32 Cdo 2833/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2833/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2015 Spisová značka:32 Cdo 2833/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2833.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotnictví Dotčené předpisy:čl. LXV bod 3 předpisu č. 261/2007Sb. čl. příloha 2 předpisu č. 63/2007Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2833/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MUDr. L. K., se sídlem v Dalovicích, Všeborovická 44/11, PSČ 362 63, identifikační číslo osoby 46877029, zastoupené Mgr. Jakubem Uhrem, advokátem, se sídlem v Praze 10, U hranic 3221/16, PSČ 100 00, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, PSČ 120 00, o zaplacení částky 80 564,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 85/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2013, č. j. 36 Co 135/2012-135, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2013, č. j. 36 Co 135/2012-135, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. května 2012, č. j. 12 C 85/2011-43, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 80 564,75 Kč s úrokem z prodlení a uhradit náklady řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně je na základě smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče a jejích dodatků smluvním zdravotnickým zařízením žalované. Žalobkyně předepsala (podle obsahu spisu v období od ledna 2008 do října 2009) pojištěncům žalované léčivé přípravky Alpha D3 z ATC skupiny A11CC03, Plavix 75 z ATC skupiny B01AC04, Zoleptil 25 mg z ATC skupiny N05AX11, Sortis 40 z ATC skupiny C10AA05 a Triglyx 40 z ATC skupiny C10AA05. Žalovaná jí dopisy ze dne 2. června 2010, 12. července 2010, 11. srpna 2010, 2. září 2010, 6. října 2010 a 3. listopadu 2010 oznámila, že provedla zápočty oproti platbám v její prospěch v celkové výši 80 564,75 Kč, a to na základě revizních zpráv č. 5910/42, 5710/42, 5510/42, 6010/42 a 5810/42, podle jejichž závěrů žalobkyně uvedené léčivé přípravky předepsala v rozporu s přílohou č. 1 zákona č. 48/1997 Sb., s ustanovením § 24 odst. 2 vyhlášky č. 92/2008 Sb. a s vyhláškou č. 54/2008 Sb. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), v § 39a stanoví, že o maximálních cenách hromadně vyráběných léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále též jen „Ústav“) a jednotlivá preskripční a indikační omezení a způsoby úhrady pak na základě rozhodnutí Ústavu stanoví Ministerstvo zdravotnictví v prováděcích předpisech. Takovým předpisem pro rozhodné období byla vyhláška č. 92/2008 Sb., o stanovení seznamu zemí referenčního koše, způsobu hodnocení výše, podmínek a formy úhrady léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a náležitostech žádosti o stanovení výše úhrady, která v § 24 stanovila, že je-li to s ohledem na účinnost a bezpečnost přípravku nebo s ohledem na veřejný zájem účelné, úhrada přípravku se omezí pro předepisování takového přípravku pouze lékařem se specializací a přípravek se v rozhodnutí označí symbolem „L“ (preskripční omezení). Takový přípravek pak může předepsat pouze lékař se specializací uvedenou v preskripčním omezení, má-li na tuto specializaci uzavřenou se zdravotní pojišťovnou smlouvu, případně jím pověřený lékař. V § 25 téže vyhlášky jsou pak stanovena tzv. indikační omezení; přípravek s indikačním omezením, jež se v rozhodnutí označí symbolem „P“, je oprávněn předepsat k úhradě zdravotní pojišťovně lékař pouze v souladu se stanoveným indikačním omezením. Vyhláškou č. 63/2007 Sb., o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely, jsou - v její příloze č. 2 - stanoveny jednak léčivé přípravky a potraviny pro lékařské účely plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, výše úhrad a omezení a symboly stanovující podmínky předepisování těchto přípravků hrazených ze zdravotního pojištění. Podle této vyhlášky jsou léky Alpha D3, Plavix 75 a Zoleptil 25 mg zařazeny do skupiny s indikačním