od 30. srpna 2010 do 27. června 2011 potvrdil a ohledně zbývajících úroků z částky 338.672,- Kč jej změnil tak, že ve vztahu k žalobkyním b) a c) žalobu zamítl zcela a ve vztahu k žalobkyni a) za dobu od 28. června 2011 do zaplacení. V zamítavém výroku pod bodem II pak rozsudek soudu prvního soudu zčásti změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyním k jejich ruce společné a nerozdílné částku 75.000,- Kč s úrokem z prodlení od 11. února 2010 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s ním též v závěru, že pojištěný v prohlášení o svém zdravotním stavu uvedl neúplné a nepravdivé údaje. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že údaje uvedené v prohlášení měly vliv na stanovení pojistného, žalovaná byla tudíž oprávněna pojistné plnění přiměřeně snížit. Konstatoval, že žalovaná nebyla schopna přesně tvrdit a prokázat, jak dospěla k výsledku, že u životního pojištění bude plnění kráceno o 23,7 %, avšak u připojištění o 50 %. Zdůraznil, že potřebné údaje nezjistil ani z předložených modelových příkladů vývoje pojištění a že žalovaná poté odkázala pouze na matematické vzorce zabudované v jejím systému na základě podmínek sjednaných se zahraničním zajistitelem. Vzhledem k tomu shledal správnými úvahy soudu prvního stupně, jež vyhodnotil jako postup podle ustanovení § 136 o. s. ř. V otázce míry krácení pojistného plnění se však se soudem prvního stupně shodl pouze stran životního pojištění; krácení zhruba o ¼ shledal odpovídajícím rozsahu, v němž byly údaje při vyplnění dotazníku nepravdivé. Na základě argumentu, že žalovaná nebyla schopna dostatečně vysvětlit ani doložit, proč by plnění z připojištění mělo být v důsledku stejného pochybení pojištěného kráceno ve větším rozsahu než plnění z životního pojištění, shledal - za použití volné úvahy podle ustanovení § 136 o. s. ř. s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, jak uvedl – též u tohoto pojistného plnění přiměřeným krácení o jednu čtvrtinu. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně proto změnil tak, že přiznal žalobkyním další částku 75.000,- Kč s úrokem z prodlení. Stran prodlení žalované s plněním z titulu připojištění se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a ohledně úroku z prodlení s vyplacením částky 338.672,- Kč z titulu životního pojištění zdůraznil, že pojistné plnění z hlavního pojištění náleží pouze žalobkyni a), a to toliko do 28. června 2001, kdy byla tato částka zaplacena. V dalším odvolací soud zdůraznil sk