omezením „P“ a léky Sortis 40 a Triglyx 40 nemají žádné omezení v preskripci ani v indikaci. V číselnících, které vydává žalovaná a jejichž prostřednictvím plní závazek oznamovat smluvním zdravotnickým zařízením výši úhrad jednotlivých léčivých přípravků, pak jsou obsaženy údaje plně odpovídající vyhlášce č. 92/2008 Sb.; u léků Alpha D3, Plavix, Triglyx, Sortis a Zoleptil je zde uvedeno pouze indikační omezení „P“ a ve vysvětlivkách na str. 7 je uvedeno, že léčivé přípravky označené symbolem indikačního omezení „P“ budou hrazeny na recept odborného lékaře, lékaře specializovaného pracoviště, praktického lékaře nebo jiného ošetřujícího lékaře pojištěnce, jde-li o poskytování ambulantní péče. Ani zde u žádného ze sporných léků není preskripční omezení vyznačené symbolem „L“. Odvolací soud vyjádřil názor, že v rozhodném období byla prováděcím předpisem upravujícím indikační a preskripční omezení vyhláška č. 92/2008 Sb., přitakal však argumentaci žalobkyně, že mezi definicí léčivých přípravků s označením „L“ (preskripční omezení) a přípravků s označením „P“ (indikační omezení) v příloze č. 2 vyhlášky č. 63/2007 Sb. a v ustanoveních § 24 a 25 vyhlášky č. 92/2008 Sb. není v zásadě rozdíl. Uzavřel, že žádný z předmětných přípravků nespadal do kategorie s omezením preskripčním (symbol „L“), nýbrž šlo o léky s omezením indikačním (symbol „P“), k jejichž předepsání v souladu s indikačním omezením byla žalobkyně jako praktický lékař v rámci ambulantní péče oprávněna, a jakýkoliv jiný výklad je třeba považovat za rozporný s textem ustanovení § 25 vyhlášky č. 92/2008 Sb. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v obou jeho výrocích, podle obsahu dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadla žalovaná dovoláním, shledávajíc je přípustným pro řešení otázek hmotného práva, dle jejího mínění dovolacím soudem dosud neřešených, a) zda je Ústav oprávněn stanovit u jednotlivých léčivých přípravků omezení pro specializaci předepisujícího lékaře, b) zda léčivé přípravky, u nichž je rozhodnutím Ústavu stanoveno omezení pro specializaci předepisujícího lékaře, je oprávněn předepsat také praktický lékař, a c) zda byl praktický lékař oprávněn v období od ledna 2008 do listopadu 2009 předepsat léčivé přípravky Alpha D3, Plavix 75, Zoleptil 25 mg, Sortis 40 a Triglyx 40. Dovolatelka především vytýká odvolacímu soudu, že opomenul jí předložené stanovisko Ústavu, podle něhož je specializace předepisujícího lékaře uvedena přímo v textu indikačního omezení, a pokud má léčivý přípravek stanoveny podmínky úhrady ze zdravotního pojištění, je takový přípravek ze zdravotního pojištění hrazen pouze tehdy, je-li předepsán v souladu s těmito podmínkami. Dovolatelka zdůrazňuje, že na základě ustanovení § 39b odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. byl od ledna 2008 oprávněn rozhodovat o podmínkách a omezeních pro předepsání léčivých přípravků Ústav, přičemž pro léčivé přípravky, u nichž Ústav nerozhodl, tj. i pro přípravky posuzované, platily na základě přechodných ustanovení v čl. LXV, bodu 3 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, podmínky stanovené pro období do 31. prosince 2007, tj. podmínky stanovené ve vyhlášce č. 63/2007 Sb., a to přesto, že ustanovení § 15 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2007, na jehož základě byla tato vyhláška vydána, bylo s účinností k 31. prosinci 2007 zrušeno nálezem Ústavního soudu č. 57/2007 Sb. Omezení a symboly, stanovené ve vyhlášce č. 92/2008 Sb. vydané na základě ustanovení § 39b odst. 7 zákona č. 48/1997 Sb., pak platily pouze pro podmínky a omezení stanovená v rozhodnutích Ústavu přijatých po 19. březnu 2008, podmínky úhrady včetně jednotlivých symbolů jsou však v obou vyhláškách v podstatě shodné. Dovolatelka prosazuje názor, že indikační a preskripční omezení jsou ve vyhlášce č. 63/2007 Sb. uvedena nejen pomocí určených symbolů, ale také pomocí slovního vyjádření, a lze tedy i přes absenci symbolů